Na školení zazní, že při požáru všichni odejdou po schodech na shromaždiště. Člověk na vozíku se zeptá, co má udělat on. „Někdo vám pomůže.“ Kdo přesně, odkud přijde a jak pomoc provede, už nikdo neřekne. Ve stejném plánu může chybět způsob, jak upozornit neslyšící návštěvnici, která přišla do budovy poprvé.
Taková mezera se má řešit před poplachem. Člověk potřebuje vědět, jak se dozví o nebezpečí, jaký krok má udělat a kdo zajistí pomoc, kterou sám obstarat nemůže. Organizace zase potřebuje ověřit, že domluvený postup opravdu odpovídá budově i lidem, kteří ji používají.
Ne každý poplach znamená cestu ven
Požár uvnitř budovy a nebezpečí přicházející zvenčí vyžadují odlišné postupy. Při vnějším ohrožení, například úniku nebezpečné chemické látky, může být správným krokem ukrytí v budově podle pokynů HZS. Všeobecná výstraha proto není univerzální příkaz vyběhnout ven. Při nařízené evakuaci se naopak řídíme pokyny záchranných složek.
Příprava má rozlišit, jaké situace mohou nastat právě v daném místě a co jednotlivé signály znamenají. Pro člověka, který potřebuje doprovod, je zásadní vědět také to, zda pomoc směřuje k odchodu, nebo k přesunu do určeného prostoru uvnitř. Věta „při každém poplachu všichni ven“ tuto otázku neřeší.
Varování musí člověk zachytit i pochopit
Zvukové upozornění může minout neslyšícího člověka, světelný signál zase člověka, který ho nevidí. Ani zpráva v telefonu nepomůže každému: někdo ji nepřečte, jiný v danou chvíli nemůže telefon použít. Plán má pro konkrétní prostředí kombinovat způsoby upozornění a počítat s tím, že některý vypadne.
Po upozornění musí následovat srozumitelná informace o dalším kroku. Kudy pokračovat? Ke komu se obrátit? Změnila se trasa? Samotné „zachovejte klid“ nic z toho nesdělí. U osobního předání je potřeba mluvit přímo s člověkem a zjistit, jaký způsob komunikace mu vyhovuje. Nelze automaticky předpokládat, že každý neslyšící odezírá nebo že všichni potřebují stejnou podobu textu.
Myslet je třeba i na toalety, šatny a místa mimo hlavní sál. To, že byl pokyn slyšet u recepce, ještě nepotvrzuje, že se dostal ke všem návštěvníkům.
Výtah do patra ještě nezaručuje bezpečný odchod
Přístup do patra za běžného provozu ještě neznamená, že stejná cesta poslouží při požáru. HZS rozlišuje běžný a evakuační výtah. Běžný výtah při požáru nepoužívejte. Evakuační výtah je zvlášť označený; v některých budovách jej při evakuaci mohou ovládat jen proškolení zaměstnanci nebo hasiči. Nestačí vědět, že někde v domě je.
S provozovatelem a odborníkem na požární bezpečnost je potřeba předem vyřešit cestu i potřebnou pomoc pro konkrétního člověka. Slíbit, že jej někdo snese, nestačí bez ověření vhodného postupu, vybavení a proškolení. Stejně tak nelze libovolnou místnost prohlásit za bezpečné místo k čekání. Pokud s čekáním na pomoc plán počítá, musí určit vhodný prostor i způsob, jak se o člověku dozvědí zasahující.
Pokud při požáru nemůžete bezpečně odejít, volejte 150 nebo 112 a sdělte přesnou adresu, patro, místo, kde jste, i potřebnou pomoc. Řiďte se pokyny operátora. HZS doporučuje oznámit svou polohu, když únik není možný. Nespoléhejte pouze na to, že si vaší nepřítomnosti někdo všimne venku.
Jak přivolat pomoc bez hlasového hovoru
Kdo kvůli sluchovému či řečovému postižení nebo bezprostřednímu nebezpečí nemůže vést hlasový hovor, může poslat tísňovou SMS na 112. Napište, kde jste, co a kdy se stalo, kolika lidí se událost týká a své jméno. V budově doplňte patro a místnost, případně překážku, kvůli které nemůžete odejít.
HZS upozorňuje, že doručení běžné SMS není garantované. Pokud je hlasový hovor možný, bývá rychlejší a účinnější. SMS je důležitá možnost tísňové komunikace, ale plán varování a podpory nesmí stát pouze na fungujícím telefonu. Jak se přivolá pomoc při výpadku spojení, je další otázka pro přípravu budovy.
Kdo pomůže, když domluvený kolega chybí
Určený pomocník může být na jiné směně, nemocný nebo na dovolené. Plán proto potřebuje zastoupení a konkrétní rozdělení úkolů: kdo předá pokyn, kdo zajistí domluvenou podporu a kdo informuje záchranné složky o člověku, který dosud neodešel. Každý musí vědět, co má dělat a jaké vybavení smí použít.
Nelze přitom počítat s tím, že si každý přivede příbuzného. Zapsaný nouzový kontakt není totéž co domluvená pomoc. Telefon na dceru v jiném městě nenahradí člověka, který je na místě a zná postup. Stejnou pozornost potřebuje návštěvník, jehož potřeby organizace dopředu nezná.
Při plánování je užitečné zaznamenat, jakou podporu člověk potřebuje, kdo ji zajistí a kdo zastoupí určeného pomocníka. Podrobnosti mají být dostupné těm, kdo je pro pomoc potřebují. Veřejný seznam diagnóz na nástěnce takový účel neplní.
Co člověk potřebuje po opuštění budovy
Shromaždiště může být za vysokým obrubníkem a nabízený odvoz nemusí pojmout vozík. Člověk se může dostat ven, ale zůstat bez možnosti dalšího přesunu, komunikace nebo potřebné péče. Příprava proto pokračuje otázkami na dopravu, přístupné náhradní místo a předání podpory dalším lidem.
Ministerstvo vnitra v přípravě evakuačního zavazadla počítá také s pravidelnými léky, brýlemi a kontakty. Podle svých potřeb doplňte nezbytné pomůcky a předem promyslete, jak je při přesunu zachovat. Při požáru se však pro zapomenuté věci nevracejte do ohrožené budovy.
U zdravotnického přístroje závislého na elektřině je potřeba předem projít postup pro výpadek s ošetřujícím týmem a dodavatelem přístroje. Součástí domluvy je, jak bude zajištěna péče, když obvyklé napájení přestane fungovat. Obecný seznam domácích zásob neurčuje vhodný záložní zdroj pro konkrétní zařízení. Při bezprostředním ohrožení zdraví volejte 155 nebo 112; na vyřešení výpadku se nečeká.
Nácvik má odhalit chybu v plánu
UNDRR doporučuje zapojit lidi s postižením do přípravy i provádění krizových strategií. V budově to znamená přizvat je už k výběru varování, trasy a podpory. Jeden člověk přitom nemůže potvrdit, že postup vyhovuje všem druhům postižení. Důležité jsou jeho konkrétní potřeby a zkušenost, ne povinnost zastupovat ostatní.
Bezpečně připravený nácvik může ukázat, že zpráva nepřišla, zastupující kolega nezná úkol nebo domluvenou trasu blokuje nábytek. Výsledkem má být konkrétní oprava: kdo ji provede, do kdy a jak se ověří. Nestačí zapsat účast do prezenční listiny.
Po změně místností, vybavení, směn nebo potřeb člověka je třeba domluvu znovu projít. Ten, kdo dnes přijde na recepci s otázkou „Jak se odsud dostanu při požáru?“, potřebuje použitelnou odpověď pro dnešní provoz.
