Představme si spolužačku, která už třetí týden přespává u kamarádky. Do školy chodí včas a na otázku, kde teď je, odpovídá „u známých“. Nikdo se nedozví, že domluva končí v neděli a další nocleh ještě nemá. Podobně může rodič s dítětem obývat pokoj u příbuzných, zatímco hledá bydlení, které si bude moci dovolit.
Z ulice jejich nouze vidět není. Přesto se každý další týden odvíjí od toho, kdo je nechá zůstat. Pomoc blízkých může odvrátit noc venku a současně zakrýt, že dlouhodobé bydlení stále chybí. Stejný člověk pak může být málo viditelný pro své okolí i pro výzkum, který hledá pouze na nocležištích a v pobytových službách.
Do školy chodí dál. Jen neví, kde bude v pondělí spát
Mladý člověk může po ztrátě bydlení střídat pobyty u spolužáka, partnera a příbuzných. Rozvrh hodin zůstává stejný, cesta do školy se mění podle posledního noclehu. Věci má rozdělené mezi několik míst a musí pamatovat na to, u koho zůstaly učebnice nebo čisté oblečení. Udržet obvyklé fungování může stát hodně úsilí, které spolužáci ani učitelé nevidí.
Pro takové přespávání se používá i výraz couch surfing. V americké studii mladých lidí publikované v roce 2018 výzkumníci následnými rozhovory ověřovali, co tím respondenti mysleli. Zjistili, že do prvních odpovědí pronikly také návštěvy a cestování lidí, kteří měli bezpečné a stabilní bydlení. Tyto případy bylo třeba při odhadu bezdomovectví zohlednit a výsledky upravit.
Rozdíl tedy spočívá v podmínkách pobytu. Prázdniny u kamaráda s možností vrátit se domů jsou jiná situace než poslední volná pohovka po ztrátě bydlení. U druhé možnosti je třeba zjistit, na jak dlouho platí a co bude následovat.
Mladý člověk o sobě přitom nemusí uvažovat jako o někom bez domova. Může mít špatnou zkušenost s úřady nebo strach, že přiznáním nouze přijde i o současnou pomoc. Rozhovor snáze začne konkrétní otázkou na nocleh a další dny než požadavkem, aby se nejdřív přihlásil k označení, s nímž se neztotožňuje.
Střecha může chránit před ulicí a současně zavazovat
Ženy se mohou snažit vyhnout místům, kde se obávají násilí, a hledat nocleh přes známé. Výzkumné shrnutí Joint Research Centre Evropské komise upozorňuje, že menší zastoupení žen v oficiálních počtech souvisí také s definicí a způsobem sběru. Noční sčítání může minout jak neformální ubytování, tak méně nápadná místa, která ženy volí kvůli bezpečí.
V kvalitativní studii ze severní Anglie popisovaly ženy i odvrácenou stranu pomoci prostřednictvím vztahů. Některé měly kde přespat, ale hostitel očekával sex nebo pobyt provázel nátlak. Výzkum vycházel z výpovědí 16 žen se zkušeností s bezdomovectvím, problémovým užíváním návykových látek a psychickými obtížemi. Ukazuje konkrétní podobu závislosti na hostiteli, nikoli její četnost mezi všemi ženami bez domova.
Při posuzování takového pobytu proto záleží na tom, o čem smí host rozhodovat sám. Může odmítnout požadavek a zůstat? Má soukromí? Dostane se ke svým věcem a může bezpečně odejít jinam? Odpovědi rozliší dočasnou pomoc, která poskytuje oporu, od situace, v níž člověk platí za nocleh ztrátou bezpečí.
Dítě má postel na dnešní noc. Rodina ještě nemá kde zůstat
Rodina může nouzově bydlet u příbuzných, v azylovém domě nebo na ubytovně. Dospělí se snaží zachovat školu, školku a běžný denní režim. Za tímto úsilím ale může být termín, do kterého musejí najít další místo, a nejistota, zda rodina zůstane ve stejné části města.
Pro dítě může být konkrétním problémem dlouhá cesta do školy, málo prostoru na úkoly nebo opakované balení. Rodič potřebuje vedle místa na spaní řešit také to, jak spojí péči o dítě, práci a hledání bydlení. Rodinné vazby mohou pomáhat všechny tyto věci zvládnout, zatímco nouzový pobyt trvá.
Ve výzkumu pak záleží i na tom, zda se počítají lidé, domácnosti, nebo využité služby. Jedna rodina může představovat několik osob a během roku projít více zařízeními. Údaj o počtu pobytů proto nelze číst jako počet různých rodin. Stejně tak z počtu dospělých nevyčteme, kolika dětí se nejisté bydlení týká.
Koho sčítání hledá a koho může minout
Česká monografie ze sčítání roku 2019 uvádí přibližně 70 procent mužů mezi sečtenými dospělými ve sledovaných kategoriích. Výzkum zahrnoval lidi venku, v noclehárnách a ve vybraných dalších zařízeních. Nouzové pobyty u přátel ani komerční ubytovny do něj zahrnuty nebyly. Uvedený poměr proto popisuje tuto vymezenou část bezdomovectví na jaře 2019.
Pokud sčítací tým navštíví noclehárnu, dozví se o jejích uživatelích. Člověk přespávající u známého se v takovém soupisu neobjeví. Když výzkum rozšíří záběr třeba na poradny nebo zdravotnické služby, může oslovit i lidi, kteří pobytovou pomoc nevyužívají. Stále však potřebuje počítat s těmi, kteří se nedostanou ani tam.
Také časový rozsah mění obraz situace. Mladý člověk může během roku projít několika krátkými obdobími bez jistého bydlení, ale v době sčítání už mít stabilní bydlení. Výzkum sledující zkušenosti za celý rok odpoví na jinou otázku než soupis lidí na vybraných místech během jedné noci.
Podrobnější rozlišení podob bezdomovectví pomáhá číst čísla přesněji. Vedle výsledku potřebujeme vědět, jaké situace do něj patří, odkud pocházejí údaje a za jaké období. Teprve potom lze posoudit, čí zkušenost zůstala mimo záběr.
Pomoc nemusí čekat, až bude nouze vidět na ulici
Dojít do školy nebo práce, vyprat si a působit klidně může člověku pomáhat udržet část života v chodu. Okolí přitom může nabýt dojmu, že bydlení vyřešené je. V soukromém rozhovoru lze zjistit víc: jak dlouho současná domluva platí, zda se člověk cítí bezpečně a jestli má kam jít potom.
Takové otázky mohou odhalit potřebu podpory ještě během pobytu u známých. Pro někoho bude zásadní získat další bydlení před koncem domluvy, pro jiného najít bezpečnou náhradu za místo spojené s nátlakem. Čekání na první noc venku by v obou případech znamenalo přehlédnout problém, který už existuje.
