Jeden partner slyší od lékaře možnost léčby a vidí naději. Druhý slyší seznam nežádoucích účinků a vybaví si předchozí pobyt v nemocnici. Doma pak zazní: „Jestli mě máš rád, půjdeš tam.“ Strach o blízkého je skutečný. Stejně skutečné je ale jeho právo rozhodovat o vlastním těle a potřeba pečujícího vědět, co další měsíce přinesou.
Odmítnutí léčby může zasáhnout oba lidi. Jeden podstupuje zdravotní riziko, druhý přebírá dopravu, noční vstávání nebo nejistotu. V rozhovoru proto mají místo dvě otázky: o jaké péči rozhoduje nemocný a jakou pomoc dokáže jeho partner dlouhodobě poskytovat.
Nesouhlas s lékařem sám nedokazuje neschopnost rozhodovat
Zákon o zdravotních službách vychází ze svobodného a informovaného souhlasu pacienta. Dospělý člověk, který je schopný o konkrétní péči rozhodnout, může doporučenou léčbu odmítnout, i když se partnerovi jeho volba zdá nerozumná. Samotný nesouhlas není důkazem, že rozhodování nezvládá. Zákon současně stanoví situace, kdy lze postupovat bez souhlasu.
Pacient má dostat srozumitelné informace o navrženém postupu, přínosech, rizicích a dalších možnostech. Patří k tomu prostor pro otázky. Pokud odmítnutí může vážně poškodit zdraví nebo ohrozit život, zdravotník vysvětlí také tyto důsledky. Trvající odmítnutí se zaznamenává jako revers; případné odmítnutí podpisu se rovněž zapisuje. Partnerův podpis nepřeváží vůli člověka, který může rozhodovat sám.
Je rozdíl mezi rozhodnutím, jehož důsledkům nemocný rozumí, a odmítnutím ve chvíli, kdy neporozuměl vysvětlení nebo neslyšel odpověď na svou hlavní obavu. Pomoc může začít novým vysvětlením. Nemusí skončit souhlasem s původním návrhem.
Co přesně znamená „nikam nejdu“
Odmítnutí může mířit na konkrétní lék, vyšetření, pracoviště nebo způsob jednání. Někdo se obává bolesti, jiný dalšího výpadku příjmu či ztráty soukromí. Není nutné jeho důvod předem odhadnout. Zeptejte se: „Co je pro tebe na tom návrhu nejtěžší?“ nebo „Je něco, o čem bys s lékařem ještě chtěl mluvit?“
Zkuste popsat pozorování a vlastní obavu bez rozsudku nad povahou druhého. „Poslední týden jsi třikrát upadl. Mám strach o tvoje bezpečí a sama tě ze země nezvednu.“ Taková věta otevírá konkrétní problém. „Jsi nezodpovědný a ničíš nás“ spíš přidá další spor, který je třeba vyřešit ještě před rozhovorem o léčbě.
S jeho souhlasem můžete sepsat otázky: Co má navržený postup změnit? Jaké jsou jiné možnosti? Co hrozí při odložení a jak dlouho lze bezpečně čekat? Které potíže už vyžadují rychlou pomoc? Odpovědi patří zdravotníkovi, který zná stav pacienta. Domácí vyjednávání o polovičních dávkách nebo tajné podávání léků tuto konzultaci nenahradí.
Doprovod může pomáhat, aniž převezme rozhovor
Před návštěvou si domluvte svou roli. Máte připomenout otázky, zapisovat odpovědi, nebo jen být vedle? Nechte nemocného nejprve promluvit. Pokud chce část návštěvy absolvovat sám, může tím chránit soukromí, které potřebuje i uvnitř dobrého vztahu.
Mimo neodkladnou péči a další zákonné výjimky má pacient právo vyžádat si konzultaci u jiného poskytovatele. Druhý názor může pomoci porozumět možnostem; nemusí potvrdit původní přání žádného z partnerů. Před objednáním ověřte dostupnost, potřebné podklady a případnou cenu. Nový termín by neměl sloužit jako překvapení, před kterým už nemocný nemůže ustoupit.
Po návštěvě se vraťte k tomu, co kdo pochopil. Namísto dalšího přesvědčování může pomoci otázka: „Změnilo se něco v tom, čeho se bojíš?“ Někdy vznikne dohoda na dalším rozhovoru nebo jedné části péče. Jindy odmítnutí trvá a je potřeba mluvit o praktických důsledcích.
Sňatek neotevírá celou zdravotní dokumentaci
Pacient může u poskytovatele určit, komu lze podávat informace, kdo smí nahlížet do dokumentace a kdo může za zákonných podmínek vyslovit souhlas, pokud toho sám nebude schopen. Tato oprávnění nejsou totožná. Vyplatí se je domluvit předem a nechat zaznamenat; pacient je může také změnit či odvolat.
Pokud bude partner osobně pečovat a zdravotní stav nebo povaha nemoci to vyžaduje, poskytovatel mu smí sdělit informace nezbytné pro tuto péči nebo ochranu jeho zdraví. To není neomezený přístup ke všem záznamům. Ptejte se na konkrétní úkon a bezpečný postup, ne na heslo k pacientovu účtu.
Když zdravotní stav člověku neumožňuje vyslovit souhlas a nejde o péči, kterou lze poskytnout bez něj, zákon stanoví pořadí osob pro souhlas v zastoupení. Přednost má pacientem určená osoba, následně za stanovených podmínek manžel či registrovaný partner a potom jiná svéprávná osoba blízká. Zdravotníci musí zohlednit i pacientovo předchozí určení osob a případné dříve vyslovené přání. Toto pravidlo neslouží k obejití odmítnutí člověka, který rozhodovat může.
Pomoc partnera má rozsah, který je potřeba domluvit
„Zůstanu s tebou doma“ může pro každého znamenat něco jiného. Jeden si představuje odvoz na kontrolu, druhý celodenní přítomnost. Sepište konkrétní úkoly, jejich četnost a to, kdo je skutečně zajistí. Ukažte i nepokryté části dne. Příslib, který nikdo nemůže splnit, nechává nemocného i pečujícího v nejistotě.
U manželů nejde jen o dobrovolnou laskavost. Občanský zákoník ukládá vzájemnou podporu, příspěvek na potřeby rodiny podle možností i vyživovací povinnost. Z toho však neplyne automatický požadavek, aby jeden osobně poskytoval veškerou péči nepřetržitě. Rozsah pomoci je potřeba řešit podle potřeb nemocného, možností obou lidí a dostupné podpory.
Hranice může znít: „Dvakrát týdně tě doprovodím. Každou noc ale vstávat nezvládnu, potřebujeme domluvit další pomoc.“ Nejde o výměnu poslušnosti za jídlo či základní péči. Pokud už zajišťujete nezbytnou pomoc člověku, který je na ní závislý, neukončujte ji náhle bez bezpečného předání. Včas sdělte ošetřujícímu týmu, co doma přestává být zvládnutelné. Při sporu o finance nebo bydlení je namístě právní porada, protože osobní rozhodnutí neruší existující povinnosti ani práva druhého.
Při akutním zhoršení nečekejte na vítěze hádky
Při poruše vědomí, výrazných potížích s dýcháním, náhlém ochrnutí nebo jiném závažném akutním stavu volejte 155. Zdravotnická záchranná služba doporučuje zavolat i při nejistotě o závažnosti. Sdělte, co se děje, kde jste a také to, že člověk pomoc odmítá. Řiďte se pokyny operátora a dbejte na vlastní bezpečí.
Přivolání pomoci samo neznamená, že lze pacienta proti jeho vůli léčit. Zdravotníci posuzují jeho stav i podmínky zákonného postupu. Například hospitalizace bez souhlasu může přicházet v úvahu, když je nutná neodkladná péče a zdravotní stav zároveň neumožňuje souhlas vyslovit. Zákon upravuje také bezprostřední závažné ohrožení sebe nebo okolí v souvislosti s duševní poruchou či návykovou látkou, pokud hrozbu nelze odvrátit jinak. Ani hospitalizace bez souhlasu není automatickým svolením ke každému zákroku.
Vztah potřebuje i jiný rozhovor než o léčbě
Dlouhodobé přesvědčování může zaplnit každou společnou chvíli. Zkuste si vedle domluvy o péči ponechat něco, co oba chcete: krátkou procházku, film nebo obyčejnou večeři bez kontroly splněných úkolů. Jak předat část péče a uchovat původní vztah, rozvíjí článek Když se z blízkého stane správce nemoci.
Nemusíte se shodnout na všem, abyste mohli stanovit další krok. Může jím být konzultace, přesné rozdělení pomoci nebo rozhovor s poradcem. Důležité je vědět, s čím nemocný souhlasí, co druhý opravdu zajistí a komu se ozvou při zhoršení. Pak oba snáze poznají, kde pomoc funguje a kde už je potřeba jiná domluva.
