Představte si dívku, která cestou ze školy poprvé řekne matce, že do ní o velké přestávce u skříněk někdo strká a ostatní se smějí. Matka zavolá třídnímu učiteli. Ten si u skříněk ničeho takového nevšiml, ale zkusí zjistit, co se stalo. Požádá matku, aby se ozvala, kdyby se to opakovalo. Dívka půjde ke stejným skříňkám už zítra.
Škola může začít zjišťovat, co se stalo, a současně se s dítětem domluvit, kdo mu o přestávce pomůže. První kroky pro jeho bezpečí může udělat už ve chvíli, kdy ještě neví, jestli šlo o šikanu a kdo co udělal.
Co škola ví po prvním oznámení?
Při prvním hovoru je užitečné oddělit, co dítě řeklo, co dospělí sami zaznamenali a co zatím nevědí. Matka může říct: „Dcera mi dnes řekla, že do ní u skříněk o velké přestávce strkali. Podle ní se to stalo i minulý čtvrtek. Sama jsem to neviděla. Dcera se mě zeptala, jestli zítra může zůstat o přestávce ve třídě.“ Škola se dozví, kde a kdy se to podle dívky stalo. Z její otázky také pozná, že jí zítřejší přestávka dělá starosti. I když si dítě nepamatuje přesný den nebo neví, kdo byl u toho, škola může vyjít z toho, co už má. Dítě může podrobnosti doplnit později, pokud si vzpomene.
První oznámení nemusí popisovat první incident. Škola může porovnat, co dítě popisuje dnes, s dřívějšími oznámeními i s tím, čeho si její pracovníci sami všimli. Je přitom potřeba zjistit, jestli různí lidé mluví o dalších událostech, nebo všichni opakují jednu zprávu. I jeden závažný útok nebo věrohodná hrozba vyžadují rychlé řešení. Probíhající útok je potřeba hned zastavit a zraněnému dítěti zajistit pomoc.
Učitel mohl po chodbě projít a nic nezaznamenat. Škola může zjistit, kdy a odkud měl na skříňky výhled, kdo tam o přestávce bývá a jestli si někdo všiml změny v chování dítěte. Pokud třeba přestalo chodit na chodbu s ostatními, má smysl se ho zeptat, kde teď tráví přestávky a jak se mu tam daří. Změna může mít i jiný důvod, než dospělí čekají. Metodický pokyn MŠMT k řešení šikany · Kdy už nejde jen o konflikt
Jak se ptát, aby dítě mohlo mluvit?
Dítě může nejdřív mluvit v soukromí s dospělým, kterému důvěřuje. Ten se může zeptat: „Kde je ti o přestávce nejhůř? Kdo tam bývá?“ Může se taky zeptat, co by podle dítěte mohlo následovat, kdyby se spolužáci dozvěděli, že se někomu svěřilo. Pak dítěti vysvětlí, s kým o tom bude potřebovat mluvit, aby mu škola mohla pomoct.
Rodič může škole předat zprávy, které už má, nebo krátce popsat, co a kdy se podle dítěte dělo. Dítě tak při každém rozhovoru nemusí začínat od začátku. Další okolnosti zjišťuje škola. Metodický pokyn MŠMT pro první pomoc při počáteční šikaně počítá s rozhovory s lidmi, kteří na ubližování upozornili, a s dítětem. Se svědky škola mluví jednotlivě. Při zjišťování okolností pokyn vylučuje konfrontaci dítěte s těmi, kdo mu podle oznámení ubližují. Obava z jejich reakce může dítěti ztížit mluvení. Metodický pokyn MŠMT, čl. 6 a příloha 6
Dotazník o vztazích ve třídě může zachytit, jak žáci vnímají spolupráci, oporu učitele nebo dění o přestávkách. Odpovědi mohou škole ukázat, čemu věnovat pozornost. I ve třídě, kde většina žáků popisuje přestávky jako klidné, může mít jedno dítě u skříněk jinou zkušenost. Jeho oznámení potřebuje škola prověřit a mluvit s lidmi, kteří mohli něco zaznamenat. O dohledu u skříněk se přitom může domluvit už teď. Příklad českého dotazníku a jeho účel
Co se může změnit už zítra?
„Budeme to sledovat“ může v tomto případě znamenat konkrétní domluvu. O velké přestávce bude učitel, který má dohled, stát tak, aby na skříňky viděl a mohl včas zasáhnout. Ještě před přestávkou škola dítěti řekne, za kým může přijít pro pomoc i jindy během dne a kde toho člověka najde. Dítě se dozví také, na koho se obrátit, když ten člověk nebude ve škole. Škola oba dospělé předem informuje, aby dítě nemuselo na chodbě znovu vyprávět, co se stalo.
Představme si, že dívka popíše potíže i v hodině. Řekne, že jí při samostatné práci někdo z vedlejší lavice sahá do penálu, zatímco se učitel věnuje jinému žákovi. Úprava zasedacího pořádku může pomoct, když už na její věci z vedlejší lavice nikdo snadno nedosáhne a učitel na její místo dobře vidí. Než se rozhodne, komu místo změnit, může se dívky v soukromí zeptat, odkud uvidí na tabuli a vedle koho se jí dobře pracuje. Kdyby před třídou řekl, že mění místa kvůli její stížnosti, mohl by ji vystavit dalším narážkám.
Když si ale v jiné učebně žáci vybírají místa sami, může se tam stejná situace opakovat. Třídní učitel se může s dalšími vyučujícími domluvit, jak uspořádají místa i tam a čeho si při samostatné práci budou všímat. Po několika dnech se dívky může zeptat, jak se jí pracuje v obou učebnách a jestli jí někdo dál sahá do věcí.
Školský zákon ukládá školám zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při vzdělávání i při činnostech, které s ním přímo souvisejí. Jak ochrana vypadá, záleží na tom, co se děje a kde. Opatření se mohou doplňovat: v tomto příkladu škola řeší, jak zajistit klid na práci při výuce i bezpečnou cestu ke skříňkám o přestávce. Školský zákon, § 29 odst. 2
Jak po několika dnech poznat, že to funguje?
Po schůzce může rodič poslat krátké shrnutí. „Rozumím tomu tak, že od zítřka bude o velké přestávce u skříněk dohled. Ještě před přestávkou se dcera dozví, za kým může jít a kdo pomůže, když ten člověk nebude ve škole. V pátek si řekneme, co se podařilo zjistit a jak dcera tráví přestávky. Dejte mi prosím vědět, pokud jsem něco pochopila jinak.“ Když dítě popíše další ubližování nebo se začne víc bát, může se rodič škole ozvat ještě před dohodnutým termínem.
Při kontrole může škola ověřit, jestli dospělý opravdu dohlížel u skříněk a jestli mělo dítě za kým jít. Pak je důležité zeptat se dítěte, jak teď tráví přestávky. „Už nic nehlásila“ může znamenat, že jsou přestávky klidnější. Dívka ale může čekat ve třídě a ke skříňce chodit až po zvonění. Nebo se narážky mohly přesunout do skupinového chatu. Otázky „Kudy teď chodíš?“ nebo „Kde trávíš velkou přestávku?“ mohou pomoct zjistit, jestli se ke skříňce může vrátit ve stejnou dobu jako dřív.
Pomáhá sledovat také reakce na oznámení. Jestli spolužáci začnou dítěti říkat, že žaluje, škola potřebuje řešit i tyto narážky. Když dítě může jít ke skříňce jako dřív a ví, že mu někdo pomůže i bez dlouhého vysvětlování, je to pro školu známka, že dohled pomáhá. Pokud škola později dohled upraví, může dítěti předem říct, jak bude vypadat a komu se může dál ozvat. Metodika ČŠI k vyřizování podnětů a ověřování nápravy
Když domluva zůstává neurčitá
Pokud škola oznámení přijala, ale zatím není jasné, co bude dál, rodič se může obrátit na třídního učitele, školního metodika prevence nebo vedení školy. Kdo má oznámení na starosti? Co škola udělá pro bezpečí dítěte už teď? Kdy dá rodiči vědět, jak postupuje? Rodič si může zapsat, kdy se ozval, co mu škola řekla a co se dítěti dál děje.
Škola může rodiči popsat, jak bude jeho dítě chránit a jak ověří, zda to pomáhá. Na těchto krocích se může s rodičem domluvit, aniž by mu sdělovala osobní informace o spolužácích.
Pokud se potíže nedaří řešit, může rodič napsat řediteli nebo podat stížnost České školní inspekci. Inspekce prošetří, co spadá do její působnosti, a výsledek předá zřizovateli. I během vyřizování stížnosti má smysl řešit se školou, kdo dítěti pomůže už při nejbližším vyučování nebo o přestávce. Vzor podnětu a další možnosti pro případ, že škola problém odmítá, nabízí článek „U nás šikana není.“
Už zítra může dívka vědět, kdo bude u skříněk a kam může přijít pro pomoc. V pátek se jí třídní učitel může zeptat, jak se jí o přestávce ke skříňce chodilo. Odpověď mu může pomoct upravit dohled, i když škola ještě zjišťuje, co se stalo.
