Když odborník řekne „nevím“. Proč nejistota nemusí být slabost

Moderátor položí lékařce, ekonomovi nebo klimatoložce otázku a chce jednu krátkou odpověď. Bude to fungovat: ano, nebo ne? Jeden host začne podmínkou, rozmezím a větou „zatím nevíme“. Druhý bez zaváhání pronese jasný verdikt. Pro publikum může rozhodnější člověk působit připraveněji. Ve skutečnosti jsme se zatím dozvěděli hlavně to, kdo umí mluvit s větší jistotou.

Touha po rozhodné větě je pochopitelná. Když jde o zdraví, peníze, školu nebo bezpečí, nechceme přednášku o mezích poznání. Chceme vědět, co dělat. Jenže právě proto záleží na tom, zda odpověď rozlišuje spolehlivý základ, pravděpodobný odhad a otevřenou otázku. Neurčitost může zakrývat neznalost. Může však také ukazovat, že člověk nepředstírá přesnost, kterou jeho podklady nemají.

„Nevím“ může být začátek odpovědi

Slovo „nevím“ může znamenat, že se člověk v tématu neorientuje, nechce převzít odpovědnost nebo si jen nechává otevřená zadní vrátka. Užitečné je, když člověk upřesní: toto víme poměrně dobře, tady máme několik věrohodných vysvětlení, tento údaj neumíme přesně změřit a tento závěr platí jen za určitých podmínek.

Hranici poznání lze popsat konkrétně. Seismoložka nemusí vědět, který den nastane zemětřesení, a přesto může popsat ohrožené oblasti a možné scénáře otřesů. Lékař nemusí předem vědět, jak konkrétní člověk zareaguje na léčbu, ale může vysvětlit, co ukazují studie, které okolnosti výsledek mění a jak se bude postup kontrolovat.

Užitečné „nevím“ proto bývá ohraničené. Říká, co nevíme, proč a co to znamená pro další postup. Čím přesněji umí člověk říct, kde jeho jistota končí, tím snáze lze jeho odpověď kontrolovat a použít.

Odkud nejistota pochází

V běžné řeči zní „nejsme si jistí“ jako jedna mlha. Uvnitř však mohou být velmi odlišné problémy. Někdy měříme nepřesně. Jindy máme málo případů, různé studie docházejí k různým výsledkům nebo model zjednodušuje svět. U předpovědí navíc vstupuje do hry budoucnost, kterou mohou změnit náhoda, lidské jednání i podmínky, jež dnes ještě neznáme.

Rozdíl je praktický. Přesnější přístroj může omezit chybu měření. Větší vzorek pomáhá snížit náhodné kolísání odhadu, sám však neopraví chybný způsob měření ani výběr nereprezentativní skupiny. U předpovědi záleží také na tom, jak daleko do budoucnosti míří a které změny podmínek dokáže model zachytit. U složitého společenského rozhodnutí mohou být data poměrně pevná, ale spor se vede o to, jaké následky jsme ochotni přijmout a komu dáváme přednost. To už není jen otázka, co je pravda, ale také co považujeme za důležité.

Dobrá odpověď proto neříká pouze, že „existuje nejistota“. Upřesní, zda se nejistota týká údaje, vysvětlení, přenosu výsledku na konkrétní situaci, budoucího vývoje, nebo volby mezi možnostmi. Podle toho se liší i další krok: nové měření, jiný model, ověření přenositelnosti nebo rozhovor o prioritách.

Síla důkazů není totéž co šance výsledku

Dvě věty mohou mluvit o jistotě a přitom se ptát na něco jiného. „Je sedmdesátiprocentní pravděpodobnost deště“ je odhad konkrétního výsledku. „Máme vysokou důvěru, že tento mechanismus funguje“ hodnotí oporu závěru v důkazech. První věta odhaduje, s jakou pravděpodobností něco nastane. Druhá říká, jak pevné jsou podklady pro daný závěr.

Názorně to rozlišuje rámec IPCC pro práci s nejistotou. Důvěru v závěr odvozuje z typu, množství, kvality a konzistence důkazů i míry odborné shody. Pravděpodobnost určitého výsledku vyjadřuje zvlášť. Člověk tedy může mít vysokou důvěru v závěr, že výsledek leží v poměrně širokém rozpětí. Široké rozpětí samo neznamená, že jsou podklady slabé; může přesně odrážet proměnlivost jevu.

Ani přesně vypadající bodový odhad nemusí být spolehlivý. Pokud stojí na chybném modelu nebo neúplných datech, mnoho desetinných míst pouze vytváří dojem přesnosti. Odbornost se nepozná podle toho, kolik číslic člověk vysloví, ale zda umí vysvětlit, odkud se číslo vzalo a jaké nejistoty zachycuje.

Co znamená slovo „pravděpodobně“

Slova jako „pravděpodobně“, „spíše“ nebo „s vysokou důvěrou“ mohou lidé chápat různě. Pro někoho znamená „pravděpodobné“ téměř jistotu, pro jiného jen drobnou převahu nad možností opaku. Proto některé obory používají předem vymezené stupnice a spojují slovní výraz s číselným rozsahem nebo s popisem síly důkazů.

Samotné číselné rozpětí však potřebuje vysvětlení a stejné procento může mít jiný praktický význam podle závažnosti následku. Desetiprocentní riziko drobné komplikace není totéž jako desetiprocentní riziko katastrofy. U hluboké nejistoty navíc nemusí existovat poctivý způsob, jak přesné procento spočítat.

Kalibrace znamená sladění síly tvrzení se silou podkladů. Když se podklady změní, má se změnit i formulace. Když rozpětí nelze rozumně určit, je poctivější popsat scénáře a podmínky než vyrobit číslo, které pouze uklidňuje.

Kterou část odpovědi mohou nová data změnit

„Výsledky mohou být poněkud nejisté.“ Taková věta téměř nic neříká. Je nejistý směr účinku, jeho velikost, nebo jen poslední desetinné místo? Mohly by další údaje závěr obrátit, nebo pouze zpřesnit? A mění nejistota doporučený postup?

Užitečnější odpověď má několik částí. Pojmenuje nejlepší současný odhad, rozumné rozpětí, hlavní zdroj nejistoty, podmínky platnosti a praktický důsledek. Nemusí mít vždy čísla. Může říct: většina dostupných studií ukazuje stejným směrem, nevíme však, zda se výsledek přenese na tuto věkovou skupinu; proto je doporučení předběžné a za tři měsíce jej znovu vyhodnotíme.

Čtenář potřebuje vědět, zda se nejistota dotýká samotného základu odpovědi, nebo jen jejího přesného okraje.

Co dělá otevřenost s důvěrou

Častá obava zní, že přiznání nejistoty veřejnost zmate a sníží důvěru. Některé experimenty proto porovnávají, jak lidé reagují na samotný odhad, odhad doplněný číselným rozpětím a slovní upozornění na nejistotu.

V práci z roku 2020 zahrnující pět experimentů s celkem 5 780 účastníky, mezi nimiž byl i terénní pokus na webu BBC News, lidé četli informace o číslech a faktech s různě vyjádřenou nejistotou. Souhrnná analýza čtyř internetových experimentů zjistila u číselného rozpětí malý pokles důvěry v číslo, ale žádný statisticky významný pokles důvěry ve zdroj. Silnější pokles vyvolávalo výslovné slovní upozornění, že údaj může být vyšší nebo nižší, bez uvedení rozpětí. V terénním pokusu BBC se významný pokles důvěry neprojevil.

Podobný vzorec našly i dva experimenty s covidovými statistikami zveřejněné v roce 2023 se soubory 10 519 a 2 309 účastníků. Číselné rozpětí mohlo mírně snížit důvěru v samotné číslo, důvěryhodnost zdroje však významně nesnižovalo. Pouhá vágní zmínka o nejistotě byla problematičtější.

Tyto výsledky se týkají konkrétních číselných sdělení a zkoumaných publik. Přehled National Academies připomíná význam tématu, publika a způsobu vysvětlení. Mírné snížení důvěry v odhad přitom může být přiměřené, pokud mu lidé předtím věřili příliš. Smyslem je důvěra odpovídající kvalitě podkladů.

Jistý hlas je signál, ne důkaz

Sebejistý člověk nám usnadňuje rozhodnutí. Nemusíme sledovat podmínky, porovnávat zdroje ani snášet otevřený konec. Na obrazovce navíc může krátká rozhodná věta vyniknout vedle odpovědi plné podmínek. To může zvýhodňovat člověka, který umí působit rozhodně, před tím, kdo umí přesně myslet.

Jistota projevu někdy odráží zkušenost a dobře zvládnutou oblast. Potřebujeme ji však porovnat s přesností odpovědí. Dva experimenty o svědecké věrohodnosti z roku 2007 ukázaly, že chyba poškodila sebejistého svědka více než méně sebejistého; lidé dodatečně reagovali na nesoulad mezi jistotou a přesností. Šlo o hodnocení svědeckých výpovědí, nikoli odborných doporučení. V tomto kontextu tedy lidé brali v úvahu i to, zda jistota mluvčího odpovídala správnosti jeho tvrzení.

Více o rozdílu mezi sebejistotou a skutečnou znalostí rozvíjí článek Když jistota předběhne znalosti. Podstatná je ještě další hranice: i velmi schopný odborník má odbornou autoritu jen ve svém oboru a jen v otázkách, pro něž má použitelné podklady.

Co má vysvětlit oprava názoru

„Ještě loni tvrdili něco jiného.“ Někdy je to oprávněná výtka. Instituce mohla komunikovat zmatečně, zamlčet rozpor nebo vydávat slabý odhad za jistotu. Jindy je změna přesně to, co od poznání chceme: přibyla data, ukázala se chyba metody nebo se změnila situace, pro kterou doporučení platilo.

Rozdíl není v tom, zda se názor změnil, ale zda lze změnu sledovat. Co nového jsme zjistili? Který předpoklad přestal platit? Jak silný byl původní závěr? Změnila se fakta, nebo hodnotové rozhodnutí? Poctivá oprava vysvětlí, co vedlo od staré odpovědi k nové. Nahodilá proměnlivost jen vymění verdikt a požaduje stejnou důvěru jako předtím.

Odborná spolehlivost zahrnuje ochotu opravit závěr podle nových důkazů a vysvětlit, proč byla změna potřebná. Stejně tak může odborník doložit, proč jeho původní závěr obstál.

Dvě protichůdná stanoviska mohou mít různou oporu

Když se dva odborníci neshodnou, veřejná debata snadno vytvoří obraz rozděleného oboru. Jeden host sedí proti druhému, oba dostanou stejný čas a spor vypadá vyrovnaně. Počet židlí ve studiu však nic neříká o počtu a kvalitě studií, které stojí za jednotlivými pozicemi.

Skutečná neshoda může mít několik podob. Odborníci mohou sdílet většinu základů a lišit se jen v odhadu velikosti účinku. Mohou pracovat s různými metodami, z nichž každá má známá omezení. V novém oboru mohou existovat dvě podobně podložené hypotézy. A někdy proti široké odborné shodě stojí okrajová pozice, která dostává nepřiměřenou pozornost právě proto, že vytváří konflikt.

Experiment s mediálním zpravodajstvím o klimatu zveřejněný v roce 2017 ukázal, že stejný prostor pro klimatology a odpůrce jejich závěrů snížil odhad účastníků, jak široká je vědecká shoda. Proto je užitečnější ptát se na váhu důkazů než na počet protichůdných citátů. Článek Bílý plášť, titul a jistý hlas podrobněji rozebírá, jak kontrolovat obor, podklady a vztah titulu ke konkrétnímu tvrzení.

Konsenzus není jednomyslnost ani hlasování o pravdě

Odborný konsenzus neznamená, že všichni souhlasí s každou větou. Znamená, že dostupné důkazy a odborné posouzení mají zřetelné těžiště. Toto těžiště může být široké: lidé se shodnou na základním mechanismu, ale liší se v přesném odhadu, rychlosti nebo nejlepším praktickém kroku.

Konsenzus není neomylný a menšina může mít někdy pravdu. Z toho ale neplyne, že menšinová pozice získává stejnou váhu už tím, že existuje. Potřebuje podklady, metodu a výsledky, které lze kontrolovat. Stejně tak většina není argumentem sama o sobě; její význam roste tehdy, když představuje nezávislé cesty důkazů, nikoli jen opakování jednoho zdroje.

Pro laika je informace o konsenzu užitečnou zkratkou, protože nemůže osobně přezkoumat celý obor. Neměla by však zakrýt, v čem přesně shoda spočívá a co zůstává otevřené. Věta „vědci se shodují“ je nejsilnější tehdy, když lze doplnit: na tomto závěru, z těchto důvodů, s těmito hranicemi.

Odbornost má hranice oboru

Člověk může být vynikající fyzik a zároveň nemít zvláštní kompetenci k posouzení léčby deprese. Lékařka může dobře rozumět svému oboru, ale její politická preference zůstává politickou preferencí. Titul ani dlouhá praxe nevytvářejí univerzální autoritu.

Proto má smysl sledovat, zda otázka skutečně patří do odborníkovy oblasti. Dále je dobré rozlišit, zda člověk mluví z osobní zkušenosti, o vlastním výzkumu, nebo shrnuje širší stav poznání a zda umí odkázat na kontrolovatelné podklady. Důležité je také oddělit odborný odhad od rozhodnutí. Epidemiolog může popsat pravděpodobné zdravotní dopady několika opatření. Nemůže však sám vědecky určit, jak má společnost rozdělit náklady a rizika nebo jakou váhu má přisoudit různým hodnotám.

Odborný odhad pomůže vyjasnit možné následky. Volba mezi nimi ale zahrnuje také hodnoty a odpovědnost těch, kdo rozhodují.

Rozhodnutí nemusí čekat na jistotu

Některé otázky lze odložit, dokud nepřijdou lepší údaje. Jiné ne. Pacient se musí rozhodnout, zda zahájí léčbu. Obec musí zvolit, zda posílí protipovodňovou ochranu. Škola musí reagovat na možné bezpečnostní riziko. Čekání není neutrální mezera; i ono může mít cenu a následky.

Rozhodování pod nejistotou proto spojuje dvě odlišné věci: co podle podkladů může nastat a jaké riziko jsme ochotni přijmout. Stejná data mohou vést k jinému kroku podle toho, zda je případná škoda malá a vratná, nebo naopak závažná a nevratná. Rozumný postup může být dočasný, odstupňovaný a spojený s kontrolním bodem: uděláme nyní krok s malými vedlejšími náklady, budeme sledovat tyto ukazatele a rozhodnutí změníme, pokud se objeví nové údaje.

Odborník nemusí nabídnout absolutní jistotu, aby pomohl. Může nabídnout možnosti, jejich pravděpodobné přínosy a škody, míru vratnosti a podmínky, za nichž by doporučení přestalo platit. Tím nechává hodnotové rozhodnutí tam, kam patří, a přesto nezůstává u prázdného „záleží“.

Jak vypadá odpověď, se kterou lze pracovat

Rozdíl mezi užitečnou nejistotou a vyhýbavou větou se často ukáže v pokračování rozhovoru. Pomůže sledovat, zda mluvčí vysvětluje podklady, jejich meze a další postup.

Podrobnost odpovědi má odpovídat otázce. Čím závažnější rozhodnutí a čím větší nejistota, tím důležitější je vědět, na čem závěr stojí a co by jej změnilo.

Na co se může zeptat člověk bez odborného vzdělání

I bez znalosti výzkumných metod se můžeme ptát tak, abychom lépe rozuměli odborníkově odpovědi. Co v této věci víme nejlépe? Která část je odhad? Jak široká je skutečná neshoda v oboru? Platí výsledek i pro tuto konkrétní situaci? Co by vás přimělo změnit názor?

U čísel pomáhá zeptat se na rozpětí, srovnávací základ a praktický význam. U doporučení se můžeme ptát na možné přínosy, škody, vratnost a termín další kontroly. U neshody pomůže zjistit, zda jde o spor nad stejnými daty, o různé metody, nebo o rozdílné hodnoty. U odborné autority si ověřme, jak přesně její odbornost souvisí s položenou otázkou.

Stejná přesnost pomáhá při čtení zpráv. Ne každá nepřesnost je úmyslná lež a ne každá oprava důkazem manipulace. Článek Hoax, omyl, nebo dezinformace ukazuje, proč je užitečné oddělit ověřitelný omyl, nepodložené tvrzení a doložený záměr klamat.

Čemu a v jakém rozsahu důvěřovat

Mezi slepou poslušností a odmítnutím odbornosti existuje široký prostor. Můžeme důvěřovat člověku v rozsahu jeho oboru, jednomu závěru více než druhému a předběžnému doporučení s vědomím, že se může změnit.

Užitečné odborné „nevím“ vyjasní, co už stojí pevně, kde chybějí podklady a co lze udělat nyní. Po rozhovoru bychom měli lépe rozumět svým možnostem, následkům případného omylu i tomu, kdy bude potřeba rozhodnutí znovu posoudit.