„Proč prostě neodejde?“ ptá se okolí. Člověk mezitím počítá, zda má na dvě jízdenky, kam vezme děti, kde uchová léky a jestli ho u známých násilný partner nenajde. Překročit práh může znamenat opustit nebezpečné místo, ale také zůstat bez odpovědi na otázku, kde strávit noc.
Bydlení proto patří přímo do bezpečnostního plánu. Nestačí mít adresu, na které někdo nabízí postel. Potřebujeme vědět, zda je možné tam skutečně přijet, kdo o místě ví a co bude následovat ráno.
Když hrozí nebezpečí právě teď
Při bezprostředním ohrožení volejte 158 nebo 112. Při vážném zranění či akutním ohrožení zdraví volejte 155. Řiďte se pokyny operátora. Nemusíte nejprve získat fotografie zranění, dokončit zavazadlo ani přesvědčit násilnou osobu, že vztah končí.
Násilí nemusí mít podobu viditelného zranění. Výhrůžky, sexuální nátlak, kontrola peněz, izolace a sledování mohou zásadně omezovat možnost svobodně jednat. Příručka Ministerstva spravedlnosti popisuje různé podoby domácího násilí i možnosti ochrany. Není třeba čekat, až bude situace odpovídat představě okolí o „dost vážném“ případu.
Pokud je čas připravit další postup, má smysl obrátit se na specializovanou službu. Období kolem odchodu může být nebezpečné. Oznámení plánu nebo dobře míněná konfrontace ze strany příbuzných mohou situaci zhoršit. Odborník potřebuje vědět také o tom, zda násilná osoba sleduje telefon, zná adresy blízkých nebo vyhrožuje dětem.
Čtrnáct dnů ochrany není vyřešené bydlení
Za zákonných podmínek může policie vykázat násilnou osobu ze společného obydlí a jeho okolí. Od 1. července 2025 trvá vykázání 14 dnů. Ochrana tedy nemusí spočívat v tom, že domov opustí člověk, který násilí zažívá.
Samotné vykázání ale nevyřeší nájem, peníze ani dlouhodobou ochranu. Je to čas pro domluvu dalších kroků s intervenčním centrem a případně i pro právní pomoc. Vyplatí se hned probrat, co bude po skončení vykázání, jaká další ochrana připadá v úvahu a zda je společné obydlí skutečně bezpečným místem k pobytu.
Někdo potřebuje odejít ještě před policejním zásahem, jiný může s podporou zůstat. Rozhodnutí nemá vycházet z toho, kdo by podle příbuzných „měl ustoupit“. Podstatné je konkrétní ohrožení a dostupné možnosti ochrany.
Intervenční centrum lze oslovit i bez vykázání
Intervenční centrum je specializovaná sociální služba pro lidi ohrožené domácím násilím. Může pomoci zorientovat se v situaci, promyslet bezpečí a navázat další sociální či právní pomoc. Není nutné nejprve podat trestní oznámení nebo čekat, až zasáhne policie.
Po policejním vykázání má centrum nabídnout pomoc nejpozději do 48 hodin od doručení kopie úředního záznamu o vykázání centru. Tak stanoví § 60a zákona o sociálních službách. Lhůta se tedy nepočítá přímo od okamžiku vykázání. Zákon současně umožňuje pomoc na vlastní žádost i bez předchozího vykázání; při ohrožení se na uplynutí lhůty nečeká.
Při prvním hovoru může stačit: „Doma se bojím a dnes nemám bezpečné místo pro sebe a děti.“ Hned řekněte, zda můžete volně mluvit a jak vás lze bezpečně kontaktovat. Domluvte si, kdo se ozve a kdy. Pokud by zpráva nebo zpětný telefonát mohly prozradit hledání pomoci, upozorněte na to předem.
Pro orientaci lze využít také linku pomoci obětem 116 006, kterou uvádí Policie ČR. Při akutním nebezpečí má přednost tísňová pomoc.
Před cestou ověřte, zda vás služba může přijmout
Intervenční centrum, krizová pomoc a azylový dům nejsou tři názvy pro stejný nocleh. Intervenční centrum může fungovat ambulantně, terénně nebo pobytově. Samotný kontakt s ním však neznamená, že má připravené lůžko. Krizová pomoc řeší přechodnou krizovou situaci; azylový dům poskytuje dočasné ubytování při ztrátě bydlení spolu s další pomocí.
Před cestou je potřeba ověřit volné místo a podmínky přijetí. Důležité jsou děti a jejich věk, zdravotní potřeby, bezbariérový přístup i případné zvíře. Ne každá služba umí pokrýt všechny tyto potřeby. Ptejte se také na cenu, potřebné doklady, dopravu a postup, pokud právě nemají kapacitu. Základní služby intervenčních center a krizové pomoci jsou podle zákona bez úhrady; u azylového domu mohou vznikat náklady na ubytování a stravu.
Konkrétním příkladem je krizová pomoc ROSA pro ženy ohrožené domácím násilím a jejich děti. Před přijetím požaduje telefonický kontakt a posouzení situace; pobyt závisí i na volné kapacitě. Pro muže nebo lidi, jejichž potřeby tato služba nemůže pokrýt, je třeba hledat jinou vhodnou možnost.
Odmítnutí kvůli plné kapacitě neznamená, že situace není vážná. Sdělte, do kdy potřebujete řešení, a požádejte o pomoc s hledáním další služby. Pokud se mezitím objeví bezprostřední nebezpečí, volejte tísňovou linku.
Co potřebujete na první noc a následující ráno
Příprava má odchod usnadnit, nikoli ho nebezpečně odkládat. Pokud to lze bezpečně, připravte si doklady, léky, telefon, důležitá čísla, peníze a základní věci pro děti. Kopie dokumentů nebo malé zavazadlo může předem uschovat důvěryhodný člověk. Nevracejte se pro chybějící věci do nebezpečné situace bez domluveného bezpečného postupu.
S pracovníkem služby proberte nejen adresu, ale i cestu: jak se tam dostanete, kdo může pomoci a co dělat, pokud domluvená doprava selže. U místa s utajenou adresou respektujte pokyny k příjezdu a sdílení informací. Například azylové ubytování ROSA pracuje s neveřejnou adresou a individuálním bezpečnostním plánem.
Následující ráno přináší další otázky. Kde vyzvednout léky? Jak oznámit nepřítomnost v práci? Jak bezpečně řešit školu a potřeby dětí? Není nutné vyřešit vše během jednoho hovoru. Pomáhá určit, co je naléhavé dnes, kdo s tím pomůže a kdy se vrátíte k dalším krokům. Děti přitom nemají nést odpovědnost za ochranu rodiče ani vyjednávat s násilnou osobou.
Přespání u známých potřebuje domluvu
Přespání u příbuzného může přinést úlevu, ale známá adresa nemusí být bezpečná. Předem zvažte s odbornou službou, zda tam násilná osoba člověka nebude hledat. S hostitelem se domluvte, na jak dlouho nabídka platí, kdo o pobytu bude vědět a co dělat při nečekaném kontaktu.
Nejistotu, která pokračuje i pod cizí střechou, podrobněji rozebírá článek Z gauče na gauč. Kdy přespávání u známých znamená bytovou nouzi?. Dočasný nocleh může být důležitým začátkem; další bydlení je potřeba řešit ještě před jeho koncem.
Blízký člověk může nabídnout bezpečný telefon, dopravu, doprovod nebo uložení věcí. Nemá bez souhlasu kontaktovat násilnou osobu, zveřejňovat místo pobytu ani tlačit na konkrétní datum odchodu. Užitečnější než „já bych už dávno odešel“ je konkrétní nabídka: „Mohu s tebou zavolat do služby a zůstat, než domluvíš další krok.“
Po přesunu může přijít úleva i strach, finanční tíseň nebo tlak na návrat. Pochybnosti ani případný návrat neruší právo znovu hledat pomoc. Bezpečný nocleh řeší dnešní noc. Opora pro další dny spočívá také v tom, že člověk ví, komu se ozvat a s kým hledat bydlení, které nebude muset zítra opustit.
