Možná víš, že se stalo něco, co jsi nechtěl. Možná si nejsi jistý, protože jsi nejprve souhlasil, potom ztuhl nebo až později pochopil, že druhý tvoji hranici nerespektoval. O pomoc můžeš požádat i s neúplnými vzpomínkami a bez právního názvu toho, co se stalo.
Nejdřív to, co potřebuješ právě teď
Někdo potřebuje nejprve odejít na bezpečné místo. Jiný chce, aby s ním byl blízký člověk. Někdo potřebuje zdravotní péči nebo chvíli klidu, než začne mluvit. První krok nemusí vyřešit všechno; může ti pomoci zvládnout nejbližší chvíli.
Pokud můžeš bezpečně odejít od člověka, kterého se bojíš, přesuň se tam, kde najdeš pomoc. Třeba k někomu blízkému, do školy, zdravotnického zařízení nebo na policejní služebnu. Jestli odejít nemůžeš, zkus přivolat pomoc telefonem nebo požádat někoho, kdo zavolá za tebe.
Blízkému člověku nemusíš hned popsat všechno. Můžeš říct: „Stalo se něco, po čem se necítím bezpečně. Potřebuji, abys teď byl se mnou.“ Nebo ho požádat, aby tě doprovodil k lékaři či byl nablízku, až budeš volat na linku pomoci.
Zdravotní pomoc můžeš vyhledat i před oznámením
Péči můžeš potřebovat kvůli zranění, bolesti, obavě z těhotenství či infekce nebo proto, že se necítíš dobře po alkoholu či jiné látce. Nemusíš nejprve podat oznámení policii, abys mohl požádat o zdravotní pomoc.
Zdravotníkovi můžeš říct, že mohlo dojít k intimnímu kontaktu bez souhlasu. Požádej ho, aby ti vysvětlil, co navrhuje vyšetřit a proč. V akutním stavu volej 155; jinak se můžeš obrátit na lékaře, pohotovost nebo specializovanou službu, která poradí, kam jít.
Po nedávném napadení se na možnosti péče ptej co nejdříve, i když nemáš viditelné zranění. Některé možnosti pomoci jsou časově omezené, například nouzová antikoncepce při riziku těhotenství. Vyšetření může být důležité také kvůli infekcím nebo účinku neznámé látky.
Čas hraje roli i při zajišťování stop. Specializovaná služba ti vysvětlí, co lze ještě zjistit a uchovat a jak vyšetření probíhá. Pokud už ses umyl, převlékl nebo od události uplynula delší doba, stále má smysl obrátit se na ni o pomoc.
Když první člověk nezareaguje dobře
Svěřit se může být těžké. O to víc bolí, když někdo začne pochybovat, hledá chybu v tvém chování nebo chce okamžitě rozhodovat za tebe. Jeho reakce neurčuje, zda si pomoc zasloužíš.
Můžeš zkusit někoho dalšího: jiného příbuzného, učitele, školního psychologa, lékaře nebo odbornou linku. Pokud jsi dítě, nemusíš situaci řešit sám ani čekat, až se odhodláš říct to rodičům. Linka bezpečí nebo Dětské krizové centrum s tebou mohou probrat, kdo ti pomůže být v bezpečí.
To, že jsi ztuhl, neřekl ne, nejprve souhlasil nebo byl pod vlivem, nedává druhému právo ti ubližovat. Za jeho násilí neneseš vinu. Mimovolnímu ztuhnutí se věnuje díl Když člověk neřekne ne, ještě to není ano.
Kam můžeš zavolat
- Linka bezpečí: 116 111, nonstop, zdarma a anonymně pro děti a studenty do 26 let.
- Dětské krizové centrum: 241 484 149 nebo 777 715 215, nonstop. Pomáhá ohroženým dětem, dospívajícím a jejich blízkým z celé ČR.
- proFem: 608 222 277, nonstop informace o dostupné pomoci po domácím či sexuálním násilí. Sociální poradenství organizace poskytuje lidem starším 15 let; s dětmi z rodin zasažených násilím pracují také její intervenční centra.
Na linku můžeš zavolat, i když nevíš, co přesně potřebuješ. První rozhovor může sloužit k tomu, aby ses zorientoval a našel další podporu. Pokud se nedovoláš, zkus to znovu nebo jinou službu; při bezprostředním ohrožení použij tísňovou linku.
Podmínky konkrétní služby ti pracovník vysvětlí. Můžeš se zeptat také na to, co zůstává důvěrné a kdy musí zapojit další pomoc, například kvůli ohroženému dítěti.
S právními možnostmi ti někdo může pomoci
Při bezprostředním nebezpečí volej policii. Pokud řešíš událost z minulosti, můžeš se nejprve poradit, co oznámení obnáší, jaká máš práva a kdo tě může doprovodit. Odborná nebo právní služba ti pomůže jednotlivé kroky pochopit. Paragrafy předem znát nemusíš.
Zdravotní péče, krizová podpora a právní pomoc řeší různé potřeby. Můžeš se například nejdřív nechat ošetřit a současně požádat, aby ti někdo vysvětlil možnosti oznámení. Nemusíš všechny rozhovory zvládnout sám.
S nejistotou může začít i první rozhovor
Po nechtěném kontaktu se můžeš vracet k jednotlivým detailům a vyčítat si, že jsi měl jednat jinak. Nemusíš nejdřív vyřešit každou pochybnost, abys mohl mluvit s někým, kdo ti pomůže.
Můžeš si pamatovat jen část nebo zatím nechtít popisovat podrobnosti. Při prvním rozhovoru řekni, co právě potřebuješ a co je pro tebe těžké vyslovit. I věta „Nevím přesně, co se stalo, ale potřebuji si o tom s někým promluvit“ je začátek.
