Jeden den chceš být s lidmi, druhý potřebuješ, aby na tebe nikdo nemluvil. Některé věci tě zasáhnou mnohem silněji než dřív a za pár hodin může být všechno jinak. Když se svěříš, možná uslyšíš: „To je puberta.“ Někdy ta věta opravdu pojmenuje období velkých změn. Jindy ale rozhovor ukončí právě ve chvíli, kdy potřebuje pokračovat.
Pro další krok je důležité, jak ti je, co se děje v čase a co kvůli potížím zvládáš hůř. O podporu můžeš požádat i tehdy, když zatím nevíš, proč se cítíš právě takhle.
Co se v dospívání mění
Proměňuje se tělo, vztahy i potřeba soukromí. Přibývá rozhodování a očekávání: máš být samostatnější, vědět, kam chceš jít na školu, a zároveň dodržovat pravidla, o kterých rozhodují dospělí. Neshoda s rodičem nebo kamarádem může zasáhnout i do toho, jak vnímáš sám sebe.
Světová zdravotnická organizace popisuje dospívání jako období tělesných, emočních a sociálních změn. Duševní zdraví ovlivňují také vztahy doma a mezi vrstevníky, bezpečí, tlak okolí či dostupnost podpory. Šikana, násilí nebo dlouhodobě nepříznivé podmínky mohou potíže prohlubovat.
Nálada a energie se mohou měnit po náročném týdnu, hádce nebo špatném spánku. Všímej si i toho, co ti pomůže se zotavit. Vrátí se po odpočinku chuť do věcí, které tě obvykle těší? Nebo se dál budíš s obavami a i obyčejný den je těžký?
Jedna reakce může mít různé příčiny
Podrážděnost může souviset s únavou, strachem, bolestí nebo napětím ve vztazích. Samota po škole může být příjemný odpočinek. Jiná situace je, když chceš mezi lidi, ale obavy ti nedovolí odejít z pokoje. Nervozita se může objevit před jednou písemkou; jindy tě strach ze školy provází každý den.
Když o potížích mluvíš, zkus přidat právě takovou souvislost: „O samotě si neodpočinu, jen se bojím někomu napsat.“ Nebo: „Po náročném dni bývám unavený, ale teď se mi síly nevracejí ani o víkendu.“ Konkrétní situace druhému přiblíží, co se změnilo.
Opakovanou bolest, výraznou únavu nebo potíže se spánkem a jídlem prober také s lékařem. Tělesné a psychické obtíže se mohou ovlivňovat a jejich příčinu je potřeba posoudit. Zmínka o stresu sama nevysvětluje, proč tě něco bolí.
Jak se potíže vyvíjejí a co mění v běžném dni
Trvání a průběh: Kdy sis potíží všiml poprvé? Vracejí se v určitých situacích, drží se většinu času, nebo sílí? Důležité jsou také obtíže, které trvají tak dlouho, že už ti připadají samozřejmé. Na konzultaci nemusíš čekat, až se objeví něco nového.
Jak ti je: Možná se bojíš, cítíš se prázdně nebo tě běžné věci stojí nečekaně mnoho sil. To je podstatná informace i ve chvíli, kdy ostatní žádnou změnu nevidí. Zkus popsat, co bývá během dne nejtěžší a kdy se ti naopak uleví.
Co potíže mění: Jak spíš, jíš, soustředíš se a zvládáš péči o sebe? Zbývají ti síly na kamarády a zájmy? Omezení může začít nenápadně: rušíš schůzky, protože už na ně nemáš energii, nebo se ráno stále hůř vypravuješ.
NIMH v přehledu duševního zdraví dětí a dospívajících doporučuje odbornou konzultaci při přetrvávajících obtížích, výrazném trápení nebo zásahu do fungování doma, ve škole či mezi lidmi. Důvodem k pomoci může být i jediná z těchto okolností.
I dobré známky mohou stát příliš mnoho sil
Možná dál odevzdáváš úkoly, sportuješ a směješ se s ostatními. Po příchodu domů však dlouho ležíš, před usnutím tě přemáhají obavy nebo potřebuješ celé odpoledne, než se dokážeš pustit do další věci. Při rozhovoru řekni i to, co se děje před povinnostmi a po nich.
Když někdo namítne, že máš přece dobré známky, můžeš odpovědět: „Školu ještě zvládám, ale skoro nespím a po ní už nemám sílu na nic.“ Tomu se podrobněji věnuje díl Když navenek funguješ a uvnitř docházejí síly.
Začni tím, co dokážeš říct
Vyber člověka, kterému důvěřuješ: rodiče nebo jiného blízkého dospělého, někoho ve škole či lékaře. Můžeš začít: „Nevím, co se děje, ale poslední dobou mi není dobře. Potřebuju to s tebou probrat.“ Pokud je těžké mluvit, napiš zprávu nebo ukaž připravenou poznámku.
NIMH v průvodci depresí pro dospívající doporučuje svěřit se důvěryhodnému dospělému a probrat s lékařem možnosti odborné pomoci. Při konzultaci se dá společně hledat, co se děje a jakou podporu potřebuješ.
Když odpověď skončí u „to je puberta“, zkus rozhovor vrátit ke konkrétní potíži: „Možná to s dospíváním souvisí, ale já se každé ráno bojím a potřebuju s tím pomoct.“ Pokud tě člověk dál odbývá nebo se s ním necítíš bezpečně, oslov někoho jiného. S hledáním dalšího kroku může pomoci také Linka bezpečí 116 111 pro děti a studující do 26 let, telefonicky nonstop, zdarma a anonymně.
Na konci rozhovoru se domluvte na jednom dalším kroku: společném telefonátu, návštěvě lékaře nebo oslovení školního poradenského pracovníka. Ujasni si, kdo co udělá a kdy se znovu spojíte. Pokud se ti přitíží, ozvi se dřív.
