U akčního filmu víš, že hrdina nevyskočil z okna jen tak. U reklamy tušíš, že výrobek vypadá co nejlépe díky pečlivému výběru. A u pornografie můžeš dobře vědět, že sleduješ obsah vytvořený pro publikum. Přesto si z opakujících se obrazů můžeš postupně odnést představu o tom, co je při intimitě běžné, žádoucí nebo očekávané.
Neznamená to, že bezmyšlenkovitě napodobíš všechno, co vidíš. Vliv médií většinou není dálkové ovládání. Častěji nabízí nápovědu, podle které si skládáme očekávání — zvlášť u tématu, s nímž zatím nemáme vlastní zkušenost nebo o něm nikdo srozumitelně nemluvil.
Očekávání vznikají i bez vědomého rozhodnutí
Když se určitý vzorec opakuje, začne být snadněji dostupný v paměti. To ještě neznamená, že mu věříš nebo že podle něj budeš jednat. Může ale ovlivnit první odpověď na otázku: „Jak to asi chodí?“
Představ si seriál, v němž každá hádka skončí velkým romantickým gestem. Víš, že sleduješ fikci, a přesto ti může chvíli připadat, že právě tak se pozná opravdová láska. Teprve další zkušenosti ukážou, že vztahy mohou vypadat mnohem méně nápadně a že omluva, respekt nebo každodenní péče se do dramatického záběru často nevejdou.
U pornografie se podobná zkratka může týkat rolí lidí, jejich reakcí, tempa nebo toho, na co se má divák soustředit. Nejde jen o otázku, zda je obraz „pravda“. Jde také o to, zda máme po ruce jiné obrazy a informace, s nimiž ho můžeme porovnat.
Výzkum nenabízí jeden verdikt pro všechny
Současné přehledy výzkumu dospívajících neukazují jednoduchou rovnici, ve které sledování automaticky vytvoří stejný názor nebo chování. Studie pracují s různými skupinami, jinak měří sledování i jeho možné souvislosti a často docházejí k rozdílným výsledkům. Přehled 44 studií, které sledovaly vývoj v čase, proto nabízí pestrý a nejednotný obraz, ne jistý následek pro každého diváka.
Jedna novější studie kanadských dospívajících například našla souvislosti mezi některými očekáváními spojenými s pornografií, větší sexuální nejistotou a nižším hodnocením vlastního těla. Autoři však zachytili jen jeden okamžik. Z výsledku nepoznáme, co bylo dřív, ani nemůžeme tvrdit, že změnu způsobila pornografie. Zachycené souvislosti navíc vysvětlovaly jen malou část rozdílů mezi účastníky.
To není důvod výzkum odhodit. Je to důvod číst ho přesně. Některé souvislosti stojí za pozornost, ale lidé se liší a jejich očekávání nevznikají z jediné obrazovky.
Do představ mluví mnohem víc hlasů
O intimitě se učíme z rozhovorů, vztahů kolem nás, vrstevníků, školy, kultury, sociálních sítí i vlastních zkušeností. Někdy si tyto zdroje odporují. Někdy jeden z nich vyplní prázdné místo, protože ostatní mlčí.
Právě proto může pornografie získat větší váhu, než by měla. Když doma ani ve škole nikdo nevysvětlí souhlas, nejistotu, rozmanitost těl nebo možnost změnit názor, hotový obraz může působit jako jediná dostupná odpověď. Ne proto, že by byl dokonale přesvědčivý, ale protože nemá konkurenci.
Sexuální výchova a otevřený rozhovor nejsou kouzelná ochrana před každým vlivem. Dávají nám ale více informací, s nimiž můžeme obraz porovnat. Člověk pak nemusí rozhodovat jen mezi „tomu věřím“ a „tomu nevěřím“. Může se ptát, co zobrazení vynechalo a co by v reálné situaci potřeboval zjistit od konkrétního člověka.
Kritické myšlení není výsměch ani zákaz
Kriticky přemýšlet neznamená stydět se za zvědavost nebo předstírat, že obraz nemůže vyvolat tělesnou reakci. Znamená to nenechat reakci rozhodnout o tom, co je pravda, co je běžné a co bys měl/a chtít.
Pomoci mohou tři jednoduché otázky:
- Co se v tomto obrazu opakuje jako samozřejmost? Nejde o pátrání po každém detailu, ale o zachycení pravidla, které obraz možná podsouvá.
- Co bych potřeboval/a vědět mimo záběr? Třeba co si lidé domluvili, jak se cítí nebo zda mají skutečnou možnost zpomalit.
- Odkud ještě beru představu o intimitě? Pokud odpověď zní „skoro odnikud“, je užitečné hledat věkově přiměřené informace o vztazích, těle, souhlasu a komunikaci.
Nejde o zkoušku tvé chytrosti. Spíš o způsob, jak obrazu vrátit správnou velikost. Je to jeden vytvořený výsek, ne rozhodčí tvého budoucího vztahu.
Vědět, že je něco hrané nebo připravené pro kameru, opravdu pomáhá. Není to však jediná věc, která utváří očekávání. Stejně důležité je mít jiné informace, slyšet různé zkušenosti a počítat s tím, že skutečný člověk před tebou nebude role ze scénáře. O tom, co je mezi vámi v pořádku, nerozhoduje opakovaný obraz, ale domluva, bezpečí a možnost obou lidí být sami sebou.
