„Souhlasili jsme s otevřeným vztahem,“ řekne jeden. Druhý přikývne, ale teprve později zjistí, že si každý pod stejnou větou představoval něco jiného. Pro jednoho šlo o občasný sex, pro druhého také o zamilování, společné víkendy a nové vztahy.
Konsenzuální nemonogamie zahrnuje různá uspořádání, v nichž všichni zúčastnění vědomě souhlasí s možností více intimních, sexuálních či partnerských vztahů. Patří sem například otevřené vztahy nebo polyamorie. Samotný název však neřekne, na čem se konkrétní lidé dohodli. To se ukáže teprve při rozhovoru o čase, soukromí, zdraví a o tom, co si kdo přeje.
Můžete říct i „tohle nechci“?
To, že partner výslovně neřekl ne, ještě neznamená souhlas. Může potřebovat čas na rozmyšlenou nebo se bát reakce. Dává rozhovor prostor také odpovědi „tohle nechci“, nebo pokračuje tak dlouho, dokud nepadne ano? Opakované ponižování, výhrůžky či trestání za odmítnutí podmínky pro svobodnou volbu narušují.
Dva lidé mohou zjistit, že chtějí neslučitelnou podobu vztahu. Poctivě říci „v monogamním vztahu nechci pokračovat“ není totéž jako hrozit odebráním peněz na základní potřeby, dokud druhý nepřijme otevření vztahu. Rozchod může být bolestivým důsledkem rozdílných potřeb.
Pokud se bojíte výhrůžek nebo násilí, nemusíte bezpečí ověřovat další konfrontací. Když nesouhlas není bezpečný, má přednost hledání podpory s ohledem na to, co druhý sleduje. Obavy lze probrat také na lince pomoci obětem 116 006, zdarma a nonstop.
Co znamená „otevřený“ právě pro vás?
Slovo „otevřený“ neříká, zda jsou možné citové vztahy, přespávání, společné cesty či seznamování s přáteli. Neříká ani, které informace si lidé přejí vědět a co patří do soukromí dalšího partnera. V kvalitativní studii deseti párů mladých gay a bisexuálních mužů partneři neuváděli vždy stejná pravidla a některá pouze předpokládali.
Pomůže projít konkrétní situaci: „Když budeš chtít s někým strávit víkend, co si potřebujeme říct předem?“ Z odpovědí může vyplynout, že jednomu jde o informaci, druhému o péči o děti a další partner počítá se společným časem, který jste mu už slíbili. Věta „všechno si řekneme“ tato očekávání sama nevyjasní.
Dohoda o uspořádání vztahu nikomu nedává nárok na dotek nebo sex. Souhlas s konkrétní intimní aktivitou se ověřuje v dané chvíli a lze ho odvolat. Při nejasné reakci je potřeba přestat; podrobněji to vysvětluje článek Když člověk neřekne ne, ještě to není ano.
Žárlíte. Která konkrétní situace vás bolí?
Lidé v monogamních i nemonogamních vztazích mohou zažívat žárlivost. Může souviset s obavou ze ztráty, se srovnáváním s dalším partnerem, s osaměním nebo porušeným slibem. Výzva „pracuj na sobě“ někdy zakryje, že partner skutečně zanedbal dohodu.
Zkuste pojmenovat, co vás znejistilo a co byste potřebovali změnit. „Bojím se, že už na mě nezbývá čas“ otevírá jiný rozhovor než „tvůj další vztah musí skončit“. Pokud se opakovaně ruší společný večer, je namístě řešit, zda můžete na tuto domluvu spoléhat. Pokud se nic domluveného neporušilo, může být potřeba mluvit o nejistotě a o tom, jakou blízkost si přejete.
S čím souhlasil další partner?
U každého pravidla pomáhá otázka: kdo o něm rozhoduje a koho zavazuje? „Do sexu bez kondomu nechci jít“ vyjadřuje vlastní hranici. „Tvůj další partner nesmí nic cítit“ se snaží řídit vnitřní svět člověka, který u jednání ani nebyl. Emoce nelze závazně slíbit za někoho dalšího.
Dohoda původního páru také nemusí být přijatelná pro nového partnera. Pokud například počítá s tím, že se o každém setkání budou předávat intimní podrobnosti, potřebuje to další člověk vědět a mít možnost takové podmínky odmítnout. Věta „my už jsme se tak dohodli“ jeho souhlas nenahrazuje.
Dva volné večery nemusejí znamenat stejné možnosti
Ve více vztazích je potřeba domlouvat, kolik času kdo může a chce věnovat druhým. Někdo má více peněz, volnější zaměstnání, vlastní byt nebo společenské uznání „hlavního“ partnera. Stejné pravidlo proto může na různé lidi dopadat odlišně.
„Každý může dva večery v týdnu ven“ zní vyrovnaně. Pokud ale jeden nemá peníze na dopravu a ve zbývajícím čase zajišťuje všechny domácí povinnosti, možnosti se liší. Do domluvy patří i rozdělení péče o děti a výdajů, stejně jako čas na odpočinek.
Patří sem také viditelnost vztahu. Ví další partner, že na rodinné oslavě bude představen jako kamarád? Může s tím svobodně souhlasit a časem se k dohodě vrátit? Diskrétnost, kterou si člověk zvolí, má jiný význam než utajení, jehož pravidla se dozví až ve dveřích.
O ochraně mluvte konkrétně, včetně testů
Ochrana se neodvozuje z označení vztahu. Riziko sexuálně přenosných infekcí souvisí mimo jiné s počtem sexuálních partnerů, konkrétními praktikami a používáním ochrany. Mnohé infekce mohou probíhat bez příznaků. Pocit zdraví proto přítomnost infekce nevylučuje.
Mluvte o používání kondomů či jiných bariérových pomůcek, testování a změnách sexuálních kontaktů. Jaké testy mají smysl a jak často je opakovat, proberte s lékařem podle své situace a praktik. Samotné „jsem otestovaný“ neříká, které infekce se testovaly a kdy.
Domluvte se také, jak oznámíte změnu v používání ochrany před dalším sexuálním kontaktem. Potřebná může být informace, že domluvený kondom použit nebyl. Intimní fotografie nebo podrobný popis sexu dalšího člověka k tomu patřit nemusí; o jejich sdílení nelze rozhodnout za něj.
Co když už vám dohoda nevyhovuje?
Změna potřeb se může objevit i po upřímném původním souhlasu. Jeden chce více společného času, druhý navázal citový vztah, který původně nepředpokládal. Je třeba říct, co se změnilo, co už člověk nechce a o čem je ochoten jednat. Dodatečné přepsání dohody nevymaže to, co bylo před druhými zatajeno.
Pokud jeden nově potřebuje monogamii, přichází otázka, zda jsou potřeby všech zúčastněných ještě slučitelné. Druhý se rozhoduje, zda na takovou změnu přistoupí. Případné ukončení svých dalších vztahů pak řeší s lidmi, kterých se týká. Výsledkem rozhovoru může být nová dohoda i rozchod.
Na konci rozhovoru by mělo být jasné, co platí teď, co si potřebujete rozmyslet a kdy se k tomu vrátíte. „Nevím“ zatím není souhlas se změnou.
