Když muž řekne, že zažil sexuální násilí, může místo podpory slyšet otázku: „Proč ses neubránil?“ V jediné větě se odpovědnost přesune z člověka, který překročil hranice, na člověka, který měl podle okolí předvést správný odpor.
Síla nerozhoduje o tom, zda existoval souhlas
Souhlas je svobodné a průběžné rozhodnutí účastnit se intimního jednání. Nátlak může využívat výhrůžku, závislost, autoritu nebo strach z následků. Člověk může být zaskočený, pod vlivem alkoholu nebo v situaci, ze které nedokáže bezpečně odejít. Svaly ani výška neříkají, jaké možnosti v té chvíli měl.
Představa, že muž má být vždy připravený na sex, navíc zneviditelňuje jeho nesouhlas. Když odmítne, okolí může jeho hranici brát jako vtip, poruchu nebo urážku. Po násilí se stejný stereotyp obrátí proti němu: jestli je „skutečný muž“, musel přece chtít, nebo se alespoň ubránit.
Muž může sex odmítnout, změnit názor nebo chtít přestat. Platí to i v partnerském vztahu a po předchozím souhlasu. Když okolí jeho nesouhlas zlehčí, přidává mu další překážku: musí nejprve vysvětlovat, že vůbec měl právo nechtít.
Tělo může reagovat, i když člověk nechce
Při ohrožení neexistuje jediná správná reakce. Někdo bojuje nebo uteče, jiný ztuhne, snaží se situaci uklidnit nebo udělá to, co považuje za nejbezpečnější cestu k jejímu konci. Tyto reakce mohou přijít dřív, než člověk stačí promyslet, co by podle sebe „měl“ udělat.
Také fyziologická reakce těla může být automatická. Nevypovídá spolehlivě o přání, potěšení ani souhlasu. Když ji člověk později chápe jako důkaz vlastní spoluúčasti, může se stud prohloubit. Odpovědnost však zůstává u toho, kdo jednal bez svobodného souhlasu.
Stud může souviset i s představou správného muže
Sexuální násilí může zasáhnout bezpečí, intimitu, spánek, práci i důvěru ve vlastní tělo bez ohledu na pohlaví. Muž si přitom může klást i další otázky: Co to říká o mé síle? Co si lidé budou myslet o mé sexualitě? Uvěří mi, pokud pachatelem byla žena? Budou se mi smát, pokud pachatelem byl muž?
Takové obavy popisuje také metodika NHS England věnovaná pomoci mužům po sexuálním násilí. Upozorňuje na překážky spojené s očekáváním síly a soběstačnosti i na rozdílné potřeby jednotlivých mužů. Někdo se bojí výsměchu, jiný nedůvěry úřadů nebo reakce rodiny. Další zatím nedokáže událost pojmenovat.
Někteří muži se svěří až po letech. Pozdní sdělení samo o sobě neznamená, že si zkušenost vymysleli nebo že už nepotřebují pomoc. Ani pohlaví člověka, který násilí spáchal, neurčuje sexuální orientaci oběti. Otázky typu „Co to tedy říká o tobě?“ odvádějí pozornost od toho, co někdo udělal proti její vůli.
Když se svěří, nezačínej výslechem
Když se člověk svěří, můžeš začít prostě: „Věřím ti. Mrzí mě, že se ti to stalo. Co teď potřebuješ?“ Nech ho říct tolik, kolik zvládne. Podrobný popis události nepotřebuješ k tomu, abys s ním chvíli zůstal nebo mu pomohl najít kontakt. I před objetím se zeptej, zda o něj stojí.
Otázky, proč pil, proč tam šel nebo proč se nebránil, ho nutí obhajovat vlastní chování. Stejně může působit pobídka, aby se konečně vzchopil. Nabídni konkrétní pomoc: doprovod k lékaři, společné zavolání do poradny nebo klidné místo, kde teď může být. Zeptej se, co z toho chce, a domluvte se na jednom dalším kroku.
Praktickou oporou může být i obyčejná domluva na příští den. „Můžu se ti zítra ozvat?“ dává člověku možnost přijmout kontakt bez dalšího vysvětlování. Pokud jsi jeho partner nebo partnerka, netlač na návrat k sexu. Mluvte o tom, jaké doteky jsou právě příjemné a které si nepřeje. Včerejší odpověď nemusí platit dnes.
Zdravotní pomoc může být potřeba hned
Při bezprostředním nebezpečí hledej bezpečné místo a volej policii na 158 nebo tísňovou linku 112. Při vážném zranění či jiném náhlém ohrožení zdraví volej 155. Na odpověď poradny v takové situaci nečekej.
Po nedávném napadení vyhledej zdravotní pomoc co nejdříve, i když ještě nevíš, zda chceš podat oznámení. Může být potřeba ošetřit zranění nebo posoudit riziko pohlavně přenosné infekce a možnosti její prevence. Zdravotníkovi řekni, kdy k napadení došlo. Můžeš se také zeptat na zaznamenání poranění a další možnosti zajištění důkazů.
Při vyšetření můžeš říct, čeho se obáváš, požádat o vysvětlení jednotlivých kroků a zeptat se na možnost doprovodu. Domluv se také, jak ti budou předány výsledky, zvlášť pokud telefon nebo e-mail sdílíš s někým dalším. Takové otázky pomáhají řešit konkrétní obavy, kvůli kterým bys jinak návštěvu odkládal.
Pro první pomoc nemusíš znát celý další postup
Bezplatná nonstop Linka pomoci obětem 116 006 nabízí anonymní rozhovor. Můžeš začít i tím, že si nejsi jistý, jak událost pojmenovat a co teď potřebuješ. proFem nabízí lidem se zkušeností se sexuálním či domácím násilím krizovou pomoc a orientaci v navazujících službách; organizace uvádí pomoc všem nad 15 let. Obrátit se na ni mohou i muži.
Děti a studenti do 26 let mohou zdarma a nonstop volat Linku bezpečí 116 111. Pokud se svěří nezletilý, je potřeba zajistit jeho bezpečí; nelze mu slíbit utajení za všech okolností. S dalším postupem může pomoci odborná služba. Dítě má vědět, co se bude dít a koho je potřeba zapojit.
K prvnímu rozhovoru může stačit věta: „Stalo se mi něco sexuálního proti mé vůli a potřebuji probrat, co dál.“ Další možnosti, jak začít, nabízí článek Nemusím říct všechno, abych řekl dost. Pokud tě první člověk odbyl, můžeš zkusit jinou službu nebo jiného odborníka.
Ubránit se není podmínka práva na pomoc
Potřeby se mohou postupně měnit. Po ošetření může přijít čas na právní informace, krizovou podporu nebo psychoterapii. Někdo potřebuje nejprve jediného člověka, před kterým nemusí nic dokazovat.
Člověk, který se svěří, už udělal něco náročného. Místo hodnocení jeho odporu může dostat čas, pozornost a konkrétní nabídku pomoci. Za násilí odpovídá ten, kdo je spáchal.
