Člověk může vědět, že mu určité jednání škodí, a přesto cítit naléhavou potřebu se k němu vrátit. Při bulimii do tohoto rozporu vstupuje slib: když jídlo nějak odčiním, strach poleví a zase budu mít situaci pod kontrolou. Právě očekávání nápravy může být velmi přesvědčivé.
Co člověk doufá napravit
Po epizodě se ztrátou kontroly může přijít strach z tělesné změny, vina nebo pocit, že člověk porušil něco zásadního. V takové chvíli se pozornost snadno zúží na jediný úkol: udělat něco, co situaci napraví.
Kompenzační chování může získat význam odčinění. Člověk od něj očekává, že se znovu uklidní nebo přestane mít pocit, že selhal. Obava z přibírání přitom zůstává důležitou součástí bulimie; souvislost s emocemi vysvětluje jednu z možných funkcí chování.
Očekávání úlevy a vědomí nebezpečí mohou existovat současně. Proto se člověk může ke kompenzaci vracet i tehdy, když o jejích rizicích ví a přeje si se z potíží dostat.
Co výzkum zachytil kolem epizod
Vědci zkoumají tyto souvislosti také pomocí opakovaných záznamů pocitů během běžného dne. Metaanalýza z roku 2011 našla v malé části studií pokles nepříjemného prožívání po sledovaném kompenzačním chování. V těchto studiích se ovšem neprokázalo, že by se ženy po celém sledu přejedení a kompenzace cítily lépe než před přejedením.
Pozdější studie u dospělých žen s bulimií sledovala zvlášť strach, pocity viny, nepřátelství a smutek. Zachytila jejich pokles po sledovaných událostech, průběh před nimi se však podle emoce a typu události lišil. Záznamy popisují časové souvislosti; samy neprokazují, že změnu pocitů způsobilo právě dané jednání.
Tato zjištění pomáhají porozumět možné krátkodobé úlevě. Její průběh se však liší a výsledky z dospělých žen nelze automaticky vztáhnout na všechny lidi s bulimií ani na každou podobu kompenzace.
Jak může úleva posilovat opakování
Jedno z psychologických vysvětlení vychází z učení: pokud po určitém jednání přijde menší napětí, může vzrůst pravděpodobnost, že se k němu člověk při další tísni vrátí. Důležitou roli může mít i to, jakou úlevu od něj očekává.
Tak se z kompenzace může stávat odpověď, která člověka napadne znovu, přestože dlouhodobé následky nechce. Při hledání pomoci má smysl zjišťovat, co od chování očekává a co skutečně prožívá před ním a po něm. U někoho bude nejvýraznější strach o tělo, u jiného výčitky nebo tlak přísných pravidel.
Napětí může polevit, zatímco potíže trvají
Když člověk na chvíli pocítí klid, může to brát jako potvrzení, že kompenzace byla nutná. Přesvědčení, že jídlo vyžaduje nápravu, tím může zesílit. Při další podobné situaci se znovu objeví naléhavost něco odčinit.
Současně může pokračovat tělesná zátěž. NHS u bulimie upozorňuje na zdravotní komplikace, které vyžadují vyšetření a léčbu. Okamžitý pocit klidu o zdravotním bezpečí nevypovídá.
Co potřebuje řešit léčba
Odborná péče pracuje s celým vzorcem. Doporučení NICE zahrnují u léčby bulimie podporu pravidelného jídla a řešení přísného omezování příjmu, obav o hmotnost a tvar těla i reakcí na náročné myšlenky a pocity. U dětí a dospívajících má významné místo spolupráce s rodinou. Součástí péče je také posouzení a sledování tělesného zdraví.
Jednotlivé souvislosti rozvíjí následující díl Proč se bulimický cyklus vrací?. Při léčbě se zjišťuje, které z nich jsou důležité právě u konkrétního člověka.
S hledáním pomoci můžete začít u praktického lékaře nebo pediatra, případně se poradit v Poradně Anabell. Blízkému lze říct například: „Mám po jídle strach a potřebu něco napravovat. Samotnému se mi z toho nedaří dostat.“ Pokud vám to někdo svěří, nabídka společného objednání nebo doprovodu může být užitečnější než další požadavek na slib, že už se nic nebude opakovat.
