Dítě je nakrmené, prohlídka po porodu proběhla a okolí se ptá, kdy už bude všechno jako dřív. Žena přitom může zvládat každodenní péči a zároveň se cítit ve vlastním těle cize. Oblečení sedí jinak, dotek není vždy příjemný a jídlo se mezi ostatními povinnostmi snadno odsouvá.
Do toho přicházejí fotografie „před a po“ nebo pochvala, že na ní porod skoro není vidět. Změna těla se tak může stát dalším úkolem, který má splnit. Pro někoho je těžké už samotné srovnávání. U ženy s dřívější poruchou příjmu potravy se k němu mohou přidat známá pravidla, strach a potřeba kontrolovat jídlo.
Běžný den zvládá, ve vlastním těle se ale cítí cize
Tělo se hojí, spánek bývá přerušovaný a den často řídí potřeby dítěte. Změnit se může vztah s partnerem, rozdělení práce i možnost být chvíli sama. Návrat k běžnému režimu proto nemá jeden společný termín. Ani schopnost vyjít s kočárkem neříká, zda má žena dost sil nebo jak prožívá své tělo.
Pocit cizosti se nemusí týkat jen vzhledu. Tělo může bolet, být unavené nebo potřebovat jinou péči než před těhotenstvím. Žena také může postrádat soukromí, když se jejího těla během vyšetření, porodu a péče o dítě dotýkalo tolik lidí. Má smysl ptát se, co konkrétně jí vadí: bolest, oblečení, dotek, pohled do zrcadla, nebo představa, že už nikdy nebude sama sebou. Každá odpověď otevírá trochu jiný problém.
Kdy už nejde jen o nepříjemný pohled do zrcadla
Rozdíl může být vidět na důvodu, proč žena nejí. Jednou nestihne oběd, protože dítě potřebuje péči a nikdo ji nevystřídá. Jindy je jídlo připravené a čas by měla, ale strach z tělesné změny jí nedovolí začít. Obě situace si zaslouží pozornost. V prvním případě chybí především praktická opora, ve druhém je potřeba mluvit také o úzkosti kolem jídla. Mohou se přitom překrývat.
Důvodem k brzkému vyhledání odborníka je například opakované omezování jídla ze strachu, záchvaty přejídání se ztrátou kontroly, vyvolávané zvracení nebo nutkání cvičit navzdory vyčerpání. Důležité je i to, kolik prostoru zabírají myšlenky na jídlo a postavu a zda kvůli nim žena přestává zvládat běžný den. NICE doporučuje posuzovat tělesný i psychický stav a nerozhodovat o léčbě jen podle jednoho údaje, například indexu tělesné hmotnosti (BMI), který se vypočítává z hmotnosti a výšky. Fotografie ani velikost oblečení proto nejsou spolehlivým měřítkem závažnosti.
Klid v těhotenství nemusí pokračovat po porodu
Některé ženy dokážou během těhotenství jíst s menším strachem, ale po narození dítěte se staré potíže vrátí. Na tuto možnost upozorňuje také perinatální služba West London NHS. Zlepšení v těhotenství samo neříká, že už podpora nebude potřebná.
Pokud žena poruchu příjmu potravy dříve prodělala, může s odborníkem předem projít, co u ní bývalo prvním signálem zhoršení. Třeba rostoucí strach ze společného jídla, tajení potíží nebo stále přísnější pravidla. Užitečná je konkrétní domluva, komu se ozve a kdo převezme péči o dítě během konzultace. Sdělit minulou zkušenost má smysl i tehdy, když byla nemoc dlouho v klidu.
Když pochvala zní jako další požadavek
Věta „už zase vypadáš dobře“ může znít, jako by tělo po porodu bylo jen dočasnou chybou. Člověk, který chválí rychlé hubnutí, přitom nemusí vědět, jak se žena cítí nebo zda má potíže s jídlem. Okolí může přestat postavu hodnotit a zajímat se o to, jak se ženě skutečně daří.
Ani opačný požadavek, aby své tělo okamžitě milovala a byla vděčná za to, co dokázalo, nemusí přinést úlevu. Žena může mít dítě ráda a současně těžce nést tělesné změny. Pro začátek může stačit oblečení, které netlačí, možnost odmítnout nechtěné fotografování nebo dohoda, že se doma nebude mluvit o hubnutí. Přijetí těla není další výkon s termínem odevzdání.
Kdo zajistí, aby se žena mohla najíst
Přinést oběd a chvíli převzít dítě může být užitečnější než radit, aby žena lépe pečovala o sebe. Pomoc má zahrnovat i organizaci: domluvit nákup, uklidit po vaření nebo zajistit cestu na vyšetření. Jinak k únavě přibude ještě řízení lidí, kteří přišli pomoci. Širší souvislosti rozebírá článek Dítě má kontroly. Kdo pečuje o matku po porodu?.
Když blízký pozoruje zhoršení, může začít konkrétně: „Všiml jsem si, že je pro tebe jídlo poslední dobou hodně těžké. Chceš mi říct, co se děje?“ Přesvědčování, že žena přece vypadá hezky, nemusí její strach zmírnit. Při probíhající léčbě je vhodné dohodnout podporu s týmem, aby rodina nezaváděla vlastní pravidla a pomoc se neměnila ve výslech nebo kontrolu každého sousta.
Péče má zahrnout také vztah k jídlu
Prvním kontaktem může být praktický lékař, gynekolog nebo odborník, který ženu už léčil. Pomůže popsat potíže přímo: co se změnilo v jídle, jaký strach se vrací a co kvůli němu nezvládá. Nemusí přicházet s hotovou diagnózou. Podle stavu je na místě tělesné vyšetření a návazná péče psychiatra, psychologa či specializovaného týmu pro poruchy příjmu potravy.
Doporučení NICE pro těhotenství a období po porodu počítá s psychologickou léčbou poruchy příjmu potravy, sledováním stavu a podporou výživy i krmení dítěte. V praxi je důležité vědět, kdo péči koordinuje, kdy bude další kontrola a kam se ozvat při zhoršení. Rozhovor má zahrnout také možnosti rodiny, například kdo může ženu doprovodit a zda má kdy odpočívat.
Kojení ani nekojení není měřítkem hodnoty rodiče. Obavy o výživu dítěte i vlastní tělesné a psychické potřeby je vhodné probrat se zdravotníky. Podpora má pomoci najít proveditelný způsob péče v konkrétní situaci. Tlak, aby žena krmením dítěte dokazovala svou obětavost nebo měnila postavu, k tomu nepomáhá.
Kdy pomoc neodkládat
Když se potíže s jídlem nebo úzkost zhoršují či je stále těžší pečovat o sebe, obraťte se na odborníka co nejdříve. O myšlenkách na sebevraždu řekněte zdravotníkovi bez odkladu. Při úmyslu ublížit sobě či dítěti, bezprostředním ohrožení nebo nejistotě, zda lze zajistit bezpečí, volejte 155, případně 112. Stejně postupujte při náhlém závažném tělesném zhoršení.
Nově vzniklá výrazná zmatenost, slyšení hlasů, které ostatní neslyší, nebo ztráta kontaktu s realitou vyžadují okamžitou lékařskou pomoc. Mohou být příznakem poporodní psychózy. Nelze-li pomoc hned zajistit nebo si nejste jisti závažností stavu, volejte 155. Blízký má zůstat se ženou, zajistit bezpečí dítěte a řídit se pokyny operátora.
Vztah k tělu se nemusí spravit ve stejný den, kdy skončí šestinedělí nebo začne fungovat domácí režim. Žena potřebuje mít možnost najíst se, léčit své potíže a mluvit o tom, co prožívá, i když se zatím ve svém těle necítí dobře.
