„Někdo mi píše a já už nechci odpovídat.“ Dítě může touto větou začít vyprávět o situaci, ve které se samo nevyzná. Možná přijalo žádost, přešlo do jiné aplikace nebo něco osobního sdělilo. První reakce dospělého může rozhovor vést k potřebné pomoci, nebo dítě přimět hlavně k obhajobě předchozích kroků.
Začněte tím, co se děje nyní. Dítěti můžete pomoci ukončit nechtěnou komunikaci a zjistit, kdo se postará o další postup. Část práce připadne rodině, část může vyžadovat školu, provozovatele služby nebo odborné instituce.
Dítěti nabídněte použitelné možnosti
Menší dítě může vědět, za kým přijde, když se mu zpráva nelíbí. Postupně se může učit odmítnout spojení, přestat odpovídat, zablokovat či nahlásit účet. S dospíváním přibývá samostatnost při nastavování soukromí a rozhodování o vztazích.
Nabízený krok má odpovídat tomu, co dítě zvládne. Pokud nenajde blokování nebo se bojí reakce druhého, pomozte mu zvolit další postup. Potřebuje vědět, že pomoc zůstává dostupná i při nejistotě.
Ověřování totožnosti či úmyslu druhého člověka není úkol pro dítě. Nežádejte je, aby pokračovalo v komunikaci, získalo přiznání nebo samo rozhodlo, zda jde o trestný čin. Pro první svěření stačí popsat zprávu, požadavek či obavu.
Po svěření zjistěte, co hrozí právě teď
Můžete začít: „Děkuji, že mi to říkáš. Co se stalo a čeho se teď bojíš?“ Zjistěte, zda kontakt pokračuje, zda je domluvená schůzka a zda se dítě bojí, že za ním druhý člověk přijde. Při bezprostředním nebezpečí přivolejte pomoc hned.
UNICEF rodičům doporučuje naslouchat, zachovat klid a nepoužívat odebrání zařízení jako trest. Pokud dítě zmíní neznámou aplikaci, nechte si vysvětlit, kde rozhovor probíhá. Další krok navrhněte s ohledem na jeho situaci a přání.
Při ohrožení může být potřeba zapojit policii či další odbornou pomoc. Neslibujte úplné tajemství. Řekněte dítěti, koho potřebujete oslovit a proč, a podrobnosti sdílejte s lidmi, kteří je pro ochranu potřebují. Pokud se bojí nebezpečné reakce známého člověka na blokaci, nejprve s odbornou službou či policií promyslete bezpečný postup.
Domluvte také, kdo s dítětem zůstane a kdo se spojí s vybranou službou pomoci. Podrobný postup včetně zachování dostupných zpráv nabízí článek Když má dospělý podezření na grooming.
Škola může nabídnout konkrétní cestu k pomoci
Při prevenci lze s dětmi nacvičit krátké reakce: odmítnutí pozvánky, ukončení rozhovoru nebo oslovení dospělého. Užitečné je vyzkoušet také větu pro situaci, kdy si dítě není jisté: „Nevím, jestli je to vážné, ale potřebuji to s někým probrat.“
Děti by měly vědět, za kým mohou ve škole přijít a co se po svěření bude dít. Při skutečném problému učitel postupuje podle školních pravidel a závažnosti situace, zapojuje odpovědné kolegy a další pomoc. Doporučení MŠMT pro ohrožené děti rozlišuje akutní a dlouhodobé ohrožení a popisuje spolupráci s dalšími institucemi. Při akutním nebezpečí má přednost okamžité zajištění bezpečí dítěte.
Pokud se obtěžování týká spolužáků nebo pokračuje ve třídě, proberte se školou, jak dítě ochrání během výuky i přestávek. Domluvte konkrétního člověka, který se mu bude věnovat. Při podezření na ohrožení dítěte rodičem nejprve konzultujte bezpečný postup s policií či orgánem sociálně-právní ochrany dětí; automatické informování takového rodiče může ochranu zkomplikovat.
Provozovatel určuje dostupná nastavení i reakci na hlášení
Služba rozhoduje, kdo může dítě oslovit, jaké údaje uvidí a zda lze nechtěný kontakt snadno ukončit. Rodina pracuje s možnostmi, které dostane. Srozumitelná ochrana proto začíná už návrhem jednotlivých funkcí.
Evropská komise v přehledu pokynů k ochraně nezletilých podle DSA doporučuje mimo jiné soukromé účty ve výchozím nastavení, možnost blokování a ztlumení, souhlas s přidáním do skupiny a účinnější hlášení. Pokyny jsou dobrovolné; jejich následování samo automaticky nezaručuje soulad s DSA.
Když rodina nahlásí obtěžování, potřebuje vědět, jak se dozví o výsledku a kde může požádat o další posouzení. Pokud první postup nefunguje, obraťte se na podporu služby. Při ohrožení dítěte současně vyhledejte pomoc mimo platformu.
Regulátor může zkoumat fungování celé služby
Jedna rodina zná svůj případ. Regulační instituce mohou v rámci svých pravomocí požadovat informace také o systémech ochrany a opakujících se problémech.
Australský eSafety Commissioner v dubnu 2026 vyzval čtyři velké herní služby, aby doložily, jak předcházejí vybraným rizikům a reagují na ně. Žádosti se týkají například personálního zajištění a návrhu služeb. Tento australský postup ukazuje způsob kontroly; výzva sama není rozhodnutím o porušení povinností oslovených firem.
Při takovém posuzování lze hledat i změny, které pomohou dalším uživatelům: dostupnější hlášení, jasnější nastavení nebo účinnější omezení nevyžádaného kontaktu. Jednotlivá rodina tyto změny v celé službě provést nemůže.
Kam se obrátit a jak navázat další podporu
Při bezprostředním ohrožení, například hrozícím útoku nebo pronásledování, volejte Policii ČR na 158 nebo tísňovou linku 112. Uchovávání zpráv ani čekání na odpověď provozovatele nesmí přivolání pomoci zdržet.
Děti a studenti do 26 let mohou zdarma, anonymně a nonstop volat na Linku bezpečí 116 111. Pro zahájení rozhovoru stačí popsat, co se děje. Praktický postup pro dospívající nabízí také Kontakt začíná být nebezpečný. Co teď?.
Nevhodný či nezákonný obsah s dětmi a projevy kybergroomingu lze nahlásit prostřednictvím StopOnline. Služba přijímá oznámení obsahu; při naléhavém ohrožení využijte tísňovou pomoc. Pokud někdo vydírá intimním materiálem, postupujte podle článku Když někdo vyhrožuje zveřejněním. Intimní soubory dítěte kvůli hlášení nestahujte, nekopírujte ani nepřeposílejte.
K dítěti se vraťte i po oznámení. Ptejte se, zda kontakt pokračuje, čeho se nyní obává a zda se domluvená pomoc uskutečnila. Může potřebovat doprovod, další rozhovor nebo pomoc s návratem do školy. Konkrétní podporu domlouvejte podle toho, co právě prožívá.
