Před poradou si několikrát nacvičíte jednu větu. Při rozhovoru hlídáte ruce i tón hlasu a neřeknete si o přestávku. Kolega vidí člověka, který je připravený a zvládá jednat s ostatními. Vám možná příprava dodala jistotu. Možná se ale celou dobu bojíte dalšího posměchu.
S kamarádem, učitelem a při pracovním pohovoru mluvíme různě. Přizpůsobení nám pomáhá navázat vztah, vysvětlit myšlenku i vyjít s lidmi, kteří mají jiné zvyklosti. Chceme-li porozumět tomu, kdy začíná vyčerpávat, potřebujeme znát také důvod, možnost volby a to, co člověk prožívá po setkání.
Připravená věta může pomáhat i chránit
Někdo si napíše úvod rozhovoru, aby nezapomněl důležitou otázku. Jiný si připravuje každou odpověď, protože se mu za přeřeknutí ve třídě opakovaně smějí. Další hledá zdvořilou větu, kterou odmítne mluvit o rodinné situaci. Všichni nacvičují slova, ale každý řeší něco jiného.
Při běžném situačním přizpůsobení třeba zvolíme srozumitelnější výraz nebo počkáme, až druhý domluví. Kompenzací si usnadňujeme obtížný úkol: místo odpovědi z hlavy použijeme připravené poznámky. Když skrýváme potřeby, okolí se nemusí dozvědět, že už nás ruší hluk nebo že potřebujeme pauzu. A při ochraně soukromí si ponecháváme osobní informace, které nechceme sdílet.
V jednom rozhovoru se tyto důvody mohou potkat. Připravená věta „Teď to nechci rozebírat“ může usnadnit odpověď a současně zabránit vyptávání. Z toho, jak plynule ji člověk pronese, jeho důvod nepoznáme.
Co se stane, když to uděláte jinak?
Příprava na důležité jednání může přinést úlevu. Jinak se žije člověku, který musí dlouze nacvičovat každou běžnou větu, bojí se požádat o upřesnění a po návratu už nemá sílu ani na jídlo. Rozdíl ukazují konkrétní otázky:
- K čemu mi příprava nebo kontrola chování pomáhá? Chci se například zapojit do rozhovoru, nebo hlavně předejít ponižující poznámce?
- Co bych udělal jinak, kdybych se nebál reakce ostatních?
- Co se stalo, když jsem si dříve řekl o pauzu, vysvětlení nebo čas na odpověď?
- Kolik přípravy setkání vyžaduje a co zvládám po něm?
Někdy má opatrnost dobrý důvod. Pokud někdo využívá osobní informace proti vám nebo trestá každé odmítnutí, větší otevřenost vás může vystavit dalšímu tlaku. Pak má smysl hledat podporu u člověka, který zachází s vašimi informacemi citlivě a s nímž můžete probrat další postup.
Jinde lze začít malou dohodou. Při poradě můžete požádat o program předem nebo říct: „Potřebuji si to rozmyslet, odpovím po přestávce.“ Reakce ostatních ukáže, zda je taková domluva možná. Stejně důležité je všimnout si, jestli vám skutečně ulevila.
Co znamená maskování ve výzkumu autismu?
Ve výzkumu autismu se sociálním kamuflováním označují strategie, kterými někteří autističtí lidé skrývají určité projevy nebo kompenzují obtíže při společenském kontaktu. Může jít například o potlačování pohybů nebo naučené postupy pro rozhovor.
Kvalitativní studie Hullové a kolektivu z roku 2017 vycházela z odpovědí 92 dospělých, kteří uvedli odborně stanovenou diagnózu autismu. Popisovali snahu navázat vztahy i vyhnout se odmítání; mnozí mluvili o vyčerpání, někteří také o úlevě z úspěšného setkání. Výpovědi přibližují jejich zkušenost. Z tohoto vybraného souboru však nelze určit, jak často se totéž děje všem autistickým lidem, ani zda kamuflování samo způsobilo jejich potíže.
Připravené odpovědi a hlídání vlastního projevu mají i jiné důvody. Při pohovoru se snažíme dodržet profesní zvyklosti, při hovoru v cizím jazyce hledáme správná slova, při osobní otázce chráníme soukromí. Odborné posouzení autismu proto zahrnuje mnohem víc: vývoj od dětství, komunikaci, každodenní fungování a další možná vysvětlení obtíží. Podrobněji se měřením a hranicemi důkazů zabývá článek Maskování není diagnóza ani univerzální vysvětlení.
O změnu lze požádat konkrétně
Věta „Potřebuji zadání i písemně“ dává druhému jasnou informaci, co by vám pomohlo. Totéž platí pro prosbu o klidnější místo nebo kratší účast na nepovinné části setkání. Můžete přitom sdělit jen tolik osobních důvodů, kolik sami chcete a považujete za bezpečné.
Vyberte situaci, u níž dokážete popsat, co vás stojí nejvíc sil. S člověkem, kterého se změna týká, se domluvte, co příště zkusíte. Potom se vraťte k výsledku: pomohly poznámky předem, nebo bylo nejtěžší něco jiného? Zbylo po setkání více sil? Dokázali jste se stále věnovat tomu, kvůli čemu jste přišli?
Užitečná příprava může zůstat a soukromé věci si můžete dál nechat pro sebe. Prostor ke změně hledejte tam, kde musíte snášet zbytečné vyptávání, dlouho čekat na možnost odejít nebo předstírat, že rozumíte nejasnému zadání. Právě takové okolnosti lze s druhými pojmenovat a zkusit upravit.
