Když člověk své tělo nesnáší, výzva „musíš se milovat“ může znít jako další úkol, který nezvládá. Mezi nenávistí a obdivem je však mnoho prostoru. Tělesná neutralita může začít tím, že člověk dnes nebude rozhodovat, zda je tělo krásné, a zaměří se na to, jak s ním zachází.
Méně tvrdosti není předstírání příjemného pocitu. Může znamenat méně tělo urážet, neodkládat potřebnou péči jako trest, obléct se pro pohodlí nebo respektovat signál únavy. Takové jednání může přijít dřív než změna přesvědčení.
Funkce není jen výkon
Přehled výzkumu oceňování tělesné funkce nachází souvislosti s příznivějším tělesným obrazem a duševním zdravím. V jedné randomizované studii přineslo psaní o tom, co tělo umožňuje, zlepšení vztahu k tělu u mladých dospělých žen; sledování trvalo měsíc. Většina studií v přehledu však měřila souvislosti v jednom okamžiku. Výsledky konkrétních cvičení nelze vztáhnout na každého ani na všechny přístupy označované jako tělesná neutralita.
Funkce navíc neznamená jen sílu, rychlost nebo sport. Patří k ní vnímání tepla, komunikace, odpočinek, trávení, tvoření, blízkost i možnost zaznamenat nepohodu. Některé funkce jsou omezené, bolestivé nebo závislé na pomoci druhých. To, co tělo dokáže, neurčuje hodnotu člověka.
Pro někoho je zaměření na funkci osvobozující. Jinému připomene ztrátu nebo nemoc a zvýší bolest. Pak lze od tohoto cvičení ustoupit. Může stačit věta: „Dnes zvládám tolik a nemusím se za to urážet.“ Zdravotní potíže přitom stále zasluhují vyšetření a podle výsledku léčbu či praktickou podporu.
Neutralita také neznamená ignorovat nespravedlnost. Tělo může být skutečně posuzované, diskriminované nebo vystavené bariérám. Přesun od vzhledu k funkci tuto společenskou zkušenost neodstraní. Menší tvrdost vůči sobě může existovat současně s požadavkem na přístupnost, respekt a změnu prostředí. Není povinností člověka přizpůsobit své myšlení tak, aby přestal vidět reálnou překážku.
Malá dohoda místo velkého přesvědčení
Praktická dohoda může platit jeden den: nekomentovat tělo při každém pohledu do zrcadla, nepodmiňovat péči výkonem a při tělesném signálu se nejprve zeptat, co může znamenat. Nepříjemný pocit může zůstat, aniž se promění v trestající čin.
Péče může zahrnovat vyšetření, jídlo, odpočinek, pomůcku, lék podle doporučení nebo žádost o úpravu podmínek. Péče o zdravotní potíže pokračuje i tehdy, když se vztah k tělu nemění.
Jazyk lze změnit z rozsudku na popis. Místo „moje tělo je odporné“ může přijít „dnes při pohledu na tělo cítím odpor“. Druhá věta není pozitivní, ale ponechává emoci v čase a nevyhlašuje ji za vlastnost těla. Pokud je i to příliš, stačí pojmenovat napětí a odejít od hodnocení.
Někdy se vztah k tělu promění, jindy zůstane složitý. Důležité je, že péče nemusí čekat na lásku a lidská hodnota nemusí čekat na tělesnou spokojenost.
