Když je střízlivý, umí být vtipný, pomůže s kolem a zná všechny oblíbené písničky. Když pije, mění se mu hlas a dítě neví, co přijde. Je to stejný člověk, s nímž zažívá blízkost i strach.
Dítě může rodiče milovat, bránit ho před kritikou a současně si přát, aby večer nebyl doma. Může se těšit na klidné dny a zlobit se, že jim už nedokáže úplně věřit. V jednom vztahu se tak potkává několik pocitů, které se s každou další zkušeností mohou měnit.
Jeden vztah, různé pocity
Láska k rodiči může zůstávat i tehdy, když jeho chování dítě zraňuje. Patří k ní společná historie, dobré chvíle, naděje i potřeba někam patřit. Strach se může vztahovat ke konkrétním večerům, změně hlasu, řízení po pití nebo tomu, že dospělý přestane bezpečně pečovat.
Dítě se může zlobit nad něčím nespravedlivým a být smutné z toho, co s rodičem nemůže zažívat. Před okolím se někdy stydí, při pohledu na rodičovo trápení cítí soucit. Úleva zase může přijít, když je doma ticho nebo péči převezme někdo střízlivý.
Systematický přehled kvalitativních studií zachytil zkušenosti dětí a mladých lidí s rodičovským užíváním alkoholu i jiných látek v různých zemích. Někteří popisovali střízlivá období jako šťastná a pečující, zatímco období užívání pro ně byla stresující nebo děsivá. Mnozí přitom zdůrazňovali význam rodiny, loajalitu a potřebu někam patřit. V jejich výpovědích tak vedle obtížných zkušeností zůstávalo i silné pouto k rodiči.
Pochopit problém neznamená omluvit všechno
Alkohol může zhoršit úsudek a sebeovládání. Dospělý pak může jednat nebezpečně nebo zanedbat péči. Závislost je zdravotní problém, pro který existuje odborná pomoc a léčba. Dítě rodičovo pití nezpůsobilo a není jeho úkolem rodiče léčit.
Když víme, jakou roli v události hrálo pití, můžeme jí lépe rozumět. Odpovědnost za jednání a péči ale dál patří dospělým. Křik, ponižování, nebezpečné řízení nebo ponechání dítěte bez potřebné péče mají skutečné následky. Dítě o nich může mluvit, i když chápe, že rodič sám potřebuje pomoc.
Nemusí přitom rozhodnout, zda má rodič závislost. Pro rozhovor s dalším dospělým může použít vlastní zkušenost: „Když pije, bojím se s ním jet.“ „Křičí na mě.“ „Nemám večer nikoho střízlivého, kdo by se o nás postaral.“
Když má dítě pocit, že si musí vybrat stranu
Dítě může mít pocit, že přiznáním problému se postaví proti rodiči. Okolí tuto obavu někdy ještě zesílí: jeden člověk rodiče jen odsuzuje, jiný všechno omlouvá. Dítě pak může při každém rozhovoru hlídat, aby o něm neřeklo příliš mnoho špatného, nebo naopak dost přesvědčivě vysvětlilo, proč se bojí.
Dospělý mu může dát prostor pro obojí: „Věřím ti, že se bojíš, a nemusíš kvůli tomu přestat mít rodiče rád.“ Zajímá se o to, co se děje a jakou pomoc dítě potřebuje. Dobré vzpomínky může vyslechnout stejně pozorně jako ty bolestné.
Poradna Nacoa pro děti rodičů s problémy s alkoholem připomíná, že dítě může mít rádo rodiče a zároveň nesnášet to, jak se kvůli pití chová. Svěřit se s vlastními starostmi není projev neloajality. Dospělí mají řešit péči a nebezpečné chování, aniž by po dítěti žádali, aby se rodiče zastávalo nebo ho odsoudilo.
Proč se dítěti může ulevit, když rodič není doma
Když rodič odjede nebo péči převezme jiný dospělý, dítě může pocítit klid. Vzápětí se za něj zastydí: „Kdybych ho měl opravdu rád, nebylo by mi lépe bez něj.“
Úleva může souviset s tím, že na chvíli skončilo napětí. Dítě nemusí sledovat dveře, hlídat sourozence ani čekat na změnu nálady. Zároveň mu může být smutno a může se mu stýskat po chvílích, kdy jim spolu bylo dobře. Potřeba odpočinout si od napětí může existovat vedle přání být s rodičem.
Odpuštění se nedá předepsat
Někdo chce s rodičem zůstat v kontaktu, jiný potřebuje odstup. Dítě může doufat ve změnu, dospívající být rozzlobený a dospělý potomek svůj postoj znovu promýšlet. U dítěte mají za bezpečné podmínky kontaktu odpovídat dospělí. Nemá samo vymýšlet, jak rodičovo chování zvládne.
Odpuštění může pro někoho časem přijít, pro jiného ne, a každý si pod tím slovem představuje něco jiného. Pomoc nemá být podmíněna tím, že dítě nebo dospělý potomek odpustí. Může mluvit o minulosti, hledat podporu a rozhodovat o dalším vztahu postupně. Své pocity nemusí přizpůsobovat představě okolí o tom, jak už by se měl cítit.
O pomoc můžeš požádat i s láskou k rodiči
Možná rodiče miluješ. Možná se na něj zlobíš. Možná se ti uleví, když je střízlivý nebo když ho chvíli nevidíš. Při rozhovoru s někým dalším můžeš mluvit o všech těchto zkušenostech.
Můžeš začít třeba větou: „Mám ho rád, ale když pije, bojím se. Potřebuji, aby mi s tím někdo pomohl.“ Dospělý, kterému se svěříš, se má zajímat o tvoje bezpečí a zajistit další pomoc podle toho, co se děje.
