„Nouzový kontakt. Povinné pole.“ Člověk chvíli hledí na formulář. Rodiče nežijí, sourozenec je v zahraničí, bývalého partnera uvést nechce a kamarádka pečuje o vlastní rodinu. Někoho zná. Nemá ale člověka, kterému může bez další domluvy přenechat všechno, co se za políčkem možná skrývá.
Prázdné místo ve formuláři dokáže zasáhnout citlivěji než samotné vyšetření. Jako by dospělý život měl obsahovat povinnou osobu pro případ nouze a její nepřítomnost vyžadovala omluvu. Pro plánování péče je přitom podstatná mnohem konkrétnější informace: kterou pomoc člověk potřebuje a která mu chybí.
Nejdřív zjistit, kvůli čemu má telefon zazvonit
Někde má kontakt pouze převzít zprávu o nehodě. Jinde se od něj očekává příjezd do nemocnice, doprovod domů nebo několik hodin přítomnosti po zákroku. Za tím může následovat nákup, pomoc s hygienou či péče o zvíře. Každý z těchto úkolů vyžaduje jinou dostupnost, schopnosti a souhlas.
Proto dává smysl začít otázkou: „K čemu přesně tento kontakt potřebujete?“ Člověk může mít kamaráda ochotného přijmout telefonát, který žije dvě stě kilometrů daleko. To z něj nedělá špatný kontakt pro předání zprávy. Znamená to, že příjezd během hodiny musí být vyřešen jinak. Stejně tak sousedka s klíči nemusí vědět nic o zdravotním stavu a nemusí si přát takové informace dostávat.
Příbuzenství a oprávnění nejsou totéž
V českém zdravotnictví může pacient určit, komu smějí zdravotníci poskytovat informace o jeho zdravotním stavu. Podle NZIP nemusí jít o příbuzného; zvolenou osobu lze také změnit. Na pracovišti je potřeba zjistit, jak volbu zaznamenat a jak se při sdělování informací ověřuje totožnost.
Přijímat informace, vyslovovat souhlas s léčbou a zajistit praktickou pomoc jsou odlišné věci. O své léčbě rozhoduje pacient prostřednictvím informovaného souhlasu, s výjimkami stanovenými zákonem. Pokud chce upravit i postup pro situaci, kdy nebude schopen rozhodovat, potřebuje tuto otázku s poskytovatelem probrat výslovně. Samotné vyplnění kolonky „kontakt“ neříká, co bylo právně a prakticky dohodnuto.
„Můžeš mi pomoct?“ potřebuje konkrétní pokračování
Přátelé, sousedé a širší rodina mohou poskytovat důležitou oporu. Americká studie lidí nad 65 let zkoumala ty, kteří již potřebovali nějakou pomoc. Lidé bez partnera a dětí ve stejném státě častěji využívali přátele, sousedy a placené pomocníky. Ani v této skupině tedy absence nejbližší rodiny neznamenala automaticky život bez vztahů.
Přátelství ovšem není neomezený příslib péče. „Můžu tě napsat jako člověka, kterému nemocnice předá zprávu?“ je jiná prosba než „Mohl bys mě ve čtvrtek vyzvednout a zůstat se mnou do pátku?“ Kdo odmítne druhou možnost, nemusí odmítat první. Konkrétní prosba také umožní říct, že člověk může přijet po směně, ale nemůže zůstat přes noc.
Domluva má zahrnovat i možnost, že kontakt telefon nezvedne. Lze uvést dalšího člověka? Má první kontakt někomu předat zprávu? Ví o tom i tato další osoba? Služba potřebuje znát skutečné možnosti, ne seznam lidí, u kterých jen doufáme, že v případě potřeby nějak zasáhnou.
Po zákroku nemusí stačit odvoz
Po některých ambulantních výkonech v anestezii potřebuje pacient doprovod a následnou přítomnost další osoby. Konkrétní pokyny se liší podle výkonu a pracoviště. Poučení VFN pro určité ambulantní výkony například požaduje přítomnost druhé osoby po dobu 24 hodin od propuštění a uvádí, že doprovázející člověk nemá současně řídit. Objednané taxi tedy samo takovou podmínku nesplní.
Pokud doprovod není, je potřeba to říct už při plánování: „Žiji sám a nikdo se mnou po návratu nemůže zůstat. Jaké řešení přichází v úvahu?“ Následují otázky na délku potřebného dohledu, možnost jiného postupu a případné náklady. Nelze předem slíbit, že každé pracoviště dokáže chybějící pomoc hned nahradit. Odhalit problém až při odchodu domů ale nechává na hledání řešení nejméně času.
Vymyslet si doprovod nebo slíbit pomoc někoho, kdo o tom neví, může vést k tomu, že plán počítá s bezpečím, které doma nebude. Požadavek na skutečnou přítomnost má zdravotní důvod. Současně je na místě ptát se, jak lze potřebnou péči zajistit i člověku, který nemá dostupné blízké.
Co může převzít služba a co zůstává nevyřešené
S hledáním návazné pomoci může pomoci nemocniční sociální pracovník. Například sociálně zdravotní oddělení FN Brno poskytuje poradenství pacientům, kteří kvůli zdravotnímu stavu nedokážou své sociální záležitosti vyřešit sami nebo s pomocí blízkých. Na svém pracovišti se lze zeptat, zda a jak je taková podpora dostupná.
Užitečnější než obecné „potřebuji pomoc“ bývá popsat celý den po návratu: kdo otevře byt, zda člověk dojde na toaletu, obstará jídlo a zvládne doporučený režim. Tak se ukáže, co může udělat blízký, pro co hledat službu a která potřeba zatím zůstává nezajištěná. U nabízené služby je nutné ověřit konkrétní úkony, dostupnost, podmínky a cenu. Pouhý název služby ještě neznamená, že pokryje potřebný večer nebo noc.
Jeden člověk nemusí převzít všechno
Někdy se podaří rozdělit pomoc mezi několik lidí. Sourozenec na dálku může po domluvě přijímat informace, kamarád přivézt nákup a sousedka nakrmit kočku. Přítomnost po zákroku přitom může stále chybět. Rozdělení drobných úkolů je užitečné právě tehdy, když se přitom neztratí ten nejdůležitější nesplněný požadavek.
OECD popisuje, jak dlouhodobá péče závisí na rodině a dalších neformálních pečujících. Menší rodiny a větší vzdálenosti mezi jejich členy tuto dostupnost omezují. Otázka, kdo se postará o člověka bez blízkých, proto patří také poskytovatelům a organizátorům služeb. Nelze ji uzavřít radou, aby si každý našel ochotnějšího kamaráda.
Kontakt má odpovídat dnešnímu životu
Čísla se mění, lidé onemocní a vztahy končí. Při takové změně je potřeba upravit domluvu i údaje uložené u služby. Totéž platí, když se mění rozsah pomoci: svolení k jednomu telefonátu před rokem není domluvená každodenní péče po nové operaci. Podrobnější přípravu rozebírá článek Kdo přijde, když člověk žije sám?.
Žít samostatně může být svobodná a spokojená volba. Potřeba pomoci během nemoci ji nijak neznehodnocuje. A odpověď „nikoho takového nemám“ má v rozhovoru se službou své místo. Teprve když zazní, lze přestat počítat s neexistujícím doprovodem a začít řešit skutečnou situaci.
