„Chci se ho zeptat, proč si vybral právě mě. Odpustit mu ale nechci.“ Obě přání mohou platit současně. Člověk zasažený trestným činem může chtít vysvětlení, náhradu škody nebo možnost popsat následky, aniž by toužil po smíření.
Restorativní justice se zabývá právě tím, jakou újmu čin způsobil, co zasažení lidé potřebují a co mohou pro nápravu udělat ti, kteří ji způsobili. Nabízí vedený rozhovor a další postupy, jejichž konkrétní podoba se připravuje s účastníky. Představa dvou lidí, kteří si na konci podají ruce, zachycuje jen jeden možný obraz. Rozhodující otázky přicházejí mnohem dřív: chce do toho člověk vstoupit, rozumí nabídce a může se rozhodovat svobodně?
Po rozsudku mohou zůstat nezodpovězené otázky
Trestní řízení řeší vinu, trest a podle podmínek také nároky poškozeného. Vedle právních otázek ale mohou zůstávat velmi osobní: věděl pachatel, že v bytě někdo je? Chápe, proč se tam po vloupání bojím spát? Co pro něj znamená napravit škodu, když nestačí zaplatit rozbité dveře?
Takové otázky může pomoci připravit odborník, který restorativní proces vede. Česká strategie restorativní justice klade důraz na potřeby zasažených lidí a jejich vlastní účast při hledání nápravy. Z člověka, o jehož případu mluví ostatní, se tak může stát někdo, kdo sám určí, na co se chce ptát.
Představme si, že majitel vykradeného bytu chce především říct, jak událost změnila život jeho dítěte. Omluvu nepotřebuje slyšet hned a nechce popisovat všechny soukromé podrobnosti. To je důležitá informace pro přípravu. Smyslem není vyplnit předem připravený scénář lítosti, ale zjistit, zda a jak může rozhovor odpovědět na jeho skutečné potřeby.
Na co se zeptat při první konzultaci
V Česku poskytuje mediaci v trestních věcech Probační a mediační služba. Je bezplatná a vyžaduje souhlas obou stran. Mediátor pomáhá vést jednání a hledat řešení. Před společným setkáním probíhají individuální konzultace, při kterých vysvětluje pravidla a zjišťuje očekávání i připravenost každého účastníka.
Podle informačního letáku služby se zájemce může obrátit na kterékoliv její středisko. První dotaz může znít jednoduše: „Dostal jsem nabídku mediace. Nechci zatím souhlasit se setkáním, potřebuji vědět, co by se dělo.“ Není nutné předem vymyslet dohodu ani kontaktovat pachatele vlastními silami.
Na konzultaci má smysl přinést konkrétní otázky: kdo by byl přítomen, jak dlouho příprava obvykle trvá a zda lze přijít s doprovodem. Důležitější než rychlé rozhodnutí je porozumět tomu, co dané pracoviště skutečně nabízí. Trestní mediace je jednou z forem restorativní práce; jiné programy mohou mít odlišné uspořádání.
Souhlas potřebuje možnost říct později ne
Dobrovolnost se týká obou stran a trvá po celou dobu. Doporučení Rady Evropy počítá s odvoláním souhlasu i s přímým nebo nepřímým dialogem. Samotná příprava proto nemusí skončit osobním setkáním.
Člověk si může až při přípravě uvědomit, že chce předat jedinou otázku a odpověď si přečíst později. Nebo zjistí, že nyní nechce slyšet vůbec nic. Je potřeba domluvit, zda konkrétní služba umí nabídnout nepřímou komunikaci a za jakých podmínek. Ani písemná zpráva není automaticky šetrná: obsah může člověka zasáhnout a má mít možnost rozhodnout, zda ji převezme.
Když za souhlasem stojí strach
„Když tam nepůjdu, rodina mě obviní, že všechno kazím.“ Takovou obavu nelze odbýt tím, že člověk podepsal souhlas. Při přípravě je potřeba probrat nátlak, závislost na druhém člověku i riziko odvety. Vážné a složité případy vyžadují zkušené vedení; při ohrožení bezpečí může být nutné proces zastavit.
Pro účastníka to znamená možnost říct odborníkovi o obavách odděleně, dřív než vznikne plán společného jednání. Například: „Bojím se, co mi udělá, když nesouhlasím s jeho návrhem.“ Pak je na místě nejdřív řešit ochranu a dostupnou podporu. Při bezprostředním ohrožení násilím volejte policii na 158. Setkání svolané příbuznými doma nenahradí odborně připravený postup. Platný zákaz kontaktu se pozvánkou k dialogu neruší.
Také blízcí mohou pomoci tím, že nebudou předávat vzkazy navzdory nesouhlasu nebo domlouvat překvapivé setkání. Rozdíl mezi jejich přáním a rozhodnutím zasaženého člověka rozvíjí článek Kdo může odpustit a kdo to nemůže slíbit za druhé.
Co zůstane v rozhovoru a co se dozví soud
Před souhlasem je důležité zjistit, kdo bude mít přístup k záznamům a jaké informace mohou být předány dál. Důvěrnost rozhovoru nelze zaměnit za slib, že se o průběhu či výsledku nikdy nikdo nedozví. Evropské doporučení rozlišuje obsah rozhovoru od zprávy o učiněných krocích a výsledku; počítá také s předáním informací o hrozících nebo závažných trestných činech příslušným orgánům.
Praktická otázka zní: „Co přesně z našeho jednání pošlete policii, státnímu zástupci nebo soudu?“ Stejně tak je namístě chtít vysvětlit, jak se bude postupovat, když dohoda nevznikne. Probační a mediační služba výslovně uvádí, že její mediace je s trestním řízením propojena a výsledky se v něm zohledňují. Konkrétní právní důsledky je potřeba probrat pro daný případ. Mediátor nemůže slíbit rozhodnutí soudu výměnou za omluvu.
Dohoda může určit kroky, ne předepsat pocit
„Budu se snažit všechno napravit“ ponechává mnoho nejasností. U konkrétní dohody lze pojmenovat, co člověk udělá, do kdy a jak se pozná splnění. Třeba kdy vrátí věc nebo jak bude řešit dohodnutou náhradu. Podmínky musí být dobrovolné, přiměřené a uskutečnitelné. Někdy účastníkům stačí samotný rozhovor; jindy ani dlouhá příprava ke společnému výsledku nevede.
Člověk může přijmout náhradu škody a dál cítit hněv. Může ocenit konkrétní změnu a nechtít další kontakt. Také po setkání může potřebovat pomoc s tím, co v něm rozhovor otevřel. Zákon o obětech trestných činů počítá s různými podobami odborné pomoci před řízením, během něj i po jeho skončení, podle stanovených podmínek. O další odbornou pomoc lze požádat i bez účasti v restorativním programu.
Pokud člověk nabídku odmítne, může se dál obrátit například na služby pro oběti. Jeho současnou potřebou může být právní informace, bezpečí nebo rozhovor s někým, kdo mu pomůže unést běžný den. Otázka „Co teď potřebujete?“ má smysl i tehdy, když odpovědí není setkání s pachatelem.
