Cítit není totéž jako dát emoci najevo
Méně slov, slz nebo výrazů neznamená méně emocí. Mezi prožitkem a tím, co ukážeme okolí, leží několik různých kroků.
Příspěvky
Podrobné filtry
Vyfiltrováno 50 z 389 celkových příspěvků • Aktivní filtr: Téma: emoce a sebehodnota
Jak vrátit odpovědnost dospělým
Nestačí dítěti dovolit říkat ne. Dospělí musí konkrétně převzít práci, rozhodování a oporu, které na něm dosud stály.
Když se stará role ozývá v dospělých vztazích
Zvyk nést odpovědnost za druhé se může vracet v partnerství, přátelství i rodičovství. Není to však diagnóza osobnosti ani rozsudek nad budoucností.
Co dlouhodobá odpovědnost bere z dětství
Nepřiměřená rodinná role se může promítat do spánku, školy, odpočinku, přátelství i psychické pohody. Následky však nejsou u všech stejné.
Láska a únava se navzájem nevylučují
Dítě může svou rodinu milovat, být na pomoc hrdé a zároveň cítit únavu, vztek či nespravedlnost. Jedna pravda neruší druhou.
Bezproblémové dítě, jehož potřeby nejsou vidět
Klid, výkon a samostatnost neprozradí, kolik zátěže dítě nese. Dospělí potřebují vidět podmínky jeho života, nejen to, že všechno zvládá.
Když dítě řídí domácnost nebo péči
Vaření, tlumočení ani péče o blízkého nejsou samy o sobě parentifikací. Rozhoduje míra odpovědnosti, opora, volba a dopad na život dítěte.
Když dítě uklidňuje rodiče a hlídá atmosféru
Dítě může rodiče vyslechnout a podpořit. Nemá však nést odpovědnost za jeho stabilitu, partnerské spory ani náladu celé domácnosti.
Kdy pomoc přestává být přiměřená věku
Stejný domácí úkol může být běžnou pomocí i nepřiměřenou zátěží. Hranici neurčuje seznam povinností, ale odpovědnost, opora a prostor dítěte pro vlastní život.
Kdy už na to nezůstávat sám ani jako kamarád
V akutním ohrožení nestačí slib mlčení ani kamarádská podpora. Jak zapojit dospělého, krizovou linku nebo tísňovou pomoc bez hodnocení podle skóre.
Co když první pomoc nesedne nebo není dostupná
Dlouhé čekání, cena, vzdálenost i špatná zkušenost jsou skutečné překážky. Další krok není povinnost uspět silou ani důkaz osobního selhání.
Kam se obrátit, když nevím, koho potřebuju
Škola, lékař, psycholog, psychiatr, psychoterapeut i krizová služba pomáhají jinak. První dveře nemusí být dokonalé, mají vést dál.
Jak říct o pomoc prvnímu člověku
První sdělení nemusí být úplná zpověď ani dokonalá věta. Pomoci může bezpečný člověk, vhodná chvíle a jasná prosba o další krok.
Proč může být těžké říct si o pomoc
Mlčení nemusí znamenat, že pomoc nechceš. Bránit mohou stud, strach z reakce, nejistota o důvěrnosti i překážky, které nejdou vyřešit pouhou osobní snahou.
Co když neumím říct, co se se mnou děje
K prvnímu sdělení nepotřebuješ diagnózu ani dokonalý popis pocitů. Začít můžeš změnou, situací, dopadem nebo prostým „nevím“.
Když navenek funguješ a uvnitř docházejí síly
Dobré známky, práce, humor ani společenskost neukazují, kolik sil tě stojí běžný den. O pomoc nemusíš žádat až po úplném vyčerpání.
Kdy už to není „jen puberta“
Dospívání přináší změny, ale nevysvětluje automaticky každé trápení. Důležité je, co se děje v čase, jak moc to bolí a co ti potíže berou.
Co znamená ztratit kontrolu nad jídlem
Jak poznat rozdíl mezi změnou plánu a chvílí, kdy člověk opravdu ztrácí možnost zastavit – a proč o tom nerozhoduje pohled na porci.