Když dítě požádá o ochranu a první dospělý nic neudělá, může mít pocit, že další pokus nemá cenu. Může se také bát, že prozrazením problému někomu ublíží nebo že mu nikdo neuvěří. Selhání prvního člověka ale nebere dítěti právo na pomoc. Obrátit se může na dalšího dospělého, školu, zdravotníka, OSPOD nebo krizovou linku.
Při bezprostředním nebezpečí je potřeba přivolat pomoc hned. Dítě nemusí nejprve shánět důkazy, přesvědčovat člověka, který mu ubližuje, ani čekat na další školní den.
Dalšímu dospělému lze říct i to, že první nepomohl
Dítě může oslovit druhého rodiče, příbuzného, rodiče kamaráda, učitele, školního psychologa, výchovného poradce, metodika prevence, trenéra nebo lékaře. Pomůže člověk, se kterým může mluvit bezpečně a který dokáže zapojit další pomoc. Pokud někdo jeho obavy zlehčuje nebo jej nutí k nebezpečnému rozhovoru doma, může hledat jiný kontakt.
Začít lze konkrétní větou: „Řekl jsem to už jednomu dospělému, ale nic se nezměnilo. Bojím se chodit domů. Potřebuji, abys mi pomohl.“ Když se těžko mluví, může dítě předat krátkou zprávu nebo požádat blízkého člověka, aby byl u rozhovoru. Důležité je sdělit, zda nebezpečí hrozí právě teď a čeho se bojí po návratu.
Není nutné pokaždé začínat celým příběhem. Dítě může říct, komu už se svěřilo a co následovalo. Dospělý má pomoci domluvit konkrétní další krok, místo aby jen přidal další telefonní číslo k samostatnému obvolávání.
Na Lince bezpečí se nemusíš představovat
Linka bezpečí 116 111 funguje zdarma a nonstop pro děti a studující do 26 let. Volající nemusí sdělovat jméno ani další osobní údaje, pokud nechce. Může začít i tím, že neví, jak situaci popsat nebo na koho se obrátit.
Na lince lze probrat, co se děje, jak rychle je potřeba jednat a jaký další krok je dostupný. Chat má vymezenou provozní dobu a e-mailová odpověď může trvat až tři pracovní dny; aktuální časy jsou na webu služby. Při bezprostředním ohrožení se proto nečeká na chat ani e-mail, ale volá se tísňová linka.
Pokud dítě nemůže bezpečně volat doma, může požádat o pomoc s telefonátem například ve škole nebo u důvěryhodného dospělého. Kontroluje-li někdo jeho telefon nebo zprávy, je důležité tuto okolnost sdělit, aby s ní další domluva počítala.
OSPOD můžeš požádat o pomoc i bez vědomí rodičů
Orgán sociálně-právní ochrany dětí, zkráceně OSPOD, pomáhá chránit práva a bezpečí nezletilých. Kontakt lze najít na úřadě obce s rozšířenou působností, ve velkých městech také u příslušné městské části. S vyhledáním může pomoci škola nebo jiný dospělý.
Podle § 8 zákona o sociálně-právní ochraně dětí může dítě požádat o pomoc také bez vědomí rodičů. Má právo vyjádřit vlastní názor i bez jejich přítomnosti. Pokud se bojí, co se stane, až se rodiče o kontaktu dozvědí, má smysl tuto obavu říct hned, aby ji pracovník mohl zohlednit při ochraně a dalším postupu.
Kontakt s OSPOD automaticky neznamená odebrání dítěte. Pracovník zjišťuje, co dítě potřebuje a jak zajistit jeho bezpečí. Při vážném ohrožení může být nutné jednat neodkladně a obrátit se na soud s návrhem na předběžné opatření; zákon upravuje také zajištění neodkladné péče. Ochrana může vyžadovat různé kroky podle situace, nikoli jeden předem daný výsledek.
Dospělý má pomoc zajistit a ověřit, co se změnilo
Když se dítě svěří, dospělý má naslouchat, brát sdělení vážně a zjistit, zda mu hrozí nebezpečí právě teď. Nemá chtít, aby samo shromažďovalo důkazy, konfrontovalo nebezpečného člověka nebo rozhodovalo o celé rodině. Neslibuje úplné utajení, pokud bude potřeba přizvat další pomoc; dítěti srozumitelně vysvětlí, co udělá.
Základní postup pro dospělého rozebírá úvodní díl Dítě potřebuje ochranu. Součástí pomoci je ověřit, kdo situaci převzal a co má dítě dělat do dalšího setkání. Pokud nebezpečí trvá, první neúspěšné předání nemá být koncem péče. Dospělý hledá další postup s příslušnou službou a při bezprostředním ohrožení volá tísňovou pomoc.
Dítě potřebuje slyšet, že udělalo dobře, když se svěřilo. Nemusí mít připravené řešení, aby si zasloužilo ochranu.
