Zprávu vidíme potřetí, video nás rozčílí a fotografie cizího úspěchu připomene, co se nám nedaří. Když rozumíme výběru sociálních sítí, můžeme se v těchto chvílích lépe zorientovat: odkud obsah přichází, proč u něj zůstáváme a co s ním chceme udělat.
Co už po celé sérii víme
Feed je výběr příspěvků. Jeho podoba závisí na části aplikace, sledovaných účtech, dostupném obsahu, pravidlech platformy a přizpůsobení konkrétnímu člověku.
O doporučování obvykle rozhoduje více systémů. Z pozorovaných signálů odhadují, co nás zaujme nebo vyvolá reakci. Když video sledujeme dlouho, může to být ze zájmu, při ověřování i kvůli rozhořčení; důvod se ze samotné délky sledování spolehlivě poznat nedá.
Data mohou vznikat i při procházení obsahu. Patří k nim údaje o aktivitě a zařízení, informace od partnerů i odhady systému. Pokud je jméno nahrazené kódem, ale údaje lze dál spojit s člověkem, zůstávají osobními údaji.
Emoce mohou podporovat pozornost a sdílení různě podle tématu, člověka i prostředí. Rozdílné informační výběry vznikají společným působením doporučování, vlastních voleb a sociálních vztahů. U dopadů na sebeobraz či psychickou pohodu záleží na konkrétním obsahu, situaci a zranitelnosti. Rozdíl mezi výběrem ve feedu a širší realitou podrobněji rozebírá článek Feed není svět.
Nakonec jsme rozlišili časté a problematické používání. Počet hodin je jen jeden údaj. Závažnější je opakovaná ztráta kontroly a dopad na spánek, vztahy, školu, práci nebo psychickou pohodu.
Co se může změnit v běžném okamžiku
Praktický užitek těchto znalostí se ukáže u obyčejného příspěvku. Když něco vídáme často, můžeme se zeptat, zda je to časté i mimo náš feed. Když nás obsah rozruší, můžeme oddělit sílu emoce od kvality důkazu. Když systém odhadne náš zájem špatně, můžeme použít přímou zpětnou vazbu místo dalšího rozhořčeného zapojení.
Před sdílením pomáhá zjistit, odkud tvrzení pochází, zda odkaz vede k původnímu zdroji a zda stejnou informaci potvrzují nezávislé důvěryhodné zdroje. Při srovnávání vlastního života s životem druhých si lze připomenout, že z jejich života sledujeme jen výběr, nikoli celý kontext.
Uplatnit tyto kroky může být těžší při únavě, stresu nebo obavě, že nám něco unikne. Pomáhá mít některé věci připravené předem: ztišená upozornění, uložené důvěryhodné zdroje nebo domluvenou chvíli, kdy telefon odložíme.
Pět otázek, které lze přenést mezi platformami
Názvy tlačítek se mění, základní otázky ale můžeme použít i v jiné službě:
- Jaká část aplikace mi obsah ukazuje: příspěvky sledovaných účtů, vyhledávání, nebo doporučení?
- Kdo je původním zdrojem tvrzení?
- Jaké moje chování může systém zaznamenat?
- Jak se po této činnosti cítím a co kvůli ní odsouvám?
- Jakou přímou volbu nebo pomoc mám k dispozici?
Odpovědi můžeme hledat v označení příspěvku, původním zdroji a dostupném nastavení. Přesný důvod zobrazení konkrétního obsahu často neznáme. I tehdy lze posoudit jeho tvrzení a rozhodnout se, zda ho chceme sledovat nebo sdílet.
Při zjišťování, jak služba používá data, pomáhají její zásady a nastavení účtu. Nezávislý výzkum může ověřovat některé účinky, které firemní popis sám nedokládá. Každý z těchto zdrojů odpovídá na jinou část otázky.
Součástí této gramotnosti je také vědět, kdy vlastní ověření nestačí: u zdravotních potíží hledat kvalifikovaného odborníka, u právních otázek platné předpisy a odbornou pomoc a při ohrožení bezpečí využít dostupné podpůrné a oznamovací cesty.
Odpovědnost je rozdělená
Člověk může upravit sledované účty, použít „Nezajímá mě“, omezit upozornění nebo požádat o podporu. Nemůže sám změnit cíle doporučovacího systému, rozhodnout o sběru všech dat, odstranit nebezpečný obsah z celé platformy ani nezávisle ověřit vnitřní fungování modelu.
Proto Americká psychologická asociace a americký hlavní lékař rozdělují doporučení mezi mladé lidi, rodiny, školy, výzkumníky, technologické firmy a tvůrce pravidel.
Evropský akt o digitálních službách zavádí povinnost vysvětlovat hlavní parametry doporučování u online platforem, s výjimkami zejména pro mikropodniky a malé podniky. Pro služby označené jako velmi velké online platformy či vyhledávače stanoví také posuzování a omezování systémových rizik. Pokud používají doporučovací systémy, musí u každého nabídnout alespoň jednu možnost nezaloženou na profilování, tedy na automatizovaném hodnocení osobních charakteristik z údajů o člověku.
Rodič pomáhá rozhovorem, příkladem a hranicemi
U dětí a dospívajících pomáhá spojit přiměřený dohled s možností mluvit o tom, co na síti zažívají. Dítě potřebuje vědět, za kým přijít, když ho něco vyděsí, zmate nebo se mu používání začne vymykat.
Pomoci může rozhovor o konkrétním obsahu: Proč se ti to asi ukázalo? Jak ses po tom cítil? Odkud to tvrzení pochází? Co bys mohl udělat, kdyby se podobná věc vracela? Rodič zároveň dává příklad vlastními návyky. Třeba tím, zda během společného rozhovoru odloží telefon a zda umí přiznat, že se i on někdy nechal feedem vtáhnout.
Hranice lze nastavovat společně a přiměřeně věku. S rostoucí samostatností může dítě přebírat více rozhodování a zároveň mít dostupnou podporu dospělého.
Orientaci budeme průběžně doplňovat
Platformy mění funkce, názvy nastavení, modely i pravidla. Při takové změně se vyplatí znovu podívat, jaký výběr obsahu používáme, jaké údaje službě poskytujeme a které volby máme k dispozici.
Při příštím otevření sítě můžeme začít jednou otázkou: Proč tomuto příspěvku věnuji pozornost a co s ním chci udělat? Od ní vede cesta ke konkrétní volbě: ověřit zdroj, změnit doporučení, ozvat se někomu blízkému nebo pro dnešek skončit.
