Když zemře vodicí nebo asistenční pes, okolí může nabídnout větu: „Pořídíš si jiného.“ Jenže nový pes není stejný vztah ani okamžitě funkční náhrada. Člověku chybí blízká bytost a současně může řešit, jak se zítra dostane do práce nebo zvládne běžnou cestu k lékaři.
Někdo potřebuje hlavně vyslechnout, jiný právě shání doprovod a další obojí. Když se rozhovor zastaví jen u smutku, mohou zůstat nepokryté praktické potřeby. Když se řeší jen další pes, může z něj zmizet vztah s tím, který zemřel.
Jeden vztah měl více rolí
Vodicí pes mohl pomáhat s obcházením překážek, hledáním dveří nebo cestováním. Asistenční pes měl podle svého výcviku jiné úkoly. Zároveň šlo o živou bytost, se kterou člověk bydlel, pracoval a odpočíval. Český popis výcviku SONS připomíná obě stránky vodicího psa: pomoc při samostatném pohybu i společnost.
Praktická ztráta může začít okamžitě. Cesta, kterou dvojice zvládala běžně, najednou vyžaduje doprovod. Člověk může omezit práci, nákupy i setkávání ještě dřív, než stačí zpracovat smutek.
Pokud pes už před smrtí nepracoval, hledání jiné praktické podpory mohlo začít dřív. Úmrtí pak přichází do situace, kterou člověk už nějakou dobu přizpůsobuje. Pro nabídku pomoci je proto důležitější zeptat se, co právě chybí, než předpokládat stejný dopad u všech lidí.
Smutek se může potkávat s naléhavou logistikou
Ráno může chybět zvuk tlapek i známá posloupnost příprav před odchodem. Člověk současně potřebuje vyřídit obyčejné věci, které počkat nemohou. To, že telefonuje výcvikové organizaci nebo plánuje cestu, neříká nic o tom, jak silně truchlí. A to, že chce mluvit o psovi, neznamená, že zapomněl na praktické problémy.
V rozhovoru organizace Guide Dogs for the Blind popisují dvě držitelky vodicích psů, z nichž jedna je terapeutka, změny rutiny, důvěry i kontaktů s okolím při ukončování spolupráce se psem. Mluví také o napětí mezi potřebou dalšího psa a citovou nepřipraveností.
Lidé, kteří dvojici potkávali, se mohou znovu a znovu ptát, kde pes je. Člověk nemusí každému vyprávět okolnosti úmrtí. Může stačit: „Zemřel. Dnes o tom nechci mluvit.“ S jeho svolením lze známým předat krátkou zprávu, aby nemusel stejnou věc opakovat. Co se sdělí a komu, má zůstat jeho volbou.
Co potřebuje fungovat tento týden
První společný plán může být malý. Které cesty a úkoly jsou neodkladné? Co člověk zvládne svým obvyklým způsobem a kde potřebuje něco změnit? Domluva může zahrnout například jednu cestu k lékaři, nákup a spojení s organizací, která pomáhala s výcvikem. Není nutné v jediném rozhovoru rozhodnout o celém dalším životě.
U vodicího psa může být potřeba probrat jiný způsob pohybu, pomůcky nebo další nácvik orientace. Britská organizace Guide Dogs tyto možnosti popisuje v souvislosti s ukončením pracovní služby psa. V českém prostředí je vhodné ověřit konkrétní dostupnou podporu u vlastní organizace nebo služby pro lidi se zrakovým postižením. Návrat k holi či využití doprovodu nejsou důkazem, že člověk přišel o všechny dovednosti.
Pomůže si zapsat, kdo může přijít, kdy a s čím. Obecné „kdykoli zavolej“ se těžko používá, když člověk neví, zda tím druhému nenaruší práci. Konkrétní nabídka „ve středu tě mohu doprovodit tam i zpátky“ dává možnost plánovat. Pokud potřeba trvá, stojí za to domluvu znovu projít a hledat další dostupné možnosti.
Nabídnout pomoc a ponechat rozhodování
Blízcí mohou v dobrém úmyslu začít všechno organizovat. Vhodnější je nejdřív ověřit, co si člověk přeje: doprovod, odvoz, společnost, nebo pomoc s jedním telefonátem. Přijetí nákupu není souhlas, aby někdo rozhodoval také o dalších cestách nebo o pořízení psa.
Stejný respekt patří věcem po zvířeti. Pelíšek, vodítko nebo fotografie mohou mít pro člověka význam, který druhý nevidí. Uklízet je jako překvapení, aby „mu to nepřipomínaly“, může vzít další možnost volby. Stačí nabídnout pomoc a nechat rozhodnutí na něm.
Další pes znamená nové secvičení
Vhodný vodicí či asistenční pes se vybírá podle potřeb člověka a následuje společný nácvik. SONS popisuje zjišťování klientových potřeb, prostředí a následné učení na používaných trasách. Jde o popis z roku 2019; na současný postup a čekání se ptejte přímo organizace, se kterou chcete spolupracovat.
Příprava klientů Guide Dogs for the Blind na dalšího psa zdůrazňuje, že nový pes nebude kopií předchozího. Dvojice se znovu učí komunikovat a dlouholetá zkušenost s jedním psem se nepřenese beze změny na druhého. Zpočátku náročnější spolupráce proto sama neříká, jaký vztah se postupně vytvoří.
Výcvikové organizaci lze položit konkrétní otázky: Co se změnilo v mých potřebách? Jak bude probíhat výběr a předání? Co mám zajistit mezitím? Jakou podporu mohu využít při secvičování? Blízký může pomoci odpovědi zaznamenat, pokud o to člověk stojí. Dostupnost i podoba pomoci závisejí na konkrétní organizaci a situaci.
Na vzpomínku nemusí být člověk sám
Někdo si chce vyprávět o společných cestách, jiný si ponechá jednu věc a dnes se k ní vracet nechce. Také smutek po domácím zvířeti může okolí zlehčovat. Pracovní role psa není důvodem vztah zmenšit ani porovnávat bolest s jinými ztrátami.
Oporou mohou být i lidé se zkušeností s vodicím psem. Klub držitelů vodicích psů SONS popisuje setkávání a vzájemné sdílení zkušeností. Může být místem pro navázání kontaktu.
Pokud běžná opora nestačí nebo zármutek výrazně zasahuje do života, lze vyhledat psychologa či jiného odborníka na duševní zdraví. Potřebu pomoci není nutné obhajovat tím, že zvíře vykonávalo zvláštní úkoly. A případný další pes nemusí vymazat předchozí vztah, aby pro něj mohlo v životě vzniknout nové místo.
