Ještě před chvílí se druhý člověk zapojoval. Najednou ztichne, odtáhne se nebo zůstane bez pohybu. „Kdyby nechtěl, přece by něco řekl,“ může tě napadnout. Jenže člověk se někdy ozvat nedokáže. A jindy teprve hledá odpověď.
Ticho může mít víc důvodů
Někdo mlčí, protože se bojí reakce. Jiný je překvapený, neví, jak situaci zastavit, nebo potřebuje chvíli na rozmyšlenou. Člověk může také ustupovat ze strachu, že odpor vyvolá hádku či další násilí. Zvenčí nemusíš poznat, co se právě děje.
Když přestaneš, dáváš druhému možnost zorientovat se. Můžeš se trochu odsunout a klidně se zeptat: „Chceš pauzu?“ nebo „Chceš vůbec pokračovat?“ Nech mu čas. Odpověď není potřeba vynucovat dalšími otázkami.
Při nejasné odpovědi nepokračuj. Ani „nevím“ není pobídka, abys to ještě zkusil. Pokud chce druhý odejít nebo být chvíli sám, respektuj to. Všímat si jeho reakce je stejně důležité jako otázku položit.
Ve strachu může člověk ztuhnout
Při krajním strachu a pocitu, že není úniku, může nastat mimovolní reakce, které se říká tonická imobilita. Člověk se nedokáže pohnout nebo promluvit, přestože si přeje, aby situace skončila. Výzkum ji popisuje mimo jiné u lidí po sexuálním napadení. Je to jeden z důvodů, proč nelze předpokládat, že se každý při ohrožení ozve, odstrčí druhého nebo uteče.
Ztichnutí samo o sobě však příčinu neprozradí. Váhání a tonická imobilita jsou různé věci; při té druhé člověk pohyb ani řeč nedokáže ovládat podle svého přání. Pro zastavení intimního kontaktu nepotřebuješ určit, o kterou reakci jde. Stačí, že nevíš, zda druhý chce pokračovat.
Pokud jsi takovou situaci zažil, možná si vyčítáš, že jsi neudělal něco jinak. V ohrožení ale nemáme všechny reakce pod kontrolou. Ani ustoupení ze strachu nepřenáší odpovědnost za násilí na tebe. Můžeš požádat o pomoc, i když si zatím neumíš vysvětlit vlastní chování.
Všímat si má i ten, kdo blízkost navrhuje
Člověk, který se druhého dotýká, má průběžně vnímat jeho reakce. Čekat jen na důrazné ne znamená přehlížet situace, ve kterých druhý nedokáže odmítnout.
Můžeš si všimnout, že se partner odvrací, pláče, ztuhl nebo přestal odpovídat. Také přikývnutí doprovázené strachem či snahou oddálit dotek je důvod přestat a ověřit situaci. Jedno gesto vytržené z celku ti nepoví všechno; důležitá je i změna oproti předchozí chvíli.
Pokud druhý nemůže situaci sledovat, například usíná nebo je silně opilý, samotná otázka jeho stav nezmění. V intimním kontaktu nepokračuj. Souhlas potřebuje podmínky, ve kterých člověk rozumí tomu, co se děje, a může se svobodně rozhodnout.
Zákon počítá i s bezbranností
Česká úprava znásilnění a sexuálního útoku od roku 2025 zahrnuje jednání proti seznatelné vůli člověka i zneužití jeho bezbrannosti. Seznatelný nesouhlas lze projevit také jinak než slovy, například pláčem nebo fyzickým odporem.
Bezbrannost zahrnuje stav, ve kterém člověk nedokáže utvářet či projevit svou vůli nebo je tato schopnost podstatně snížena. Příčinou může být mimo jiné silný ochromující stres, spánek nebo ovlivnění návykovými látkami. Změnu právní úpravy popisuje Ministerstvo spravedlnosti ve vysvětlení novely účinné od roku 2025.
Právní posouzení závisí na konkrétním jednání a okolnostech. Pro vlastní chování však nemusíš čekat, až bude jisté, jak by situaci posoudil soud. Při nejasné reakci přestaň.
Pokud se stalo něco, co jsi nechtěl, nemusíš nejprve určit, zda šlo o trestný čin. Možnosti zdravotní péče, podpory a prvního rozhovoru najdeš v dílu Když byla hranice překročena. O pomoc můžeš požádat i s nejistotou.
