Jedna lajna a myšlenka, že „se přece nemůže nic stát“. U Milana následovalo 18 let závislosti na pervitinu, ztráta vztahů, život na ulici, vězení, toxické psychózy a chvíle, kdy už vlastní život prakticky nežil.
Začátek přitom nevypadal jako rozhodnutí vydat se tímhle směrem. Postupně se ale posouvaly hranice a s nimi i to, co bylo ještě přijatelné. Droga přestala něco dávat, přesto ji nedokázal opustit. Přišly krádeže, konflikty, další trestná činnost a opakované návraty k užívání.
Jedna z toxických psychóz skončila na parapetu s přesvědčením, že ho někdo chce zabít. Telefonát partnerky tehdy situaci přerušil a následoval převoz na psychiatrii. Právě tahle zkušenost se stala jedním ze zásadních bodů jeho cesty k abstinenci.
Dnes je Milan pět a půl roku bez drog. Nevymazalo to ale předchozích 18 let ani jejich následky. Jeho „Beru si život zpátky“ nevzniklo jako slogan – svůj život si podle vlastních slov musel vzít zpátky, protože už ho nežil.
Prevence má význam právě před první zkušeností a před větou „mně se to nestane“. Když už závislost vznikne, cesta ven existuje, ale bývá mnohem složitější než rozhodnutí, které jí může předcházet.
Více o Milanovi a jeho cestě najdete na berusizivotzpatky.cz nebo na Instagramu @berusizivotzpatky. Jeho brožury a e-booky jsou k dispozici také v našem e-shopu.
