Policista něco řekne, člověk nereaguje. Zvenčí to může vypadat jako vzdor. Jenže výzva mohla zaznít za jeho zády, ztratit se v hluku nebo obsahovat slova, kterým nerozumí. Další hlasitější opakování pak nemusí přinést nic kromě většího napětí.
Policejní výzva může být nutná a závazná. Aby podle ní člověk mohl jednat, potřebuje ji zachytit a pochopit. Tato praktická podmínka se neztrácí ani ve chvíli, kdy mají policisté málo času a musí chránit bezpečí dalších lidí.
Z reakce ještě nepoznáte důvod
Nedoslýchavý člověk může slyšet hlas, ale nerozeznat jednotlivá slova. Člověk s jiným mateřským jazykem může zvládat běžný rozhovor, ale tápat v úřední formulaci. Někdo potřebuje pokyn rozdělit na jednotlivé kroky. Ve vypjaté situaci navíc nemusí ani člověk bez dlouhodobých komunikačních obtíží zachytit vše napoprvé.
Ani sluchadlo, plynulá odpověď na jednoduchou otázku nebo přikývnutí neprokazují porozumění celé výzvě. Stejně tak pohled stranou sám nevysvětluje, proč člověk nereaguje. Z jednoho projevu nelze spolehlivě určit úmysl ani komunikační potřebu.
Představa, že všem lidem s určitou diagnózou pomůže stejný postup, vytváří další překážku. Užitečnější je zjistit, co funguje právě teď: zopakování, kratší věta, možnost vidět mluvčího, text nebo tlumočení. Pokud lze bariéru rozpoznat a upravit způsob sdělení, snižuje se prostor pro zbytečné nedorozumění.
Sdělte bariéru dřív, než začnete něco hledat
Pokud můžete mluvit, pomůže stručná konkrétní informace: „Špatně slyším. Prosím jeden pokyn.“ Nebo: „Nerozumím česky, mluvím ukrajinsky.“ Dlouhé vysvětlování celé zdravotní historie není pro první domluvu obvykle tak užitečné jako sdělení, co potřebujete k porozumění.
Náhlé sahání do kapsy pro telefon, průkaz či pomůcku může situaci zkomplikovat, i když chcete pouze vysvětlit svou potřebu. Nejdřív ji podle svých možností sdělte a domluvte další pohyb. Telefon s připraveným textem může pomoci, pokud je bezpečné jej použít; nemá se z něj stát automatický první krok při každém zákroku.
Člověk, který nemůže slyšet ani srozumitelně mluvit, nemusí zvládnout takové upozornění sám. Odpovědnost za dorozumění proto nelze přesunout pouze na něj. Policista potřebuje vnímat i možnost komunikační bariéry a v rozsahu, který situace umožňuje, nabídnout jinou cestu.
Jeden srozumitelný krok pomůže víc než řada povelů
Při bezprostředním ohrožení může být nezbytné jednat rychle. Kde je prostor pro domluvu, pomáhá jedna konkrétní instrukce, klidný způsob sdělení a čas na reakci. Při opakování má smysl změnit nesrozumitelnou formulaci, nikoli jen zvýšit hlas. Pokud člověk potřebuje sledovat ústa nebo gesta, záleží i na světle a výhledu na mluvčího.
Ověření porozumění nemá připomínat zkoušení ani vést k pohybu, který je v dané situaci nebezpečný. Otázka „Kam teď půjdete?“ může po pokynu k přesunu odhalit nejasnost lépe než pouhé „Rozumíte?“. Pokud se nedaří domluvit psaním, není řešením donekonečna ukazovat stejnou větu na displeji.
Český znakový jazyk má vlastní gramatiku; psaná čeština není pro každého jeho uživatele rovnocennou náhradou. Jiný neslyšící naopak znakový jazyk nepoužívá a potřebuje přepis. Zákon o komunikačních systémech chrání volbu systému odpovídajícího potřebám člověka a požaduje její respektování v maximální možné míře.
Poučení se při naléhavém zásahu neztrácí
§ 114 zákona o Policii ČR stanoví povinnost uposlechnout policejní výzvu či pokyn, s výjimkami stanovenými právními předpisy. Samotné neporozumění tedy není obecným důvodem výzvu ignorovat. Současně policie musí dbát důstojnosti a přiměřenosti postupu podle § 9 a § 11 téhož zákona.
Důležitý je také § 13 o poučování. Policista má před úkonem vysvětlit jeho právní důvody a u zásahu do práv či svobod také příslušná práva a povinnosti. Pokud tomu brání povaha a okolnosti úkonu, poučení má následovat ihned, jakmile to okolnosti dovolí. Není to možnost vysvětlení prostě vynechat.
Prakticky to znamená vrátit se po zvládnutí nebezpečí k tomu, co člověk potřebuje vědět. Zopakovat důvod, zjistit, zda jej zachytil, a zajistit vhodnou komunikaci pro další postup. To, že při prvních vteřinách nebyl čas na delší rozhovor, neřeší podmínky následujícího úkonu.
Podání vysvětlení a výslech mají vlastní pravidla
Na služebně je důležité vědět, v jakém postavení člověk jedná a podle jakého předpisu se postupuje. Podání vysvětlení není automaticky svědeckým výslechem a správní řízení není trestním řízením. Potřebu tlumočení sdělte předem, pokud je úkon plánovaný; uveďte konkrétní jazyk nebo způsob komunikace.
Podání vysvětlení může probíhat například podle § 61 zákona o Policii ČR, ale také podle § 158 trestního řádu. Ten v odstavci 5 výslovně přiznává každému při podání vysvětlení právo na právní pomoc advokáta. Advokát přitom řeší právní pomoc, tlumočník dorozumění; jedna role nenahrazuje druhou.
Při úkonech trestního řízení upravuje přibrání tlumočníka § 28 trestního řádu. Zahrnuje potřebné tlumočení písemnosti, výpovědi či jiného procesního úkonu i dorozumění prostřednictvím komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob. Nejde jen o to, zda člověk zvládl krátký rozhovor při příchodu.
Ve správním řízení § 16 správního řádu rozlišuje jednotlivé situace. Neslyšícímu uživateli českého znakového jazyka správní orgán ustanoví tlumočníka; neslyšícímu preferujícímu češtinu nebo hluchoslepému člověku ustanoví příslušného prostředníka. U člověka, který neovládá jednací jazyk, má zajištění a úhrada tlumočení jiná pravidla. Předem si ověřte, kdo ve vašem řízení tlumočení zajistí a zaplatí.
Doprovod může upozornit, nemá převzít odpovědi
Svědek nebo blízký člověk může z bezpečné vzdálenosti stručně upozornit: „Neslyší vás, potřebuje vidět na ústa.“ Má sdělovat potřebu, kterou zná, a nezvyšovat napětí přibližováním, dotýkáním se policisty nebo překřikováním. Nemá člověku připisovat diagnózu ani automaticky odpovídat za něj.
Při dalším jednání patří otázky i odpovědi dotčenému člověku. Doprovod může být oporou, ale nemusí znát jazyk, zachovat přesnost ani být vhodný pro citlivé sdělení. Tyto hranice podrobněji vysvětluje článek Tlumočník není zástupce. Komu patří otázka i rozhodnutí?.
Jestliže má písemný záznam zachytit průběh vaší komunikace, upozorněte na chybějící souvislosti: co jste nezachytili, jak jste bariéru oznámili a o co jste požádali. Před podpisem žádejte vysvětlení obsahu a opravu nepřesností. Pro vlastní pozdější konzultaci si co nejdříve poznamenejte čas, místo, konkrétní výroky a případné svědky. Samotný dojem „nechtěl spolupracovat“ nepopisuje, co se při dorozumívání stalo.
Když potřebujete pomoc a nemůžete mluvit
Policii lze v nouzi kontaktovat také SMS přímo na čísle 158. Policie nadále uvádí i zvláštní SMS číslo pro neslyšící 603 111 158. Textová zpráva je důležitá také tehdy, když by hlasité volání zvýšilo nebezpečí.
Uveďte především, kde jste, co se děje a kdo potřebuje pomoc; doplňte, že nemůžete mluvit nebo neslyšíte. Sledujte další zprávy operátora, pokud je to bezpečné. Tísňová SMS slouží k přivolání pomoci, nenahrazuje domluvení bezpečného použití telefonu při právě probíhajícím zákroku.
Srozumitelný kontakt pomáhá oběma stranám zjistit, co má následovat. Krátká úprava komunikace může odstranit překážku; u navazujícího řízení je potřeba zajistit také konkrétní procesní práva. Člověk nemá být posuzován jen podle rychlosti první reakce, když nebylo zřejmé, čemu mohl rozumět.
