„Tu tam nedávej.“ Rodič se ještě jednou podívá na fotografii z výletu. Líbí se mu, jak se dítě směje, a chce ji ukázat přátelům. Dítě na stejném snímku vidí něco, co zveřejnit nechce.
První krok může být jednoduchý: fotografii zatím neodeslat. Pak lze zjistit, zda dítěti vadí snímek, popisek, nebo lidé, kteří ho mají vidět. Rozhovor má pomoci porozumět jeho přání a změnit plán. Když po každém odmítnutí následuje přesvědčování, otázka postupně ztrácí smysl.
Ukažte, co přesně chcete sdílet
Místo neurčitého „Můžu to dát ven?“ ukažte dítěti konkrétní fotografii a přečtěte popisek. Řekněte také, kam má příspěvek jít: „Chci ho poslat do skupiny, kde jsou babičky, děda a teta.“ U veřejného účtu vysvětlete, že se mohou podívat i lidé, které osobně neznáte.
Dítě může mít rádo fotografii a přitom nesouhlasit s textem. Může chtít poslat jeden snímek babičce a ostatní ponechat doma. Nebo mu vadí přezdívka, označení vlastního profilu či zmínka o kamarádovi. Zajímejte se o podobu celého příspěvku.
Ano k fotce neznamená souhlas s jejím přeposláním. Stejně tak společné focení na výletě samo neříká, kam mají snímky později putovat. Pokud změníte popisek nebo publikum, vraťte se k domluvě.
Otázku přizpůsobte tomu, čemu dítě rozumí
Malé dítě nemusí chápat veřejný profil nebo další kopírování. Může ale říct, že se nechce fotit, vybrat oblíbený snímek nebo vyjádřit, zda ho chce ukázat konkrétnímu blízkému. Takové přání berte vážně, zatímco širší dopad sdílení posuzujete vy.
Jakmile dítě lépe rozumí sdílení, můžete postupně probírat další věci. Kdo je ve skupině? Co prozradí popisek? Může se snímek dostat ke spolužákům? Dospívající může chtít rozhodovat také o označení účtu nebo době zveřejnění. Vysvětlení přizpůsobujte jeho zkušenosti, ne jen věku v kalendáři.
Ve švédském šetření Sarkadi a kolegů z roku 2020 odpovídalo s obrazovou podporou 68 dětí ve věku 4 až 15 let. I mladší účastníci vyjadřovali přání, aby se dospělí před fotografováním a sdílením ptali a naslouchali odpovědi. Šlo o krátké šetření na rodinném dni vědeckého festivalu, tedy o malý příležitostný vzorek.
Výbor OSN pro práva dítěte zdůrazňuje zohledňování dětského názoru a vyvíjejících se schopností. V domácí domluvě to znamená průběžně rozšiřovat prostor, ve kterém dítě svému rozhodnutí rozumí a může ho ovlivnit.
Po odmítnutí se má změnit plán
„Ale vždyť ti to sluší“ může znít jako pochvala. Po žádosti o nezveřejnění ale dítěti říká, že rodič jeho důvod nepřijímá. Podobně působí připomínání, jaký by fotografie měla úspěch nebo jak dlouho jste ji vybírali.
Zkuste odpovědět: „Dobře, tuhle neposílám. Chceš mi říct, co ti na ní vadí?“ Dítě nemusí svůj pocit obhajovat. Když vysvětlí, že nechce ukazovat pokoj, můžete příště hlídat pozadí. Když se o tom bavit nechce, fotografii ponechte doma.
Americká studie Moser, Chen a Schoenebeck z roku 2017 zkoumala odpovědi 331 dvojic tvořených rodičem a dítětem. Dětem bylo 10 až 17 let. Chtěly, aby se jich rodiče na svolení ptali častěji, než rodiče považovali za potřebné; zjištěný rozdíl byl malý. Rodiče zároveň uváděli, že se ptají méně často, než se podle vlastního názoru ptát mají. Šlo o online dotazník, který neověřoval skutečné příspěvky ani chování při zveřejnění.
Pro vlastní rodinu je užitečné všimnout si, co se děje po odpovědi. Dítě může poznat respekt podle toho, že příspěvek neodešel. Opakované dotazování na stejnou fotografii s nadějí, že nakonec svolí, tuto zkušenost oslabuje.
Také po „ano“ posuzuje obsah dospělý
Dítě se může těšit na pochvalu a přehlédnout, že fotografie ukazuje adresu nebo že text odhaluje citlivou okolnost. Může si pod publikem představovat několik známých, přestože účet sledují stovky dalších lidí.
Projděte proto snímek i text také sami. Pokud něco zveřejnit nechcete, vysvětlete proč: „Na tomhle je vidět, kde bydlíme. Vybereme jiný záběr.“ Nebo: „Tu část o tvém zdraví bych nechal mezi námi.“ Dítě tak slyší konkrétní důvod a nemusí nést odpovědnost za všechny následky svého původního souhlasu.
Dnešní přání se může lišit od loňského
Fotografie, kterou dítě chtělo ukázat v létě, mu může později vadit. Mohou se změnit jeho vztahy se spolužáky, vkus i představa o vlastním soukromí. Připomenutí „Tehdy jsi souhlasil“ současnou žádost nevyřeší.
Zeptejte se, co chce změnit teď. Jde o jeden snímek, popisek, označení, nebo větší část staršího obsahu? Podle možností služby příspěvek odstraňte, upravte nebo omezte jeho publikum a dítěti řekněte, co jste udělali.
Pokud jste fotografii poslali dalším lidem, vysvětlete i tuto okolnost a požádejte je o odstranění či zastavení dalšího sdílení. Neslibujte, že tím zmizí všechny kopie. Můžete ale převzít komunikaci a zastavit vlastní další používání snímku.
Když rodič potřebuje o situaci mluvit
Někdy rodič hledá podporu kvůli něčemu, co se týká i dítěte. Zvažte, komu a kolik potřebujete sdělit. Pro veřejný příspěvek může stačit vlastní pocit nebo obecná otázka. Podrobné okolnosti lze probrat důvěrně s blízkým či odborníkem.
Pouhé vynechání jména nemusí dítě skrýt, pokud příjemci rodinu znají. Při hledání podpory proto posuzujte i to, zda je daný člověk nebo prostředí vhodné pro citlivý rozhovor.
Dítě potřebuje zažívat, že se ho dospělí ptají před zveřejněním, jeho odpověď něco mění a může se ozvat i později. Taková domluva se potvrzuje u každé další fotografie, kterou rodič vybere.
