Představme si zastávku tramvaje. Dítě si všimne psa v postroji, zavolá na něj a natáhne ruku. Dospělý ho povzbudí, protože pes vypadá klidně. Člověk, kterého pes doprovází, ale právě potřebuje nastoupit. Místo přípravy na nástup musí zastavit cizí ruku a znovu získat pozornost psa.
Dobře míněný kontakt může dvojici zkomplikovat obyčejnou cestu. Nejde jen o samotné pohlazení. Důležité je, kdo o kontaktu rozhodne, zda na něj má čas a jestli pes právě nemusí dělat něco jiného.
Pes a člověk spolupracují
Vodicí pes pomáhá člověku se zrakovým postižením při pohybu. Nepracuje sám za něj. Dvojice se učí společně zvládat prostředí a člověk dává psovi pokyny. Přítomnost psa proto neznamená, že je jeho uživatel bezradný nebo že za něj má kolemjdoucí převzít rozhodování.
Stejně tak dobrý výcvik neznamená, že na psa okolí nemá žádný vliv. České desatero pro kontakt s člověkem a vodicím psem výslovně varuje před voláním, hvízdáním, mlaskáním a dotýkáním bez souhlasu. Nabídka jídla může psa vyrušit a zasáhnout i do péče o jeho zdraví.
Na ulici nemusíme posuzovat, jak dobře pes jednotlivé podněty zvládá. Můžeme mu prostě nepřidávat další. Pochvala pronesená přímo na psa je také oslovení, i když v ní není povel. A natáhnout k němu ruku, aby si ji „jen očichal“, už znamená zahájit kontakt.
Zeptat se znamená počkat na odpověď
Pokud se dvojice soustředěně pohybuje, je lepší nechat ji pokračovat. Případnou otázku na pohlazení směřujeme k člověku ve vhodné chvíli. „Mohu si ho pohladit?“ má být skutečná otázka, při které ruce ještě zůstávají u nás. Když už dítě psa hladí, dodatečné zeptání souhlas nenahradí.
Odpověď může být kladná, záporná nebo prostě „teď ne“. Není potřeba žádat zdůvodnění ani vyjednávat o jednom rychlém pohlazení. Člověk může spěchat, soustředit se na cestu nebo si kontakt nepřát. Nemusí zároveň vysvětlovat svůj zdravotní stav, výcvik psa či osobní režim.
Pes, který klidně leží pod stolem nebo čeká u dveří, nemusí být k dispozici cizím lidem. Také při odpočinku potřebuje svůj prostor. Ani sundaný postroj nedává kolemjdoucím právo psa hladit či krmit. Rozhodující je domluva s člověkem, který ho doprovází.
Dětem pomůže pravidlo a příklad dospělého
Vysvětlení může být krátké: „Ten pes pomáhá svému člověku. Teď na něj nebudeme volat a necháme je projít.“ Dítě nemusí dostat dlouhou přednášku o postižení. Potřebuje vědět, co má právě udělat s rukama, hlasem a pohybem.
Pokud dospělý sám na psa píská nebo dítě pobízí, aby se přiblížilo, pozdější zákaz působí nejasně. Pomáhá shodné pravidlo pro oba. Když už k vyrušení došlo, stačí dítě zastavit, krátce se omluvit a uvolnit cestu. Dlouhé vysvětlování dobrých úmyslů by člověka zdržovalo dál.
Zvědavost lze uspokojit později nad knihou, videem nebo při domluvené osvětové návštěvě. Náhodně potkaný člověk nemusí být připravený vést dětskou besedu. Pokud si sám chce povídat a kontakt dovolí, řídíme se jeho pokyny, včetně toho, kdy setkání skončí.
Nabídněte pomoc přímo člověku
Zastavení u přechodu nemusí znamenat, že se člověk ztratil. Může čekat nebo se rozhodovat. Chceme-li pomoc nabídnout, oslovíme ho a zeptáme se, zda ji chce. Přijatá pomoc má vycházet z jeho přání, ne z našeho odhadu, kam asi potřebuje dojít.
Průvodce organizace Guide Dogs doporučuje nejprve představit se, zeptat se na vhodný způsob podpory a mluvit přímo s člověkem. Nechytejte ho bez domluvy a nepřebírejte postroj ani vodítko. Pokud chce vedení, domluvte se, zda a na které straně přijme vaši paži.
Místo „tamhle jsou dveře“ pomůže konkrétní popis: „Dveře jsou několik kroků před vámi vlevo.“ Podáváme jen potřebné informace, aby se důležitý směr neztratil v proudu řeči. Když odcházíme, řekneme to. Člověk tak ví, že další otázku už nemá komu položit.
Vztah mezi pomocí a samostatností podrobněji rozvíjí článek Zhoršuje se zrak. Co pomůže zachovat samostatnost?. Nabídnout doprovod může být užitečné; určit bez zeptání cíl cesty už je jiné rozhodnutí.
Svého psa držte dál a dvojici nechte prostor
Při míjení nestačí ujištění, že náš pes je hodný. I přátelské očichávání nebo pokus o hru mohou vodicího psa vyrušit. Vlastního psa držíme na vodítku a s takovým odstupem, aby ke kontaktu nedošlo. V úzkém místě lze počkat, až dvojice projde.
Guide Dogs for the Blind upozorňuje také na nevyžádané pokyny při přecházení. Volání směru nebo zatroubení řidiče ve snaze oznámit, že může člověk přejít, může být matoucí. Dvojice potřebuje situaci vyhodnotit po svém. Pomoc lze nabídnout, o dalším postupu však rozhoduje člověk, kterého pes doprovází.
V tramvaji či autobusu necháme dost místa pro nástup a umístění psa. Pokud nabízíme sedadlo nebo prostor, řekneme to člověku. Se psem sami nemanipulujeme. Podobně u dveří pomůže uvolnit průchod a oznámit, že je držíme, místo abychom dvojici táhli správným směrem.
Cedule se zákazem psů neřeší právo vstupu
Vodicí pes umožňuje člověku využívat služby a pohybovat se mezi lidmi. V českém právu proto není jeho doprovod posuzován stejně jako běžná návštěva s domácím mazlíčkem. Podle ombudsmana má být vstup zásadně umožněn, přesto mohou existovat odůvodněné výjimky. Nejde o neomezené právo vstoupit do každého prostoru.
Pro restaurace platí konkrétní pravidlo: § 23 odst. 4 zákona o ochraně veřejného zdraví ukládá umožnit člověku se zdravotním postižením vstup s vodicím nebo asistenčním psem do stravovací části provozovny. Na požádání provozovatele či jeho personálu musí člověk předložit doklad o výcviku psa. Toto ustanovení nelze automaticky vztáhnout třeba na kuchyňské zázemí.
U dalších veřejně nabízených služeb se ochrana opírá o zákaz diskriminace. Nestačí mechanicky použít stejné pravidlo pro všechny psy. Případné omezení musí mít legitimní důvod a být přiměřené a nezbytné; konkrétní okolnosti jsou podstatné. Personál potřebuje znát rozdíl předem, aby běžný nákup nezačínal zbytečným sporem u dveří.
Při odmítnutí lze požádat o vysvětlení důvodu a o rozhovor s vedoucím. Pokud se věc nevyřeší, je užitečné zapsat datum, místo a průběh a podat písemnou stížnost provozovateli. Ombudsman ve svém letáku popisuje další postup podle typu zařízení, včetně podnětu České obchodní inspekci u prodejen. Může pomoci i s posouzením možné diskriminace. Svědek má nejprve zjistit, zda dotčený člověk jeho pomoc chce.
Odpočinek není pozvánka k hlazení
Práce vodicího psa zahrnuje jen část jeho života. Potřebuje péči, pohyb, hru i nerušený odpočinek. Guide Dogs v doporučení k pohodě psa zdůrazňuje individuální potřeby a klidné místo, kde se pes může cítit bezpečně. Některý pes vyhledává více kontaktu, jiný méně.
Zákaz rušení při práci tedy neznamená život bez pohlazení nebo hry. O jejich podobě se ale nerozhoduje podle přání náhodného kolemjdoucího. Když dvojice nastoupí do tramvaje, může být ohleduplné setkání velmi krátké: uvolnit průchod, případně nabídnout místo a potom oba nechat v klidu cestovat.
