Čeknout, lajknout, flexit. Jak si čeština ochočuje digitální angličtinu

„Jen čeknu zprávy, lajknu ten post, sejvnu hru a končím.“ Věta může u někoho vyvolat dojem, že se čeština rozpadla a na jejím místě zůstala napůl přeložená angličtina. Jenže zkuste ji říct anglicky. Tvarem čeknu mluvčí vyjadřuje první osobu a odkazuje k budoucímu ději, lajknu má dokonavý význam a sejvnu nese české zakončení. Celý výrok drží pohromadě český slovosled, pády a spojky. Anglické jsou kořeny některých slov. Způsob, jakým ve větě fungují, je z velké části český.

Digitální mluva může být přesná mezi hráči a nesrozumitelná u rodinného stolu. Může stručně pojmenovat funkci, pro kterou se český výraz ještě neustálil, ale také dávat najevo příslušnost ke skupině, zakrývat nepřesnost nebo vytvářet odstup od lidí mimo ni.

Zajímavé je sledovat, co čeština s cizím materiálem dělá, proč si různé skupiny vybírají různá slova a zda člověk dokáže změnit způsob řeči ve chvíli, kdy mu okolí přestává rozumět. Životaschopnost jazyka se totiž nepozná jen podle toho, že odolá cizím vlivům. Ukazuje se také v tom, že jazyk dokáže cizí slovo ohnout, předělat a někdy po čase vydávat téměř za vlastní.

Věta z anglických kořenů může být mluvnicky česká

Anglické sloveso to like se nečasuje jako lajkuji, lajkuješ, lajkovali jsme. Nezná české olajkovat ani rozdíl, který může mluvčí cítit mezi opakovaným či probíhajícím lajkovat a jednorázovým lajknout. Slovo ban samo nevytvořilo tvary zabanuji, zabanoval, zabanovaný. A anglické save nenese českou minulost ve větě včera jsem to sejvnul. Právě začleňování do skloňovacích a časovacích vzorů patří podle hesla Anglicismy v českém lexiku k běžným podobám adaptace.

Koncovky bývají méně nápadné než cizí kořen, ale pro fungování věty jsou zásadní. Slovesnými tvary v češtině vyjadřujeme osobu, čas, způsob či rod. Volbou slovesa také rozlišujeme, zda děj představujeme jako probíhající, opakovaný, nebo jako ohraničený celek. Když čeština pro digitální činnost převezme cizí označení, začne s ním často zacházet podobně jako s domácími slovy.

Vzniká tak zvláštní optický klam. Posluchač slyší několik anglických základů za sebou a získá pocit, že mluvčí neumí česky. Jenže právě tvary těchto slov mohou ukazovat cit pro českou mluvnici, byť často nevědomý. Člověk zpravidla nestuduje poučku, jak z like vytvořit lajknul bys. Prostě utvoří tvar, který mu mezi ostatními českými slovesy připadá použitelný.

Proč digitální novinky často přicházejí anglicky

Mnoho digitálních služeb, her, pracovních nástrojů a jejich ovládacích prvků vzniká nebo se celosvětově šíří v prostředí, kde má angličtina mimořádné postavení. Vývojářská dokumentace, názvy funkcí, rozhraní, videonávody i mezinárodní komunity proto často nabídnou anglické slovo dřív, než se ustálí české.

Někdy výraz přichází zároveň s novou věcí. Stream může označovat vysílání nebo datový proud, follow navázání odběru příspěvků konkrétního účtu a save ve hře uložení či uloženou pozici. Jindy české pojmenování existuje, ale anglické je kratší, nese jiný odstín nebo rovnou odpovídá tlačítku, které má člověk před sebou.

To ještě neznamená, že cizí slovo zvítězí navždy. Některá rozhraní se přeloží, komunita si vytvoří vlastní označení a část výrazů zmizí se službou, která je rozšířila. Jiná se přenesou do běžné řeči tak důkladně, že jejich původ přestaneme vnímat. Slova jako sport, film nebo víkend dnes málokdy spustí spor o cizí vliv, a přesto také nepřišla z praslovanského slovníku.

Co se mění dřív: výslovnost, pravopis, nebo tvary?

Když slovo překročí hranici mezi jazyky, nepřiváží si navždy jedinou výslovnost, pravopis a způsob užití. Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český popisuje zdomácňování jako postupný proces, který závisí mimo jiné na frekvenci, stavbě slova, podobnosti s domácími výrazy a oblasti používání. Některá slova si dlouho drží původní zápis, jiná se počeští rychle a u některých vedle sebe žije více podob.

Jedna stránka slova se může přizpůsobit dřív než jiná. Slovo se vyslovuje po česku, ale píše anglicky. Dostává české pády, i když původní pravopis zůstává. Nebo se z anglického základu vytvoří české sloveso, jehož zápis se teprve hledá. Odborný přehled adaptace výpůjček proto rozlišuje zvukovou, pravopisnou, tvaroslovnou, slovotvornou i významovou rovinu. Jednotlivé vrstvy se mohou měnit různým tempem; vedle běžného užívání je ovlivňují i doporučení jazykových příruček.

U digitálních výrazů je tento pohyb vidět téměř v přímém přenosu. Psaná komunikace zachycuje podoby, které by dřív zůstaly jen v hovoru malé skupiny. V chatech, komentářích a titulcích tak vedle sebe můžeme vidět původní zápis, fonetickou podobu i různé hybridy. Ne každá varianta se uchytí. Jazyk zkouší více řešení, než kolik jich nakonec zůstane.

Čeština přidá pády, osoby i časy

Nejviditelněji se zdomácnění ukáže, když cizí podstatné jméno začneme skloňovat. Nezůstaneme u jednoho lajku: mluvíme o lajcích, obejdeme se bez lajků a příspěvek může získat lajky. Stream může být bez streamu, ke streamu se někdo připojí a o streamu se mluví. Samotný pravopis může kolísat, české pádové vztahy však věta potřebuje.

Ještě tvořivější jsou slovesa. Zakončení -ovat dovoluje zasadit cizí základ mezi slovesa, která často označují probíhající nebo opakovanou činnost: streamovat, lajkovat, postovat. Zakončení -nout často pomůže představit děj jako jeden ohraničený zásah: lajknout, postnout, sejvnout. Takové dvojice se netvoří u všech sloves stejně a jejich význam závisí i na ustáleném užívání v dané skupině.

Potom přijdou předpony: zabanovat, olajkovat, odfollowovat. Mohou měnit význam, zdůraznit výsledek nebo vytvořit protiklad k předchozí činnosti. Následují příčestí a přídavná jména: účet je zabanovaný, příspěvek olajkovaný, hra bugnutá. Výsledek může působit kostrbatě, módně nebo směšně, ale není beztvarý. Řídí se vzory, které mluvčí používají i u domácích základů.

Jde o příklady neformálního vyjadřování. I v něm se uplatňuje česká mluvnice; spisovnost a vhodnost pro konkrétní text se posuzují zvlášť.

Lajk a like ukazují, že pravopis dobíhá používání

Výraz lajk je užitečný právě tím, že na něm vidíme několik kroků najednou. Anglické like se používá i v původním zápisu, ale počeštěná podoba odpovídá běžné české výslovnosti a snadno se skloňuje. Jazyková poradna ÚJČ připouští obě podoby a v odpovědi naposledy použité v březnu 2021 ukazuje, že v korpusu SYN verze 8 výrazně převažoval tvar lajků nad variantami liků a likeů. Jde o tehdejší korpusový údaj, ne o dnešní poměr v celé češtině.

Pozoruhodné je, že počeštěný zápis podporuje také rodina dalších slov: lajkovat, olajkovat, lajknout. Původní anglická pravopisná podoba začne být ve chvíli českého skloňování a odvozování méně pohodlná. Mluvčí si proto mohou ponechat význam a zvuk, ale přepsat slovo tak, aby se s ním v češtině snáz pracovalo.

Ne každé slovo projde stejnou cestou. Některá si uchovají anglický zápis i po desetiletích. U jiných zůstanou vedle sebe dvě podoby pro jiné typy textů. Počešťování není závod, v němž každé slovo musí co nejrychleji odhodit cizí pravopis. Je to hledání mezi srozumitelností, zvykem, původem a potřebami konkrétní komunikace.

Anglicismus, slang a přepnutí jazyka nejsou totéž

V běžné debatě se pod označením „mladí mluví anglicky“ schová několik různých jevů. Je užitečné je oddělit.

Když někdo řekne zabanovali mi účet, použije anglický základ důkladně zapojený do české věty. Když část rozhovoru vede česky a část anglicky podle partnera, tématu nebo prostředí, jde o jiný typ jazykového pohybu. Střídání kódů může v rozhovoru plnit různé sociální funkce a souvisí s vícejazyčnou kompetencí. Hranice nemusí být v každém jednotlivém případu dokonale ostrá, ale směšovat všechny jevy do jednoho „czenglish“ zakrývá, co se skutečně děje.

Stejně tak není každý anglicismus slang. Software, internet nebo marketing mohou patřit do běžné či odborné komunikace. A ne každý slang je generační: vlastní výrazivo mají zdravotníci, hudebníci, železničáři, hráči jedné hry i zaměstnanci jedné firmy. Sociolekt podle jazykovědného vymezení slouží praktickým potřebám skupiny a zároveň může vyjadřovat příslušnost k ní.

Stejné slovo může být i poznávacím znamením

Člověk může říct zkontrolovat, ověřit, mrknout na to nebo čeknout. Tyto výrazy se někdy významově překrývají, ale nejsou vždy zaměnitelné. Volba může naznačit rychlost, neformálnost, konkrétní digitální úkon i vztah mezi mluvčími. V herní skupině může být delší český opis méně přesný než výraz, který všichni používají přímo při hře.

Slovo současně funguje jako drobný signál příslušnosti ke komunitě. Kdo správně použije její výraz, dává najevo, že zná nejen definici, ale také situace, v nichž se říká. U flexit například nemusí jít pouze o neutrální chlubení. V některém kontextu slovo nese nadsázku, v jiném kritiku a jinde sebeironii. Slovníkový překlad zachytí základ, ne celý společenský tón.

Právě proto bývá napodobování složité. Dospělý se naučí pět výrazů z přehledu a vloží je do věty, ale přehlédne, že dva už zestárly, třetí se používá ironicky a čtvrtý patří jiné komunitě. Jazyk není heslo, kterým se člověk automaticky dostane dovnitř. Skupina pozná nejen slovo, ale i rytmus a důvod jeho použití.

Neexistuje jeden digitální jazyk mladých

Pojem „mladá generace“ svádí k představě společného slovníku. Ve skutečnosti může hráč kompetitivní hry, čtenář fantasy, fanoušek korejské hudby a člověk sledující české beauty tvůrce používat odlišné výrazy, přestože sedí ve stejné třídě. Platformy a komunity se překrývají, ale nevytvářejí jediný jazyk.

Liší se také to, kdy člověk do daného prostředí vstoupil, jak dobře zná angličtinu, odkud pochází a s kým se stýká. Některé výrazy se rozšíří virálním videem, jiné zůstanou uvnitř jedné hry a další používá spíše reklamní oddělení než dospívající. Když z několika viditelných slov sestavíme „slovník generace Z“ nebo „řeč generace Alpha“, často mícháme skupinový slang, značky platforem, internetové memy i obyčejné anglicismy.

Věk je jednou z okolností jazykové odlišnosti: lidé podobného věku často potkávají ve stejné životní fázi podobné technologie a komunity. Vztah věku, prostředí a skupinové řeči podrobněji rozebírá článek Proč má každá generace svůj slang?.

Některá slova odejdou s platformou, jiná se usadí

Digitální slovník stárne spolu s prostředím, které pojmenovává. Zanikne funkce, změní se tlačítko, hráči se přesunou jinam a přesné označení přestane být potřebné. Některé výrazy pak znějí jako technický archeologický nález, i když byly před pár lety samozřejmé.

Jiné slovo se odpoutá od původní služby. Lajk už nemusí znamenat pouze stisk jednoho konkrétního tlačítka; může označit veřejný souhlas či drobnou známku pozornosti napříč prostředími. Follower lze použít mimo platformu jako označení publika. Flexit může opustit obrazovku a popsat okázalé předvádění v běžném životě.

S rozšířením se mění také společenská role slova. Čím více skupin jej používá, tím méně spolehlivě označuje původní komunitu. Výraz může začít jako její poznávací znamení, potom proniknout do reklamy, médií a rodinných rozhovorů a nakonec znít tak obyčejně, že si jeho někdejší novost připomene jen starší článek.

Český protějšek může změnit význam i tón

Ke kritice anglicismů často stačí otázka: „Proč neřekne normálně česky?“ Někdy je odpověď jednoduchá: mohl by. Meeting může být porada, deadline termín a místo feedbacku lze v mnoha větách použít zpětnou vazbu. Cizí slovo se občas rozšíří ze zvyku, prestiže nebo firemní módy, nikoli proto, že by čeština byla bezmocná.

Jindy však domnělý překlad posune význam. Čeknout může znamenat letmé podívání, technickou kontrolu i ověření podle konkrétního prostředí. Postnout zdůrazňuje zveřejnění příspěvku, ne jakékoli vystavení nebo odeslání. Jednoslovný český protějšek nemusí vyvolat stejný dojem rychlosti, mít stejný tón ani zachovat vazbu na rozhraní.

Synonyma se liší významovými odstíny i tónem. Při výběru slova proto záleží na přesnosti, srozumitelnosti a situaci. Výraz, který šetří pět slov mezi odborníky, může na veřejném úřadě zbytečně vylučovat lidi, kteří danou mluvu neznají.

Kdy je potřeba říct totéž jinak

Jazyková obratnost není soutěž o nejnižší počet anglických slov. Je to mimo jiné schopnost poznat, kdo poslouchá, co potřebuje vědět a jaký způsob řeči mu umožní se zapojit. Jazykový rejstřík se právě k situaci a účelu komunikace váže: jinak mluvíme v soukromém chatu, jinak při prezentaci, jinak s kamarádem a jinak s člověkem, který se v daném prostředí neorientuje.

Dospívající, který mezi spoluhráči řekne sejvni to, nemusí být neschopný říct učiteli uložte soubor. Zaměstnanec používající při poradě deadline může v textu pro klienta zvolit termín. A člověk, který v běžné řeči nikdy neřekne flexit, může přesto přesně chápat, co tím druhý sděluje.

Potíž vzniká, když se jediný rejstřík vydává za univerzální. Úředník zahltí veřejnost profesními zkratkami, manažer firemní angličtinou, odborník terminologií a mladý člověk skupinovým slangem. Ve všech případech může mluvčí nevědomky nechat veškerou práci s porozuměním na ostatních: kdo nerozumí, ať se doučí. Jazyk se potom nestává známkou inteligence, ale vstupní závorou.

Škola nemusí slang zakázat, aby učila přesnost

Ve škole se někdy neformální výraz opraví prostým zákazem. Taková hranice může být u konkrétního zadání oprávněná: odborná práce nebo formální dopis skutečně vyžadují jiný jazyk než skupinový chat. Samotné „tohle se neříká“ však promarní příležitost ukázat, proč se to říká právě tam a jaké možnosti čeština nabízí jinde.

Užitečnější otázky znějí: Co výraz přesně znamená v této skupině? Jak vznikl? Jak se časuje? Jak by věta zněla pro člověka mimo komunitu? Který český protějšek je nejbližší a co při výměně ztratíme nebo získáme? Žák se tím neučí pouze seznam povolených slov. Učí se překládat mezi prostředími a všímat si odstínů.

Stejná odpovědnost platí pro dospělé. Znalost spisovné češtiny ještě nezaručuje, že umíme srozumitelně vysvětlit odborný pojem, opustit firemní hantýrku nebo se bez posměchu zeptat na neznámé slovo. Kultivovaný jazyk není jen bezchybný. Bere také ohled na člověka, s nímž mluvíme.

Rozumět neznamená začít flexit slangem

Mezigenerační porozumění nevznikne tím, že rodič nebo učitel vloží do každé druhé věty výraz z nejnovějšího videa. Nucené napodobování snadno promění zájem v parodii. Navíc žádný internetový seznam nezaručí, že slovo má v konkrétní třídě stejný význam jako ve videu, z něhož bylo opsáno.

Mnohem užitečnější je obyčejná zvědavost: „Co tím tady myslíš?“ Otázka nepředstírá znalost a zároveň neprohlašuje cizí způsob řeči za nesmysl. Druhá strana pak může nabídnout nejen překlad, ale i tón, narážku a situaci. A může zjistit, že něco, co v její skupině působilo samozřejmě, mimo ni potřebuje vysvětlení.

Takový rozhovor funguje oběma směry. Také starší lidé používají výrazy navázané na dobu, profesi a technologie svého mládí. Jen je po letech často přestali vnímat jako slang nebo výpůjčku. Článek Každá generace vyrůstá v jiném světě. Proč se pak míjíme? připomíná, že rozdílná řeč bývá také stopou rozdílných zkušeností, nikoli důkazem, že jedna strana přemýšlí hůř.

Komu má naše řeč sloužit?

Cizí vlivy v češtině po staletí zanechávají slova, jejichž původ už běžně neřešíme. U nových výrazů naopak cizost slyšíme velmi zřetelně. Sama nám ale mnoho neřekne o tom, jakou službu slovo v konkrétní větě udělá.

Jazyk potřebuje otevřenost i rozlišování. Přejaté slovo může pojmenovat novou skutečnost, zpřesnit komunikaci a ukázat tvořivost mluvčích. Může také rychle zestárnout, zakrýt prázdnou myšlenku nebo zbytečně vyřadit posluchače. Totéž se ostatně může stát slovu domácímu, pokud je neurčité, módní nebo použité bez ohledu na adresáta.

Když tedy někdo něco čekne, lajkne nebo flexí, není nutné okamžitě vyhlašovat konec češtiny. Můžeme si všimnout, že čeština už mezitím přidala cizímu základu koncovku, odvodila z něj sloveso a poslala jej do minulého času. A potom se můžeme zeptat na důležitější věc: rozumějí si lidé, kteří spolu právě mluví?

Jazyková dovednost se ukazuje i v takové volbě: najít přesný výraz a přitom druhému umožnit, aby do rozhovoru vstoupil.