Stačí jedno slovo u rodinného stolu. Jeden člověk přesně ví, co znamená a proč je v danou chvíli vtipné. Druhý rozumí každému písmenu, a přesto má pocit, že mu unikla polovina rozhovoru.
Generace nemluví jedním hlasem
Říkáme „slang mladých“, „mluva mileniálů“ nebo „slova generace Z“, protože je to jednoduché. Ve skutečnosti však žádná generace nedostane při narození společný slovník. Jinak mluví spolužáci v jedné třídě, hráči konkrétní hry, fanoušci určité hudby, lidé z jednoho regionu nebo účastníci malé online komunity. Stejně staří lidé se proto mohou ve slangu lišit víc než rodič a dítě, kteří sdílejí zájmy a prostředí.
Také hranice pojmenovaných generací nejsou ostré přírodní předěly. I Pew Research Center při práci s generačními kategoriemi upozorňuje, že nejde o přesnou vědu a že rozdíly uvnitř jedné generace mohou být stejně důležité jako rozdíly mezi generacemi.
Přesto na představě generačního slangu něco je. Lidé podobného věku častěji procházejí ve stejnou dobu podobnými prostředími, sledují podobná média a potkávají stejné technologické novinky. Právě z mnoha menších skupin se pak některé výrazy rozšíří tak daleko, že začnou znít jako jazyk celé doby.
Slang nepojmenovává jen věci. Pojmenovává i vztahy
Nové slovo může vzniknout prostě proto, že se objevila nová situace. Každá doba přináší zkušenosti, pro které starší slovní zásoba nemá krátké nebo dost přesné označení. Slang si slova půjčuje z jiných jazyků, zkracuje je, převrací jejich význam, spojuje je s narážkou nebo dává starému slovu nový odstín.
Tím ale jeho práce nekončí. Způsob řeči je také společenský signál. Výběrem slov můžeme dát najevo blízkost, odstup, ironii, obdiv i nesouhlas dřív, než tyto postoje pojmenujeme přímo. Jazykové prostředky mohou fungovat jako znaky příslušnosti k určité skupině: podobně jako oblečení, hudební vkus nebo způsob pozdravu.
Když dva lidé sdílejí význam slova i příběh, který se za ním skrývá, stačí jim krátká narážka. Slang jejich komunikaci zrychluje a vytváří pocit „my víme“. Stejná vlastnost ovšem zároveň kreslí hranici. Kdo narážku nezná, zůstane na okamžik venku. Někdy je to vedlejší účinek, jindy právě smysl.
Proč je jazykové hledání tak výrazné v dospívání
Dospívání je období, kdy člověk intenzivněji hledá vlastní místo mezi rodinou, vrstevníky a dalšími skupinami. Jazyk je pro takové hledání mimořádně dostupný nástroj: nemusíme si nic kupovat ani žádat o povolení, stačí změnit jedno slovo, výslovnost nebo tón.
Výzkumy jazyka dospívajících dlouhodobě ukazují, že jazykové rozdíly nevytváří jen věk samotný. Velkou roli hraje uspořádání vrstevnických skupin a to, ke komu člověk chce patřit. V klasické studii americké střední školy například příslušnost ke školním skupinám vysvětlovala část jazykových rozdílů lépe než sociální třída rodičů.
Slang proto nemusí být vědomá vzpoura proti dospělým. Častěji vzniká z potřeby mluvit přirozeně s lidmi, na jejichž přijetí právě záleží. Odlišení od rodičů může být součástí, ale není jedinou příčinou. A tvořivost rozhodně nekončí osmnáctými narozeninami: vlastní neformální slovník mají pracovní kolektivy, sportovní týmy, zájmové skupiny i rodiny.
Co zestárne s námi a co po cestě odložíme
Když mladší lidé používají nějaký výraz častěji než starší, mohou za tím být dva různé děje. Prvním je skutečná změna jazyka: mladší skupina nové slovo přijme a nese si je dál životem. Druhým je věkový způsob řeči: lidé výraz používají hlavně v určité životní etapě a později ho opustí, zatímco další mladá skupina si vytvoří něco jiného.
Jazykovědci proto upozorňují, že z pouhého srovnání dnešních mladých a starších lidí nelze bezpečně předpovědět budoucnost. Některé prvky řeči mladých se s věkem vytrácejí podobně jako určitý styl oblečení, zatímco jiné se rozšíří a přestanou být vnímány jako mladé. Tento rozdíl shrnuje i úvod do historické sociolingvistiky vydaný Cambridge University Press.
Dobře je to vidět na slovech, která dnes téměř nepovažujeme za generační. Časopis Ústavu pro jazyk český například zachytil výraz „vychytávka“ nejprve jako slovo mladé generace, které přebírali autoři reklamních a populárních textů. Jakmile se podobný výraz rozšíří, ztrácí část původní schopnosti označovat „své lidi“. Z tajného podání ruky se stane běžný pozdrav.
Internet rozdíly nemaže. Dává slovům nové cesty
Na internetu může výraz přeskočit ze skupinového chatu do videí, komentářů a běžné řeči. Nešíří se však jako hotový balíček se slovníkovou definicí. Cestou se mění, získává ironický význam, odpoutává se od původní narážky nebo začne v jiné komunitě znamenat něco trochu jiného.
Velká analýza 107 milionů zpráv na Twitteru sledovala, jak se nové výrazy šíří mezi americkými městy. Ukázala nejen dálkové skoky, ale také význam geografické a demografické blízkosti. Autoři proto nedošli k představě jednoho společného internetového nářečí; online komunikace podle nich dál nesla rozdíly známé z mluveného světa. Internet slova propojuje, ale skupiny neruší.
Dnešní generační rozdíl tak nemusí být jen mezi lidmi narozenými v jiných desetiletích. Může vést mezi uživateli různých platforem, mezi lidmi uvnitř a vně jednoho fandomu nebo dokonce mezi dvěma stejně starými lidmi, jejichž online prostředí se téměř nepřekrývají. To, co zvenčí vypadá jako „jazyk mladých“, může být ve skutečnosti několik rychle se měnících jazykových světů.
Někdy nerozumíme slovu, jindy celé situaci
Nejjednodušší neporozumění je slovníkové: neznáme výraz. To se dá napravit vysvětlením. Složitější je situace, kdy známe základní význam, ale nepoznáme nadsázku, obdiv, výsměch nebo odkaz na společný vtip. Doslovný překlad pak nestačí, protože podstatná informace neleží ve slově samotném, ale v tom, kdo ho říká, komu a co jeho použití předcházelo.
Ještě další vrstvu přidává hodnocení. Starší člověk může nový způsob řeči slyšet jako líný, chudý nebo zbytečně cizí. Mladší může formální vyjadřování vnímat jako strnulé, povýšené nebo odtržené od života. V tu chvíli už spolu lidé nebojují o význam jednoho výrazu. Brání představu o tom, jak má správná, chytrá nebo důvěryhodná řeč znít.
Generační neporozumění proto někdy není neschopnost porozumět. Je to obava zeptat se, aby člověk nevypadal nepatřičně, nebo neochota připustit, že cizí způsob řeči může dávat smysl ve světě, který neznáme. Slang může odstup vytvořit, ale nálepka „oni mluví úplně jinak“ ho může ještě zvětšit.
Rozumět neznamená napodobovat
Mezigenerační porozumění nevznikne tím, že dospělí začnou narychlo vkládat mladá slova do každé věty. Výraz bez správného kontextu může znít podobně nepřirozeně jako oblek v nesprávné velikosti. Člověk může významu rozumět, aniž by slovo sám používal.
Užitečnější bývá zeptat se bez posměchu, co výraz v dané situaci znamená. Nejen „jak se to přeloží“, ale také „je to pochvala, ironie, nebo narážka?“ Stejně tak může starší člověk nabídnout slovo ze svého mládí a zjistit, zda opravdu označovalo něco jiného, nebo jen podobnou zkušenost v jiném obalu.
Mnohé skupiny si jazykem trochu chrání vlastní prostor. Potíž nezačíná ve chvíli, kdy neznáme jedno slovo. Začíná spíš tehdy, když z neznámého slova uděláme důkaz, že druhá strana nemá co říct. Mezi generacemi možná nikdy nebude jeden společný slang. Společný rozhovor ho ale nepotřebuje.
