„On je prostě tichý.“ „Ona trucuje.“ „Určitě něco tají.“ Stejnému mlčení lze přidělit tři různé příběhy. Ani jeden zatím nemusí vycházet z toho, co dítě skutečně prožívá.
Někdy chce po náročném dni klid. Jindy nerozumí otázce, hledá slova nebo se bojí odpovědět. Může také potřebovat ochranu před něčím, o čem nedokáže mluvit. Dospělý proto potřebuje vědět víc než jen to, že dnes odpověď nepřišla.
Kdy mlčí a co se změnilo
Je dítě málomluvné dlouhodobě, nebo se stáhlo v posledních dnech? Mluví s někým volně a jinde neřekne ani to, že potřebuje na toaletu? Přidaly se potíže se spánkem, jídlem, docházkou nebo strach z určitého místa? Konkrétní rozdíly pomohou při rozhovoru i případné odborné konzultaci.
Není nutné, aby se potíž projevovala všude. Například při selektivním mutismu může dítě doma mluvit a v některých sociálních situacích toho kvůli úzkosti není schopné. Tento vzorec zaslouží odborné posouzení; věta „doma to přece umí“ jeho obtíž nevyvrací.
NICE doporučuje brát vážně i nepřímé projevy možného ubližování a obavy zkoumat otevřenými otázkami. Změna chování může být důvodem k pozornosti, ale sama neprokazuje konkrétní příčinu. Je rozdíl mezi „přestal chodit do kroužku“ a „vedoucí mu určitě ubližuje“.
Zájem nabídněte i dítěti, které nic nežádá
Dítě, které neruší hodinu a nevstupuje do sporů, může snadno zůstat stranou. Krátký běžný kontakt mu dává možnost sdělit něco dřív, než musí překonat další překážku a samo si vyžádat pozornost. Může jít o rozhovor cestou, společnou činnost nebo nabídku chvíle v soukromí.
„Poslední dny sedáváš o přestávce sám. Jak ti teď ve třídě je?“ Taková otázka vychází z pozorování a ponechává odpověď dítěti. Po otázce dejte čas. Může odpovědět později, něco napsat nebo chtít mluvit s jiným důvěryhodným dospělým. Jestli psaní či ukazování také nejde, nestává se z něj další povinný úkol.
Důležité je i to, co následuje při obyčejném sdělení. Když dítě řekne, že mu vadí hluk, nemusí slyšet „to nic není“. Dospělý může zjistit, co konkrétně je nepříjemné a zda lze něco změnit. Spolehlivá reakce na malou potřebu je součástí každodenního vztahu.
Když odpověď nepřijde, obava nekončí
Pokud znepokojivá změna trvá, poznamenejte si konkrétní situace a přesně to, co dítě případně řeklo. Výklad oddělte od pozorování. Obavu lze podle situace probrat s pediatrem, školním poradenským pracovníkem nebo orgánem sociálně-právní ochrany dětí, OSPOD. Pokud by zapojení určitého člověka mohlo zvýšit ohrožení dítěte, poraďte se o bezpečném postupu dřív, než jej oslovíte.
Není potřeba opakovat stejnou otázku pokaždé, když dítě potkáte. Sdělte mu, kdy budete znovu dostupní, a domluvu dodržte. Pokud jde o podezření na ubližování, neslibujte absolutní tajemství; srozumitelně vysvětlete, že kvůli jeho ochraně možná budete muset přizvat další pomoc.
Při bezprostředním nebezpečí volejte 158 nebo 112, při akutním zdravotním ohrožení 155. Na úplný příběh se v takové chvíli nečeká. Dítě nemusí nejdřív najít správná slova, aby dospělý reagoval na to, co už o nebezpečí ví.
Situacím, kdy dítě odpověď nedokáže vyslovit, se věnuje další díl Dítě odpověď zná, ale nedokáže ji vyslovit. Co snižuje tlak?.







