Otec chodí do práce, nakupuje, přebaluje a na otázku, jak se mají doma, odpovídá podle toho, jak spí dítě. O sobě nemluví. Večer přitom cítí úzkost, všechno ho dráždí a přestává se těšit i na věci, které měl rád. Říká si, že partnerka právě porodila a on přece musí fungovat.
Tak může vypadat situace, v níž psychické trápení dlouho zůstává skryté. Otec potřebuje možnost říct, jak mu je, i vlastní cestu k pomoci. Péče o něj a péče o ženu, která se zotavuje po porodu, mohou být potřebné současně.
Milovat dítě a trápit se může jít dohromady
Chtěné dítě ani radost z jeho narození nevylučují depresi nebo úzkost. Člověk může dítě milovat a zároveň se cítit prázdný, sevřený či neschopný nové role. K trápení se pak může přidat stud: „Máme zdravé miminko. Na co si vlastně stěžuji?“
O depresi otců v tomto období se píše také jako o otcovské poporodní depresi. Výzkumy deprese u otců se přitom neomezují na první týdny po porodu: sledují i těhotenství partnerky a první rok života dítěte.
Jedna špatná noc depresi nepotvrzuje
Nevyspání, obavy o dítě a občasná podrážděnost samy diagnózu neurčují. Důležité je, co se oproti dřívějšku změnilo, jak dlouho to trvá a nakolik to zasahuje do života. Pozornost zaslouží přetrvávající smutek či prázdnota, ztráta zájmu, beznaděj, silná úzkost nebo potíže se soustředěním. Člověk se může stahovat od blízkých, více pít nebo být nápadně podrážděný. Nejsou to projevy vyhrazené mužům.
U deprese se posuzuje mimo jiné přítomnost více příznaků po většinu dne, téměř každý den, alespoň dva týdny. Americký Národní ústav duševního zdraví upozorňuje, že pomoc může být užitečná i při menším počtu příznaků. Dva týdny nejsou lhůta, kterou musí člověk vydržet před zavoláním lékaři. Při výrazném zhoršování nebo ohrožení se nečeká.
Lékaři pomůže i rozdíl mezi „budí mě dítě“ a „nemohu usnout, ani když dítě spí a někdo se o ně stará“. Samotná nespavost ale příčinu neurčí. Podobné obtíže mohou souviset také s tělesným onemocněním, léky nebo užíváním návykových látek.
Potíže nemusí začít v porodnici
Některý otec se trápil už během těhotenství partnerky, u jiného se obtíže projeví až po několika měsících. Studie 622 mužů, kteří se poprvé stávali otci, zachytila souvislosti pozdějších depresivních příznaků například s dřívějšími příznaky, špatným spánkem, napětím v páru či finančním stresem. Zjišťovala příznaky pomocí dotazníku, ne diagnózu každého účastníka.
Takové souvislosti pomáhají všimnout si zátěže, neurčují však, kdo onemocní ani kdo za to může. Pokud se otec už dříve léčil s psychickými potížemi, je užitečné o změnách mluvit také s jeho dosavadním lékařem. Naopak dobré finance nebo dosud bezproblémové zdraví nejsou důvodem přehlédnout nové trápení.
Za větou „musím fungovat“ může být strach
Otec může mlčet, protože nechce přidávat starosti partnerce, bojí se hodnocení nebo neví, komu se svěřit. Podobné překážky popisuje přehled výzkumů zkušeností otců. V konkrétním rozhovoru pomůže zajímat se o jeho stav, nejen o splněné úkoly: „Co je teď pro tebe nejtěžší?“ „Daří se ti vůbec odpočinout?“
Když říká, že by bez něj bylo rodině lépe, zeptejte se přímo, zda myslí na sebevraždu. Český Národní ústav duševního zdraví vysvětluje, že taková otázka člověka k sebevraždě nenabádá. Odpověď berte vážně. Pokud se mu těžko hledají slova, lze začít krátkou větou nebo napsanou poznámkou; další možnosti rozebírá článek Proč se o sebevražedných myšlenkách tak těžko mluví.
Při první návštěvě pomůže popsat běžný den
Není potřeba přicházet s hotovým vysvětlením. Stačí říct: „Máme malé dítě a poslední dobou se mnou něco není v pořádku.“ Před návštěvou si poznamenejte, kdy potíže začaly, jak spíte, co vás přestalo těšit a co už doma či v práci nezvládáte. Mluvte také o alkoholu, dalších látkách, užívaných lécích a myšlenkách na smrt nebo ublížení.
Podle vyšetření může následovat psychoterapie, léčba léky nebo jejich kombinace. Domluvte se také, co dělat při zhoršení a kdy se zhodnotí další vývoj. Když nemáte sílu hledat kontakt nebo telefonovat, požádejte konkrétního člověka, aby s vámi první krok udělal.
Odpočinek potřebuje konkrétní dohodu
Rada „víc spi“ nepomůže, pokud není domluveno, kdo mezitím pečuje o dítě. Zkuste rozdělit konkrétní úkoly a přizvat další dostupnou pomoc: někdo přinese jídlo, vyzvedne starší dítě nebo po domluvě převezme část péče. Smyslem je vytvořit prostor na odpočinek i vyšetření, aniž by všechna práce přešla na druhého vyčerpaného rodiče.
Partnerka může být oporou, nemá však sama zajišťovat otcovu léčbu a hlídat jeho stav. Potřebuje i vlastní péči, včetně zotavení po porodu. Její potřeby podrobněji popisuje článek Dítě má kontroly. Kdo pečuje o matku po porodu?. Pokud se trápí oba rodiče, řekněte to při hledání pomoci otevřeně.
Psychické potíže současně neomlouvají ponižování, zastrašování ani násilí. Ohrožená partnerka nebo dítě nemají zůstávat v nebezpečí proto, aby otce podpořili.
Děsivá myšlenka není totéž co úmysl
Člověka mohou vyděsit nechtěné myšlenky na ublížení dítěti. Samotný výskyt takové myšlenky neznamená, že si přeje ji uskutečnit. Britská zdravotní služba NHS popisuje tento rozdíl u vtíravých myšlenek. Řekněte o nich zdravotníkovi bez odkladu, aby posoudil jejich povahu, míru tísně a potřebnou pomoc. Není nutné čekat, až je dokážete přesně vysvětlit.
Pokud si nejste jisti, zda dokážete zabránit ublížení, zda jde o úmysl, nebo zda jsou ostatní v bezpečí, volejte ihned 155, případně 112. Rozlišení myšlenek a úmyslu nemá být úkol, který musí rodina sama vyřešit před přivoláním pomoci.
Kdy volat pomoc hned
O sebevražedných myšlenkách řekněte co nejdříve blízkému, lékaři nebo krizové službě. Pro dospělé i jejich blízké funguje v češtině a slovenštině Linka první psychické pomoci 116 123, zdarma a nonstop. Může pomoci překlenout krizi a promyslet další krok.
Nově vzniklá výrazná zmatenost nebo ztráta kontaktu s realitou vyžadují okamžitou lékařskou pomoc. Pokud ji nelze hned zajistit nebo si nejste jisti závažností stavu, volejte 155. Operátorovi popište, co se děje, a kde jste. Při akutním ohrožení se nečeká na objednanou konzultaci ani na to, zda pomůže spánek.
