Dva lidé se líbají a oba to chtějí. Za chvíli se jeden odtáhne. To, co mu bylo předtím příjemné, už nechce, nebo potřebuje chvíli pro sebe. Druhý má přestat. Předchozí polibek mu nedává svolení pokračovat.
Jedna věc není celý balíček
Pozvání domů může znamenat, že spolu chcete strávit večer. Samo o sobě nic neříká o líbání. Ani chuť se líbat neznamená souhlas s další intimitou. Jeden z vás může chtít jen polibek, druhý i něco dalšího.
Když se mění druh doteku nebo míra blízkosti, je potřeba zjistit, zda to oba chcete. Pomůže krátká otázka: „Je ti to příjemné?“ nebo „Chceš pokračovat?“ A pak chvíle na odpověď. Důležitá je i reakce druhého. Když zaváhá, odtáhne se nebo si nejsi jistý, přestaň a zeptej se. Během otázky dál nepokračuj.
Záleží také na tom, za jakých podmínek člověk souhlasil. Může chtít blízkost v soukromí, ale ne tam, kde se dívají další lidé. Může svolit k pořízení běžné fotografie, ale ne k jejímu zveřejnění. Změnu podmínek s ním potřebuješ probrat předem.
Změnit názor není podraz
Někdy se chuť změní postupně, jindy během okamžiku. Můžeš znervóznět, pocítit bolest, únavu nebo si uvědomit, že už nechceš. Možná ani nedokážeš hned říct proč. I tehdy můžeš zastavit.
Věty „Ale před chvílí jsi chtěl“ nebo „Teď už nemůžeš couvnout“ se opírají o něco, co už neplatí. K rozhodnutí přestat nepotřebuješ dostatečně závažný důvod ani schválení druhého člověka. Rozmyslet si to můžeš i tehdy, když jsi s blízkostí přišel jako první.
Co se zklamáním po odmítnutí
Když druhý nechce pokračovat, může tě to mrzet. Podstatné je, jak se zachováš. Můžeš přestat, trochu se odsunout a říct třeba: „Dobře, dáme si pauzu.“ Pokud potřebuješ chvíli pro sebe, můžeš o ni požádat.
Rozdíl je mezi vlastním zklamáním a snahou přimět druhého, aby ho napravil intimitou. Opakované přemlouvání, výčitky nebo zesměšňování vytvářejí tlak. Stejně tak vyhrožování, že po odmítnutí přijde trest. Se svým zklamáním se potřebuješ vyrovnat ty; druhý kvůli němu nemusí změnit rozhodnutí.
Pauza navíc neslibuje pokračování za několik minut. Dej druhému prostor. Pokud si později chcete promluvit o tom, co komu vyhovuje, vyberte klidnou chvíli, kdy se právě nesnažíte přesvědčit jeden druhého k další blízkosti.
Ani ve vztahu neplatí včerejší ano napořád
Když jste spolu delší dobu, nejspíš víte víc o tom, co má druhý rád. Přesto může mít dnes jinou náladu, být unavený nebo prostě chtít něco jiného. Společné bydlení ani předchozí intimita nezakládají povinnost zopakovat stejnou zkušenost.
Také proFem ve vysvětlení souhlasu upozorňuje, že flirt, líbání nebo souhlas z minulosti samy o sobě neznamenají současné ano. Vztah toto pravidlo neruší. Rozhodující je, co oba chcete v právě probíhající chvíli.
Přestat můžeš i uprostřed
Zastavení někdy připadá trapné. Možná se bojíš, že jsi druhému něco slíbil nebo že se naštve. Krátká věta může pomoci: „Chci zpomalit.“ „Tohle už nechci.“ „Potřebuji pauzu.“ Nemusíš ale najít dokonalá slova. I člověk, který se tě dotýká, má vnímat, zda ti to stále vyhovuje.
Jak se ptát a přijmout i jinou odpověď než ano, rozvádí díl Jak se zeptat a opravdu slyšet odpověď. Pro tuto chvíli stačí vědět, že můžeš chtít polibek, ale žádný další dotek. Nebo už vůbec nic. Předchozí ano tě nezavazuje pokračovat.
