Brána se otevře a je potřeba vyřešit první noc, cestu z věznice, léky i další schůzky. Jestli člověk před vězením užíval opioidy a mezitím jejich užívání omezil nebo přerušil, přidává se méně viditelné riziko. Množství, na které byl zvyklý, teď může ohrozit jeho život.
Návrat k užití se může odehrát dřív, než člověk stihne první plánovanou návštěvu poradny. O riziku předávkování proto potřebuje vědět už před propuštěním. Stejně podstatné je, zda má kam přijít pro léky, s kým probrat obtíže a koho požádat o pomoc, když domluvený krok nevyjde.
Tělo nemusí zvládnout to, co dřív
Tolerance znamená, že organismus při opakovaném užívání přivyká některým účinkům látky. Po omezení nebo přerušení užívání může tolerance znovu klesnout. Člověk si pamatuje dřívější množství, jeho tělo však může reagovat jinak. Mezi opioidy patří například heroin a některé léky proti bolesti. Při předávkování těmito látkami ohrožuje život především útlum dýchání.
Samotná délka pobytu ve vězení neprozradí, jakou toleranci člověk má. Podstatné je, co v té době užíval a jak probíhala léčba. Evropská agentura pro drogy uvádí sníženou toleranci po propuštění a přerušení léčby mezi okolnostmi spojenými s předávkováním.
Další nejistotu přináší neznámé složení nelegální látky. Opioidy v kombinaci s alkoholem nebo benzodiazepiny, tedy některými léky proti úzkosti či nespavosti, mohou dýchání tlumit ještě více. Při užití o samotě navíc nemusí být poblíž nikdo, kdo by zhoršení rozpoznal a přivolal pomoc.
Na první den nestačí telefonní číslo
Po návratu se může sejít několik překážek: chybí doklady, peníze na cestu, telefon nebo místo na přespání. Do toho přicházejí úřední povinnosti a setkání s lidmi, s nimiž vztahy nemusí být jednoduché. Každý odklad pak ovlivňuje další krok. Bez peněz na dopravu se člověk nedostane ani na včas domluvenou kontrolu.
Příprava se proto vyplatí ještě ve věznici, společně se zdravotnickým a sociálním pracovníkem. Užitečný plán odpovídá na obyčejné otázky: Kde budu dnes spát? Kdo mě převezme do péče? Kdy tam mám přijít a jak se tam dostanu? Co udělám, když bude zavřeno nebo spoj ujede? U každého úkolu má být jasné, kdo jej zařizuje a co už je potvrzené.
Představme si například propuštění v pátek, kdy nejbližší ambulantní termín vychází až na pondělí. Důležitá není jen adresa ordinace, ale také postup na celý mezilehlý víkend. Pokračování léčby včetně léků řeší lékař; nocleh, dopravu nebo možnost zavolat lze probrat se sociálním pracovníkem. Další možnosti podpory a rozdíl mezi dobrovolnou pomocí a uloženým dohledem vysvětluje přehled kdo po propuštění pomáhá a kdo dohlíží.
Léčba potřebuje pokračování za branou
Při léčbě závislosti na opioidech se používá také substituční neboli opioidní agonistická léčba. Lékař předepisuje lék, například buprenorfin nebo metadon, který pomáhá zvládat abstinenční příznaky a silnou touhu po opioidech, označovanou jako bažení. Součástí péče může být i psychologická a sociální podpora. Propuštění samo není důvodem tuto léčbu přerušit.
České doporučené klinické postupy pro osoby omezené na svobodě zdůrazňují pokračování péče po propuštění. S ošetřujícím týmem je potřeba předem vyjasnit předání zdravotních informací, předepsané léky i kontakt pro případ, že navazující zařízení člověka nemůže převzít včas. To se týká také dalších léčených nemocí.
Pokud se domluva rozpadne nebo se objeví abstinenční obtíže, je namístě ozvat se ošetřujícímu týmu či navazující zdravotnické službě a popsat, co chybí. Dávky léků si člověk nemá sám měnit ani nahrazovat předepsanou léčbu cizími léky. Další postup potřebuje zdravotní posouzení podle skutečného stavu.
Naloxon má být dostupný před krizí
Naloxon může při předávkování opioidy dočasně zvrátit útlum dýchání. Má smysl předem se v adiktologické službě zeptat, zda jej poskytuje, komu je určen a jak probíhá nácvik použití. V Praze jej podle informací SANANIM poskytují klientům jeho kontaktní centrum a terénní programy po zaškolení zdarma. Dostupnost u konkrétní služby je potřeba ověřit; nelze předpokládat, že jej vydává každá poradna.
Připravit se mohou i blízcí: vědět, kde přípravek je, seznámit se s jeho návodem a naučit se poznat stav vyžadující záchranku. České edukační materiály k naloxonu upozorňují, že po podání je stále nutná zdravotnická pomoc. Účinek opioidu může trvat déle než účinek naloxonu a útlum dýchání se může vrátit i po zdánlivém zlepšení.
Když člověk nereaguje, nečekat na probuzení
Člověk, který nereaguje, potřebuje okamžitou pomoc. Zvlášť nebezpečné je velmi pomalé, nepravidelné nebo chybějící dýchání. Ojedinělé lapavé nádechy nejsou normálním dýcháním. Není nutné nejprve zjistit, co přesně užil, ani čekat na další příznaky.
Okamžitě volejte 155 nebo 112, popište místo a stav člověka a zapněte hlasitý odposlech. Pokud nereaguje a nedýchá normálně, podle pokynů operátora zahajte resuscitaci stlačováním hrudníku. Takový postup uvádí také Zdravotnická záchranná služba hlavního města Prahy. K zahájení pomoci nemusíte mít absolvovaný kurz.
Při podezření na opioidní předávkování podejte dostupný naloxon podle návodu a sdělte to operátorovi. Podání nenahrazuje resuscitaci ani přivolání záchranky. Pokud je přítomný další člověk, může přípravek podat, zatímco druhý poskytuje první pomoc. U člověka, který dýchá normálně, se řiďte pokyny operátora pro polohu a další sledování. Zůstaňte u něj do příjezdu pomoci, i když se probere.
Kde začít, když kontakt chybí
Adiktologickou ambulanci, kontaktní centrum nebo terénní program lze hledat v Mapě pomoci Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti. U vybrané služby je potřeba zjistit, komu pomáhá, zda je nutné objednání a co lze řešit hned. S orientací ve službách SANANIM pomáhá také jeho infolinka 602 666 415. Funguje v pondělí až čtvrtek od 9 do 13 hodin. Pro akutní ohrožení je určena záchranná služba.
První rozhovor může začít jednoduše: „Vracím se z vězení, užíval jsem opioidy a nemám domluvené pokračování péče.“ Blízký člověk může nabídnout společný telefonát nebo doprovod. Pokud už k užití došlo, tuto informaci potřebuje vědět zdravotník; pomůže mu posoudit riziko a navrhnout další péči.
