„Dej babičce pusu, ať jí není líto.“ Dítě schová obličej za rodiče. Babička čeká, někdo pobaveně pobízí a rodič má chuť pozdrav rychle vyřešit. Může dítě přemlouvat, nebo říct: „Dnes pusu nechce. Ahoj, babi, rádi tě vidíme.“
Takové přivítání dává příbuznému najevo zájem a dítěti ponechává možnost dotek odmítnout. Dítě nemusí příbuznému vysvětlit své nepohodlí ani samo ustát naléhání dospělých. Rodič může situaci převzít a ukázat, jak pozdravit jinak.
Pozdrav a objetí jsou dvě různé věci
Americká pediatrická akademie doporučuje nenutit děti k objetí či polibku ani je k náklonnosti vést výčitkami. Platí to i při loučení s prarodiči. Pozdrav může mít podobu zamávání nebo slov, fyzický kontakt k němu není nezbytný.
Není potřeba zjišťovat, zda dítě nechce kvůli únavě, ostychu, vůni parfému nebo prostě dnešní náladě. U dobrovolné náklonnosti lze odmítnutí respektovat i bez vysvětlení. Pokud samo přijde obejmout příbuzného později, nekomentujte to vítězným „vidíš, že to šlo“.
Také podání ruky nebo plácnutí je dotek. Nabídka „pusu, nebo obejmout?“ žádnou možnost bez kontaktu neobsahuje. Zkuste místo ní „můžeš říct ahoj nebo zamávat“. Dítě, které v tu chvíli nemluví, nemá před celou rodinou dokazovat, že alespoň jinou část pozdravu zvládne.
Při naléhání se dítěte zastaňte
Nejprve stačí krátká věta: „Nechce se objímat, necháme to tak.“ Není třeba vyjmenovávat před ostatními všechny obtíže dítěte. Můžete pokračovat přivítáním, odložením věcí nebo nabídkou společné činnosti.
Pokud příbuzný natahuje ruce dál, pomozte dítěti zůstat mimo nechtěný kontakt: přistupte k němu a řekněte jasně „prosím, přestaň“. Pokud naléhání pokračuje, odejděte s dítětem do jiné místnosti nebo návštěvu ukončete. Dítě nemusí zůstávat v dosahu dalšího pokusu jen proto, aby dospělí nepocítili rozpaky.
Domluva před návštěvou může znít: „Pozdravy necháváme na dětech. Když nechtějí dotek, nebudeme je přemlouvat.“ Ujasněte si to také s druhým rodičem. Pokud jeden odmítnutí podpoří a druhý vzápětí začne smlouvat o jedné puse, dítě znovu zůstává uprostřed sporu.
Zklamání příbuzného nepotřebuje náhradu od dítěte
Babička se mohla těšit na objetí. Je možné to uznat v rozhovoru mezi dospělými: „Vím, že ses těšila. Můžeme si spolu sednout a povídat.“ Dítě přitom nemusí dokazovat lásku jiným výkonem, dárkem nebo okamžitou veselostí.
„Tak mě asi nemáš rád“ mění odmítnutý dotek ve zkoušku vztahu. Podobně působí slib dárku jen za pusu. Místo vyjednávání se vraťte k jednoduché domluvě, že náklonnost nabízíme dobrovolně. Pozornost a běžný kontakt mohou pokračovat i po odmítnutí.
Příbuzný může sám situaci uvolnit: „Ahoj, jsem rád, že jsi přišel. Ukážeš mi později, co stavíš?“ Otázka má zůstat nabídkou. Pokud dítě zatím nechce ani společnou hru, může se rozkoukat a přidat se, až bude připravené.
Každodenní situace ukazují, zda „stop“ platí
Při lechtání dítě řekne „dost“ a dospělý přestane. Když se dítě při hře směje, ale současně se snaží odejít, ověřte, zda chce pokračovat. Smích sám není důvod ignorovat slova nebo odtahování.
Stejnou hranici pomozte chránit sourozenci: „Řekl, že už lechtat nechce. Teď přestaneme.“ Pokud menší dítě pravidlo ještě nezvládá, zasáhne dospělý. Starší sourozenec nemá nepříjemný kontakt vydržet jen proto, že druhý je malý.
Když jste hranici přehlédli vy, omluva může být stručná: „Chtěl jsem tě obejmout, i když ses odtáhla. Příště se nejdřív zeptám.“ Potom změňte jednání. Není potřeba, aby dítě omluvu zakončilo objetím nebo vás ujistilo, že se nic nestalo.
S věkem se mění i potřeba soukromí. Úmluva o právech dítěte chrání soukromí a možnost vyjádřit názor. Doma to může znamenat zaklepat, domluvit pomoc při převlékání a nevystavovat osobní informace dítěte rodinnému publiku.
Potřebnou péči vysvětlete a hledejte šetrný postup
Objetí pro radost a čištění zubů či zdravotní vyšetření mají odlišný účel. Dospělý potřebnou péči zajišťuje, zároveň se má zajímat o důvod odporu. Dítě může bolet rána, děsit pomůcka nebo mu vadit přítomnost dalšího člověka.
Při běžné hygieně může pomoci předem říct, co budete dělat, ukázat pomůcku a nechat dítě část úkonu provést samo. Nabízejte jen skutečné možnosti: „Chceš si obličej omýt sám, nebo ti mám pomoct?“ Pokud se dítě opakovaně brání kvůli bolesti nebo velkému strachu, proberte příčinu a další postup s pediatrem.
U vyšetření požádejte zdravotníka, aby dítěti vysvětlil další krok a domluvil, jak sníží bolest či strach. Doporučení NICE k dětské zkušenosti se zdravotní péčí zdůrazňuje pravdivou přípravu, tlumení bolesti, hru či rozptýlení a respekt k tomu, jak dítě bolest popisuje. „To přece nebolelo“ jeho bolest zlehčuje.
Neslibujte „jen se podíváme“, pokud víte, že je plánovaný zákrok. Ptejte se, co musí proběhnout nyní a jaké jsou možnosti přípravy či přestávky. Naléhavost posuzujte se zdravotníkem; běžné nepohodlí dospělých není důvod udělat ze všeho neodkladný výkon.
Změnu chování berte vážně a nepodsouvejte vysvětlení
Samotné odmítání objetí neukazuje, zda dítě zažilo zneužití. Samotná změna však není důvod přinutit je k obvyklému kontaktu, aby rodina získala jistotu, že je vše v pořádku. Stranou můžete nabídnout: „Všimla jsem si, že dnes nechceš být blízko. Chceš mi o tom něco říct?“
AAP v materiálu o prevenci zneužívání upozorňuje, že projevy mohou být nejasné a některé děti žádné viditelné známky nemají. Dítě se může svěřit později nebo jinému bezpečnému dospělému. Není potřeba trvat na tom, aby první rozhovor vedlo právě s vámi.
Pokud začne mluvit o ubližování, klidně naslouchejte. Nežádejte předvedení události ani sérii podrobností a nevkládejte mu do úst jméno člověka. Podrobnější postup nabízí článek Když se dítě svěří: co potřebuje od dospělého.
Ochranu musí zajistit dospělí
Za zneužití odpovídá ten, kdo je páchá. Dítě nenese vinu, pokud nedokázalo odmítnout, ztuhlo, poslechlo nebo dlouho mlčelo. Nabízet mu slova pro hranice je součást podpory, nikoli záruka, že se dokáže samo ochránit.
Při sdělení o násilí nebo konkrétním podezření se obraťte na OSPOD či Policii ČR. Před zajištěním ochrany nekonfrontujte podezřelou osobu. Dítěti vysvětlete, koho potřebujete zapojit a proč; úplné tajemství neslibujte.
Při probíhajícím násilí nebo bezprostředním nebezpečí volejte 158 či 112, při závažném zdravotním ohrožení 155 či 112. Ochrana nečeká na dokonalé vysvětlení dítěte. V běžné rodinné návštěvě může naopak stačit, že dospělý přijme odmítnutí a přivítání pokračuje bez dalšího naléhání.
