Jedna známka se změní v „není chytrý“. Jedna ostrá odpověď v „je nepříjemná“. Upravená fotografie v „potřebuje obdiv“. Číslo sledujících, pracovní pozice nebo oblečení začnou zastupovat celý příběh člověka, přestože o něm vypovídají jen málo.
Při prvním setkání máme k dispozici několik drobností a z nich si skládáme představu. Další zkušenost ji může změnit. Jenže někdy už člověka zařadíme tak pevně, že si všímáme hlavně toho, co nám původní úsudek potvrzuje. Tichý spolužák přijde s dobrým nápadem a my to odbydeme: „To bych do něj neřekl.“ Naše představa o něm zůstane stejná.
Každá prezentace něco vybírá
Na profil se nevejde celý den. V životopise nepopisujeme každou slepou uličku. Při prvním setkání také nevyprávíme všechno, co jsme kdy prožili. Vybíráme podle toho, s kým mluvíme, proč se setkáváme a kolik toho chceme sdílet.
Fotografie z výletu může být skutečná, i když nezachycuje hádku cestou domů. Za povedeným výrobkem mohou být desítky neúspěšných pokusů, které na obrázku nevidíme. Když sledujeme jen takové okamžiky, snadno přehlédneme, že o zbytku života toho člověka mnoho nevíme.
Systematický přehled studií o sociálních sítích a identitě dospívajících rozlišoval čas na sítích a konkrétní činnosti, například úpravy profilu, sdílení nebo porovnávání s druhými. Tyto činnosti měly různé souvislosti s tím, jak mladí lidé hledali a vnímali sami sebe. Většina studií zachycovala jeden okamžik, takže zůstává nejasné, jak se používání sítí a sebepojetí ovlivňují v čase.
Co číslo prozradí a co v něm chybí
Známky, počet reakcí nebo výsledky soutěže umožňují rychle porovnat něco konkrétního. Snadno jim však přisoudíme i odpovědi na další otázky: Kolik úsilí výsledek stál? Co člověk dokáže mimo měřený úkol? Jak jedná s ostatními? Co se právě učí?
Horší známka může odpovídat výkonu v jednom testu, zatímco zvídavost nebo tvořivost studenta z ní nevyčteme. Deset reakcí na příspěvek nám zase mnoho nepoví, pokud nevíme, kolika lidem se zobrazil a co pro ně znamenal. Číslo potřebuje vysvětlení, co a za jakých podmínek zachycuje.
Podobné zjednodušení vzniká i bez čísel. Ze spolužáka se stane „ten tichý“, z kamarádky „ta vtipná“. Když pak člověk, který obvykle baví ostatní, začne mluvit vážně, okolí může dál čekat pointu. Známá role překryje to, co právě potřebuje říct.
Co od nás publikum čeká
Všimneme si, že nejvíc reakcí dostávají naše vtipy. Začneme jich psát víc. Ostatní si zvyknou a čekají další. Časem může být těžší přidat příspěvek o něčem, co nás zajímá, ale do oblíbeného obrazu nezapadá.
Takový tlak můžeme cítit i mimo internet. V práci jsme vždy ochotní, a tak se s naší pomocí počítá předem. Doma jsme „ti rozumní“, kteří prý nic nepotřebují. Přizpůsobování pomáhá vycházet s lidmi, může však být únavné, pokud pro jiné naše stránky nezbývá místo.
Výzkum více než deseti tisíc uživatelů Facebooku našel souvislost mezi životní spokojeností a shodou osobnostního sebehodnocení s odhady osobnosti z lajků a příspěvků. Právě tuto shodu autoři označili za autentičnost. V navazujícím dvoutýdenním experimentu studenti uváděli lepší náladu v týdnu, kdy se měli prezentovat blíže vlastnímu sebepojetí, než v týdnu zaměřeném na žádoucí obraz. Rozdíl v životní spokojenosti se v experimentu nepotvrdil.
Jak dát prvnímu dojmu prostor pro opravu
Člověk skutečně odpověděl ostře nebo neodevzdal úkol. Takové chování můžeme pojmenovat a řešit. Z jedné události ale ještě neznáme jeho povahu ani důvody.
Místo „je líný“ můžeme říct „tento úkol neodevzdal“ a zjistit, co se stalo. Místo „je posedlá vzhledem“ popsat, že na profilu zveřejňuje hlavně upravené portréty. Příčinu jsme zatím jen odhadovali. Podobně se můžeme ptát, zda další setkání náš první úsudek potvrzují, nebo ukazují něco jiného.
Když nás někdo zná jen v jedné roli, můžeme mu nabídnout další zkušenost. Při pracovním hodnocení například upozornit na výsledek, který přehlédl, nebo požádat o konkrétní příklad k tvrzení, že „neumíme spolupracovat“. Mezi přáteli můžeme říct: „Vím, že obvykle vtipkuju, ale teď to myslím vážně.“ Záleží také na ochotě druhých nás poslouchat.
Některé věci si můžeme nechat pro sebe. Ani při snaze ukázat další stránku svého života nemusíme zveřejňovat něco, co sdílet nechceme. Vzájemné poznávání potřebuje především zájem: dát člověku možnost překvapit nás a připustit, že jsme si o něm něco mysleli příliš brzy.
