„Měla by ses víc ozvat.“ A když se ozveš: „Nemusíš být tak ostrá.“ „Ukaž, co umíš.“ A o chvíli později: „Nemusíš se tolik předvádět.“ Jednotlivě mohou podobné věty působit jako obyčejná zpětná vazba. Vedle sebe ale někdy vytvářejí zadání, ve kterém se hranice správného chování stále posouvá.
Když nestačí splnit jen jeden požadavek
Od schopného člověka se může čekat rozhodnost, iniciativa a viditelnost. Od „správné“ dívky či ženy současně příjemnost, skromnost a péče o vztahy. Tyto vlastnosti se samy o sobě nevylučují. Problém nastává, když okolí hodnotí stejný projev jinak podle toho, kdo jej předvede, nebo když žádná kombinace nestačí.
Žena může být považována za málo schopnou, pokud nevystoupí rozhodně, a za málo sympatickou, pokud rozhodně vystoupí. Dívka může dostat za úkol vést skupinu, ale při rozdělování práce má zároveň dbát hlavně na to, aby se nikdo necítil nepříjemně. To není jen dilema mezi dvěma osobními hodnotami. Je to dvojí vazba: splnění jedné části zadání může zhoršit hodnocení v té druhé.
Výzkum nachází vzorec, ne univerzální pravidlo
Meta-analýza studií o dominantním chování zjistila, že ve srovnání s muži klesala ženám při výslovně dominantním projevu obliba. Celkový rozdíl byl malý, u některých navazujících rozhodnutí, například přijatelnosti pro zaměstnání, větší. V hodnocení schopnosti se přitom ženy a muži nelišili. Důležitá byla také forma: nepřímé projevy dominance stejný vzorec nevykazovaly.
To neznamená, že by se ženy měly naučit požadavky lépe maskovat. Studie byly převážně experimentální a často pracovně zaměřené. Neříkají, co zažije konkrétní dívka ve třídě, žena v českém týmu nebo člověk v bezpečném vztahu. Jiný výzkum z Číny navíc ukazuje, že obavy ze společenské reakce a představy o vhodném chování souvisejí s konkrétní rolí a kulturou. Dvojí metr může existovat, ale jeho podoba není všude stejná.
Neustálé dolaďování bere pozornost
Když se pravidla často mění, člověk může před každou větou odhadovat několik věcí najednou: Mám být přímá, nebo raději měkká? Mám uvést svůj úspěch, nebo čekat, až si ho někdo všimne? Mám trvat na rozhodnutí, nebo znovu uklidňovat vztah? Takové přemýšlení může pomáhat v prostředí, kde jsou následky skutečné. Současně spotřebovává pozornost, která by jinak patřila samotnému úkolu.
Opatrnost proto nemusí být důkazem nízkého sebevědomí a sebejistota nemusí být důkazem, že překážka zmizela. Lidé se učí číst své prostředí. Někdy se přizpůsobují kvůli oblibě, jindy kvůli známce, práci, bezpečí nebo možnosti být vůbec vyslyšeni.
Ne každá kritika je dvojí metr
Pojmenovat protichůdné očekávání neznamená odmítnout veškerou zpětnou vazbu. Přímé jednání může být necitlivé bez ohledu na pohlaví a vedoucí role nezbavuje člověka odpovědnosti za ostatní. Užitečná otázka zní, zda je připomínka konkrétní a srovnatelná: bylo jasně popsáno, co se stalo, jaký to mělo dopad a jaké měřítko se používá u ostatních?
Věta „jsi moc“ takovou oporu nemá. Neříká, zda byl problém v hlasitosti, přerušování, obsahu, rozhodnutí, nebo jen v tom, že někdo vystoupil z očekávané role. Konkrétnost pomáhá oddělit odpovědnost za vlastní chování od cizího nepohodlí s člověkem, který je vidět.
Bezchybná poloha nemusí existovat
Na protichůdné zadání nelze vždy najít dokonale laskavou, pevnou, skromnou a přesvědčivou odpověď. To není rezignace na dovednosti. Je to přiznání, že sociální dovednost sama neopraví měřítko, které se mění podle osoby.
Jednotlivec si může vybrat způsob, který odpovídá situaci a jeho bezpečí. Okolí však může udělat svou část: dávat konkrétní zpětnou vazbu, hodnotit srovnatelné chování stejně a nepřidělovat ženám navíc povinnost být při každém výkonu také uklidňující. Někdy totiž člověk není „příliš“. Jen dostal úkol, ve kterém žádná míra nebyla předem dost dobrá.
