Kamarád ti napíše, že už nemůže. Možná řekne, že si ubližuje, nechce být na světě nebo se bojí, co udělá. Zároveň tě prosí, ať to nikomu neříkáš. Chceš chránit jeho důvěru — a přitom cítíš, že tuhle situaci bez další pomoci neuneseš.
V takové chvíli není úkolem kamaráda stanovit diagnózu, vypočítat riziko ani najít dokonalou větu. Úkolem je brát ohrožení vážně, nezůstat na něj bez další pomoci a dostat do situace člověka nebo službu s většími možnostmi pomoci.
Přímá otázka myšlenku nevytvoří
Lidé někdy naznačují své trápení nepřímo: „Už to nemá cenu.“ „Všem by beze mě bylo líp.“ „Nechci tady být.“ Takovou větu není potřeba okamžitě vysvětlit jako jistý plán ani ji zlehčit jako způsob získání pozornosti. Můžeš se klidně zeptat: „Přemýšlíš o sebevraždě?“ nebo „Bojíš se, že si ublížíš?“
Národní ústav duševního zdraví i WHO uvádějí, že přímá otázka člověka k sebevraždě nenabádá. Může naopak otevřít prostor pro pravdivou odpověď a snížit pocit, že o takových myšlenkách nelze mluvit.
Otázka ale není domácí test. Nemusíš pokračovat výslechem ani o závažnosti rozhodnout bez další pomoci. Když člověk řekne ano, neví, nedokáže slíbit vlastní bezpečí nebo z jeho stavu máš silnou obavu, zapoj další pomoc. Při bezprostředním ohrožení volej tísňovou službu.
Naslouchat neznamená nést všechno
Užitečná první reakce může být velmi prostá: „Děkuju za důvěru.“ „Beru tě vážně.“ „Zůstanu teď s tebou a společně někoho zapojíme.“ Není potřeba dokazovat, že život je krásný, hledat rychlé důvody k optimismu ani srovnávat s lidmi, kteří jsou na tom údajně hůř.
Nesnaž se vyhrát spor. Věty „to přece nemyslíš vážně“, „mysli na rodinu“ nebo „slib mi, že už to neřekneš“ mohou zvýšit stud a zavřít rozhovor. Místo toho se soustřeď na nejbližší bezpečný krok: kdo dospělý je dostupný, kam lze zavolat a kdo může být fyzicky nablízku.
Kamarádská podpora může znamenat naslouchání, doprovod, přítomnost na telefonu nebo pomoc s vysvětlením situace dospělému. Nemusíš být stále k dispozici ani člověka celé dny hlídat bez další pomoci. Za jeho rozhodnutí neneseš plnou odpovědnost. Takové břemeno nepatří jednomu vrstevníkovi.
Rizikové tajemství se smí předat dál
Některá tajemství chrání soukromí. Jiná drží člověka v nebezpečí a kamaráda v nesnesitelné odpovědnosti. Linka bezpečí doporučuje při vážné obavě zapojit důvěryhodného dospělého a vysvětlit kamarádovi, proč takovou informaci nelze nést samotnou.
Můžeš říct: „Záleží mi na tobě a mám o tebe strach. Tohle nedokážu držet jen mezi námi. Chci ti říct předem, že zavolám dospělému, který může pomoct.“ Pokud hrozí okamžité nebezpečí, nemusíš čekat na souhlas ani dlouze vyjednávat.
Bezpečným dospělým může být rodič, jiný příbuzný, učitel, školní psycholog, trenér, zdravotník nebo pracovník krizové služby. Pokud rodič není bezpečná osoba nebo je součástí ohrožení, vyber někoho jiného a tuto skutečnost řekni výslovně.
Když nejste na stejném místě
Zpráva může přijít v noci nebo od člověka, který je daleko. Zeptej se, kde přibližně je a zda je s ním někdo bezpečný. Požádej ho, aby otevřel dveře dospělému, šel za někým poblíž nebo s tebou zůstal na telefonu, zatímco voláš pomoc. Pokud znáš jeho polohu a máš důvod věřit, že je život bezprostředně ohrožený, sděl ji operátorovi tísňové linky.
Nesnaž se situaci zvládnout tajně jen přes chat. Můžeš zároveň kontaktovat vlastní rodiče, jiného dospělého nebo krizovou linku a poradit se, co udělat. Tím nepřesouváš pozornost na sebe; rozšiřuješ počet lidí, kteří mohou jednat.
Pokud se během pomoci ocitáš v nebezpečí ty — například je přítomné násilí, vyhrožování nebo nebezpečné chování — nevstupuj do rizikové situace bez další pomoci. Volej 112, případně Policii ČR na 158, a řiď se pokyny operátora.
Když nejde o bezprostřední minuty
Ne každá zmínka o smrti znamená, že se člověk chystá právě teď jednat. I tak má smysl ji brát vážně a zapojit podporu. Můžeš s kamarádem vybrat dospělého, zdravotníka nebo službu, napsat společně zprávu či nabídnout doprovod. Domluvte také, co udělá, pokud se stav zhorší — ale nevytvářej vlastní léčebný plán a neslibuj nepřetržitý dohled.
Pro děti a studenty do 26 let je k dispozici Linka bezpečí 116 111, telefonicky zdarma, anonymně a nonstop. Lze tam volat kvůli sobě i kvůli obavě o kamaráda. Pro dospělé funguje Linka první psychické pomoci 116 123, také zdarma, anonymně a nonstop. Linka může pomoci s orientací, ale při bezprostředním ohrožení nenahrazuje 155 nebo 112.
Podporu potřebuje i ten, kdo pomáhá
Strach o kamaráda může přinést paniku, vinu, vztek, nespavost i potřebu být stále ve střehu. Můžeš mít pocit, že když na chvíli vypneš telefon, něco se stane. To je další signál, že situace nesmí zůstat jen mezi dvěma vrstevníky.
Řekni o ní bezpečnému dospělému, i když už byla akutní pomoc přivolaná. Můžeš také zavolat na krizovou linku a probrat vlastní strach. Pečovat o vlastní hranice neznamená opustit kamaráda. Znamená to odmítnout roli, kterou jeden člověk nemůže bezpečně plnit.
Když jde o život nebo zdraví, pomoc není porušení přátelství. Přátelství může být důvodem, proč člověka vyslechneš a zůstaneš nablízku. Nemůže být důvodem, proč zůstaneš jediný, kdo o nebezpečí ví.
