Zvenčí je vidět, že člověk jí. Zda má přitom pocit, že může přestat, už okolí nevidí. Právě v tom spočívá podstatný rozdíl mezi tím, že si někdo vědomě přidá, a chvílí, kdy má pocit, že jedení nedokáže zastavit nebo ovlivnit.
Výčitky po jídle nejsou totéž co ztráta kontroly
Plán se během jídla může změnit. Člověk zjistí, že má větší hlad, nebo se rozhodne pokračovat, protože mu chutná. I když toho později lituje, během jídla mohl mít pocit, že své rozhodnutí ovlivnit dokáže.
Ztráta kontroly se týká právě této možnosti rozhodovat se. Klinický manuál WHO ji popisuje jako subjektivní pocit, že člověk nedokáže jedení zastavit nebo ovlivnit, co či kolik jí. Slovo „subjektivní“ zde označuje zkušenost člověka samotného. Z pouhého pozorování ji nelze plně zachytit.
Podobně je užitečné rozlišit ztrátu kontroly od porušení přísného pravidla. Pokud člověk považuje určité jídlo za zakázané, může mu jeho snědení připadat jako selhání, i když se pro ně vědomě rozhodl. Výčitky mohou být silné v obou případech. Při rozhovoru proto pomáhá oddělit otázku, co člověk cítil během jídla, od toho, jak své jednání hodnotil potom.
Co pohled na porci neprozradí
Věta „vždyť jsi toho tolik nesnědl“ může být míněná jako uklidnění. Odpovídá ale na množství, zatímco druhý člověk mluví o tom, že nedokázal přestat. Tyto dvě informace se mohou rozcházet.
Také odborné klasifikace mají odlišné požadavky na velikost epizody. Přehled změn v ICD-11 vysvětluje, že tento systém na rozdíl od DSM-5 nevyžaduje objektivně neobvykle velké množství. Vedle ztráty kontroly sleduje, zda člověk jedl výrazně více nebo jinak než obvykle. Velikost a okolnosti jídla tedy mají při posuzování své místo, jednoduchý soud podle porce však nestačí.
Tentýž problém v souvislosti s poruchou záchvatovitého přejídání rozebírá článek Proč ztrátu kontroly nepoznáte podle porce.
Stejná zkušenost může patřit k různým potížím
Ztráta kontroly není výlučným znakem mentální bulimie. Systematický přehled výzkumu u dospělých ji zachytil u různých podob problematického jedení a popsal souvislosti s psychickou tísní. Způsob, jakým studie tuto zkušenost vymezovaly a měřily, se lišil; jejich výsledky proto nelze jednoduše srovnávat.
Při hledání pomoci je proto užitečné mluvit o souvislostech: kdy se ztráta kontroly objevuje, co jí předchází, co následuje a jak zasahuje běžný život. Právě tyto informace pomáhají odborníkovi rozlišit, o jaké potíže jde.
Co se při bulimii přidává ke ztrátě kontroly
Při mentální bulimii se epizody se ztrátou kontroly opakují a pojí se s kompenzačním chováním, kterým se člověk snaží zabránit přibírání. Výrazně se zabývá hmotností nebo tvarem těla. Celý vzorec mu přináší značnou tíseň nebo narušuje důležité oblasti života.
Odborník proto zjišťuje více než samotný pocit při jídle. Zajímá se o zdravotní stav, další obtíže i o to, jak spolu jednotlivé projevy souvisejí. Ztrátu kontroly může člověk zažívat také u jiné poruchy příjmu potravy; jedna epizoda sama diagnózu bulimie neurčuje.
Jak začít rozhovor o tom, co se děje
Začít lze obyčejnými slovy: „Při jídle někdy cítím, že nedokážu přestat, a mám z toho strach.“ Užitečné je popsat také výčitky, případnou potřebu jídlo odčinit nebo dopad na soustředění, vztahy a každodenní činnosti. Přesný odborný název pro zahájení rozhovoru nepotřebujete.
Obrátit se můžete na praktického lékaře, u dětí a dospívajících na pediatra. S prvním zorientováním pomáhá také Poradna Anabell, na kterou se mohou obrátit lidé s potížemi kolem jídla i jejich blízcí. Při objednávání stačí říct, co vás trápí; podrobnosti se proberou při konzultaci.
Pokud se vám někdo svěří, můžete se místo hodnocení porce zeptat, co při jídle prožíval a s čím by potřeboval pomoci. Tak se můžete dozvědět, co za zdánlivě obyčejnou situací pro druhého stálo.
