Kamarád ti napíše, že už nemůže. Možná řekne, že si ubližuje, nechce být na světě nebo se bojí, co udělá. Zároveň tě prosí, ať to nikomu neříkáš. Chceš chránit jeho důvěru a přitom cítíš strach, se kterým si nevíš rady.
Můžeš ho vyslechnout a přizvat další pomoc. Při obavě o život nebo zdraví je potřeba oslovit bezpečného dospělého či odbornou službu. Nemusíš nejprve dokázat, jak vážná situace je, ani čekat, až najdeš správné vysvětlení pro všechno, co kamarád říká.
Na sebevražedné myšlenky se můžeš zeptat přímo
Za větou „už to nemá cenu“ může být trápení, které se kamarádovi těžko vyslovuje. Můžeš se zeptat: „Přemýšlíš o sebevraždě?“ nebo „Bojíš se, že si ublížíš?“ Dej mu čas odpovědět a poslouchej, co říká.
Národní ústav duševního zdraví i WHO uvádějí, že přímá otázka člověka k sebevraždě nenavádí. Může mu pomoci říct nahlas něco, s čím dosud zůstával sám.
Pokud odpoví ano, nechce o tom mluvit nebo tě jeho stav dál znepokojuje, obrať se s obavou na dospělého či odbornou službu. Nepotřebuješ z odpovědí sestavovat vlastní odhad rizika. Při bezprostředním ohrožení volej 155 nebo 112.
Vyslechni ho a nabídni společný telefonát
Začít můžeš jednoduše: „Děkuju, že mi to říkáš. Beru tě vážně.“ Když nevíš, co dodat, můžeš chvíli poslouchat. Můžeš také nabídnout konkrétní krok: „Zavoláme spolu na linku?“ „Půjdu s tebou za školní psycholožkou.“ Při akutním ohrožení ale rovnou přivolej tísňovou pomoc.
Přesvědčování, že má být vděčný za to, co má, nebo připomínání, jak by ublížil rodině, může přidat stud a uzavřít rozhovor. Pokud se bojíš, nemusíš to skrývat: „Mám o tebe strach a chci přizvat někoho, kdo nám pomůže.“ Samotný slib, že si kamarád nic neudělá, nenahrazuje potřebnou pomoc.
Další příklady rozvíjí článek Když se někdo svěří se sebevražednými myšlenkami: jak reagovat. Vyber takovou nabídku, kterou můžeš skutečně splnit. Můžeš zůstat při hovoru nebo nabídnout doprovod; nepřetržitou dostupnost slibovat nemusíš.
Řekni dospělému, čeho se bojíš
Linka bezpečí v článku o svěřeném tajemství doporučuje mladým lidem přizvat dospělého, když mají o kamaráda strach a situaci sami nezvládají. Můžeš říct rodiči, učiteli, školnímu psychologovi nebo jinému důvěryhodnému dospělému: „Kamarád mi napsal, že nechce žít. Bojím se o něj a potřebuju, abyste mi pomohli.“
Pokud to situace dovoluje, vysvětli kamarádovi, co se chystáš udělat: „Záleží mi na tobě. Tohle nechci řešit jen mezi námi. Zavolám teď své mámě a řeknu jí, že potřebujeme pomoc.“ Při bezprostředním nebezpečí nečekej na jeho souhlas.
Sdílej informace s lidmi, kteří se mají zapojit do pomoci. Zprávu není potřeba posílat do třídního chatu ani ji probírat s dalšími spolužáky. Pokud víš, že doma kamarádovi někdo ubližuje, řekni to oslovenému dospělému. Při výběru další pomoci je podstatné, aby se nebezpečí ještě nezvýšilo.
Kamarád se může zlobit nebo se na čas odmlčet. I to může bolet. S obavou z jeho reakce se můžeš svěřit stejnému dospělému nebo lince; nemusíš ji řešit tím, že zase slíbíš mlčení.
Když je kamarád jinde, řekni operátorovi, co víš
Při telefonátu nebo zprávách se zeptej, kde právě je a zda je poblíž bezpečný dospělý. Požádej ho o adresu nebo co nejpřesnější popis místa. Při bezprostředním ohrožení volej 155 nebo 112, i když nemáš všechny údaje. Operátorovi popiš, co kamarád napsal či řekl, kdy jste byli naposledy v kontaktu a co víš o jeho poloze.
Pokud po zprávě o bezprostředním ohrožení přestane odpovídat, nečekej jen na další zprávu. Přivolej pomoc a sděl i to, že kontakt skončil. Jestli spolu dál mluvíte nebo si píšete, můžeš požádat dospělého u sebe, aby se do hovoru s tísňovou linkou zapojil, zatímco ty zůstáváš s kamarádem v kontaktu.
Můžeš také požádat bezpečného člověka, který je kamarádovi nablízku, aby za ním šel. Nevstupuj však sám do situace, kde je násilí nebo jiné nebezpečí. Při násilí volej 158 nebo 112 a postupuj podle pokynů operátora.
Pomoc zapoj i tehdy, když nejde o okamžitý zásah
Pokud kamarád mluví o sebevraždě nebo sebepoškozování, obraťte se co nejdříve na bezpečného dospělého, lékaře či krizovou službu i tehdy, když nejde o bezprostřední ohrožení. Můžete společně zavolat a říct, co se děje. S dalším postupem vám pomůže pracovník služby.
Pro děti a studenty do 26 let je dostupná Linka bezpečí 116 111 , pro dospělé Linka první psychické pomoci 116 123 . Obě telefonní linky jsou zdarma, anonymní a nepřetržité. Můžeš volat kvůli obavě o kamaráda i kvůli vlastnímu strachu.
Ověřte si, co z domluvy skutečně proběhlo: podařilo se dovolat, ví o situaci dospělý a domluvil s kamarádem další pomoc? Pokud první oslovený člověk nereaguje nebo potíže odbyde, obrať se na někoho dalšího. Při zhoršení znovu popiš aktuální situaci; při bezprostředním ohrožení volej tísňovou linku.
Požádej o podporu také pro sebe
Po takové zkušenosti můžeš špatně spát, pořád kontrolovat telefon nebo mít strach, že něco přehlédneš. Řekni dospělému, jak ti je, i když už kamarád pomoc dostal. Můžeš začít: „Od včerejška na to pořád myslím a bojím se usnout.“
S dospělým domluv, jak můžeš zůstat s kamarádem v kontaktu a kdo se postará o pomoc v době, kdy nejsi dostupný. Pokud tě strach nutí hlídat ho celé noci, řekni to dospělému či odborníkovi. Potřebuješ možnost odpočívat, chodit do školy, vídat se s dalšími přáteli a věnovat se svým zájmům.
