„A bere pravidelně léky?“ zeptá se lékař tlumočnice. Pacient sedí naproti, ale otázka jako by přeskočila jeho místo u stolu. Tlumočnice odpověď nezná. A i kdyby ji znala z minulého setkání, odpovídat má pacient.
Přítomnost dalšího člověka může rozhovor usnadnit, ale také svádět k tomu, abychom mluvili hlavně s tím, koho slyšíme. Tlumočník převádí sdělení mezi jazyky. Samotná tato role z něj nedělá zástupce, poradce ani člověka, který rozhoduje za druhého.
Otázka patří člověku, kterého se týká
„Berete léky pravidelně?“ je otázka pacientovi. „Zeptejte se ho, jestli bere léky“ už přesouvá pozornost k tlumočníkovi. Podobně na pracovním pohovoru patří otázka na zkušenosti uchazeči a na úřadě otázka na žádost člověku, který ji podává. Tlumočení mění způsob dorozumění, nikoli to, čí záležitost se projednává.
Mluvte přímo k účastníkovi rozhovoru a nechte ho dokončit odpověď. Když tlumočník použije první osobu, například „s nabídkou nesouhlasím“, předává vyjádření mluvčího. Nesděluje tím vlastní názor. Nesouhlas tedy řešte s člověkem, jemuž nabídka patří, ne přesvědčováním tlumočníka.
Důležité vysvětlení nelze odložit slovy „vy mu to pak nějak řeknete“. Člověk potřebuje vědět, co se právě projednává, aby mohl průběžně reagovat. Praktické zásady přímého oslovení, prostoru pro otázky a přiměřeného tempa shrnuje také desatero komunikace zveřejněné VZP.
Znalost češtiny ani odezírání nelze předpokládat
Český znakový jazyk má vlastní gramatiku a slovní zásobu. Není to čeština doprovázená pohyby rukou. Znakovaná čeština naopak vychází z gramatiky češtiny a jde o jiný komunikační systém. Rozdíl uznává i zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob.
Když člověk používá český znakový jazyk jako svůj hlavní jazyk, předložení složité smlouvy v psané češtině nemusí nahradit tlumočení. Zároveň nelze podle sluchové ztráty poznat, že znakový jazyk vůbec používá. Někdo potřebuje přepis mluvené řeči, jiný rozhovor s dobře viditelnou tváří. Pro některé hluchoslepé lidi je vhodná taktilní forma znakového jazyka, vnímaná hmatem.
Otázka „Jaký způsob komunikace vám vyhovuje?“ má přijít před objednáním služby. Odpověď se může měnit podle tématu a prostředí. Běžnou domluvu v obchodě a porozumění lékařskému vysvětlení nelze automaticky řešit stejně. Rozdílné potřeby podrobněji rozebírá článek Když člověk slyší jinak.
Tlumočník může rozhovor zastavit, ne převzít rozhodnutí
Přesnost neznamená mechanicky převádět slovo po slovu. Úkolem je zachovat smysl sdělení. Tlumočník může potřebovat zopakovat nejasný údaj, vyjasnit odborný výraz nebo upozornit, že dva lidé mluví současně. Takový zásah pomáhá dorozumění. Nemá ovšem vést k tomu, že za klienta vybere odpověď nebo jeho stanovisko upraví, aby znělo přijatelněji.
Etický kodex České komory tlumočníků znakového jazyka požaduje odpovídající kvalifikaci, přípravu, nestrannost a mlčenlivost. Tlumočník proto nemá při jednání přidávat vlastní hodnocení účastníků ani jejich volby. Pokud potřebujete odbornou radu, položte otázku lékaři, právníkovi či jinému odpovědnému pracovníkovi. Tlumočník ji zprostředkuje i s odpovědí.
Stejně nevhodné je chtít po něm stranou vysvětlení, „jaký ten člověk doopravdy je“. Informace získané při tlumočení nejsou podkladem pro neformální posudek klienta. Potřebnou otázku lze položit přímo a nechat člověka rozhodnout, co o sobě sdělí.
Rodinná pomoc a soukromí nejsou totéž
Blízký člověk může být vítanou oporou. Neznamená to ale automaticky, že má převzít tlumočení rozhovoru o dluzích, zdraví nebo partnerských potížích. Pacient může chtít něco sdělit bez přítomnosti rodiny; příbuzný může mít na výsledek jednání vlastní názor. I dobře míněná snaha ušetřit druhého nepříjemnosti může změnit předávanou informaci.
Před citlivým jednáním proto domluvte, kdo bude přítomen a v jaké roli. Člověka se ptejte přímo, nikoli jen jeho doprovodu. Umožněte mu také říct, že mu konkrétní uspořádání nevyhovuje. Profesionální mlčenlivost je důležitá, ale sama nenahradí místnost, kde rozhovor neslyší čekárna, ani obrazovku, na kterou nevidí kolemjdoucí.
Dobré tlumočení potřebuje výhled a čas
Účastníci si mají předem domluvit místa tak, aby neslyšící člověk viděl na tlumočníka i na osobu, s níž jedná. Prudké světlo za zády, zakrytý výhled nebo průběžné odcházení mohou část sdělení ztratit. Vhodné uspořádání záleží také na činnosti: při vyšetření je potřeba skloubit výhled s bezpečným provedením výkonu.
Tlumočník potřebuje předem téma, program a dostupné podklady, zvlášť u odborného jednání. Na místě pomůže domluvit střídání mluvčích a přestávky. Tyto podmínky patří k přípravě služby, ne k osobním laskavostem. Jejich význam popisuje i profesní přehled ČKTZJ.
Po ucelené myšlence nechte prostor pro dokončení tlumočení a reakci. Ticho nemusí znamenat, že člověk nemá otázku. Pokud současně rozdáte dokument, chvíli počkejte: sledovat tlumočení a číst text vyžaduje obracet pozornost jinam. Když ukazujete graf, nejprve umožněte jeho prohlédnutí a potom pokračujte ve vysvětlování.
U vzdáleného tlumočení před začátkem vyzkoušejte spojení, zvuk a obraz. Domluvte, co uděláte, pokud se přenos přeruší. Pokračovat v důležité části rozhovoru, zatímco člověk nevidí tlumočení, by znamenalo vynechat ho z jednání. Na konci společně potvrďte, co bylo dohodnuto a kdo udělá další krok; důležité termíny předejte i v dohodnuté písemné podobě.
Právo na komunikaci má konkrétní podobu
Podle § 8 zákona č. 155/1998 Sb. mají neslyšící a hluchoslepé osoby právo na tlumočnické služby ve zvoleném komunikačním systému při návštěvě lékaře, vyřizování úředních záležitostí a zajišťování dalších nezbytných potřeb. Podmínky zákon propojuje se zákonem o sociálních službách. U zdravotních služeb navíc § 30 zákona č. 372/2011 Sb. výslovně chrání právo pacienta se smyslovým postižením na srozumitelný způsob komunikace podle jeho volby, včetně tlumočení druhou osobou.
Při postupech podle správního řádu ustanovuje správní orgán neslyšícímu uživateli českého znakového jazyka tlumočníka. Neslyšícímu člověku preferujícímu český jazyk a hluchoslepému člověku ustanoví prostředníka schopného dorozumět se příslušným komunikačním systémem. Postup popisuje Portál veřejné správy.
Pro osobní záležitosti lze využít registrované sociální tlumočnické služby, které jsou pro klienty bezplatné. MPSV popisuje jejich objednání a odkazuje na registr poskytovatelů. Člověk si vybírá službu podle svých potřeb a včas domlouvá termín; instituce mu může s kontaktem pomoci. Tlumočení veřejné přednášky nebo konference je jiná situace: přístupnost své akce má řešit pořadatel, nikoli ji automaticky přesouvat do osobní sociální služby účastníka.
U konkrétního jednání si proto předem potvrďte, kdo službu objedná, jak bude zajištěna a kdo řeší případnou úhradu. Samotné objednání ale ještě nezaručí rovnoprávný rozhovor. Ten začne až ve chvíli, kdy otázka, vysvětlení i prostor k rozhodnutí skutečně patří člověku, který přišel svou záležitost vyřídit.
