Moje cesta BOLIVIJSKOU VĚZNICÍ
Některé věci si člověk neumí představit, dokud je neuvidí na vlastní oči.
Některé věci si člověk neumí představit, dokud je neuvidí na vlastní oči.
Mezi prvním pitím a životem na ulici někdy neleží tak velká vzdálenost, jak by se mohlo zdát.
Marka známe už nějakou dobu a natáčeli jsme o různých etapách jeho života.
Co znamená žít s vědomím, že nemoc vašeho dítěte nemá léčbu?
Některé životní etapy nebyly lehké. S odstupem se na ně ale dá dívat jinak. Někdy i s humorem.
O letech, které se táhly. O závislosti, hendikepu, vězení. A taky o hledání místa, kde se dá znovu začít.
Někdy se v životě stane něco nenápadného, co ale postupně změní víc, než by se na první pohled zdálo.
V tomto videu mluví Kateřina H. o své zkušenosti s drogami. O období, kdy byly součástí jejího života, a o tom, jak se s nimi postupně rozešla.
Domácí násilí se často odehrává v soukromí a navenek může rodina působit „normálně“. Text vysvětluje, že násilí nemusí být jen fyzické, proč oběti často mlčí, jak fungují cykly násilí, jaký dopad má situace na děti a proč může i citlivá podpora okolí hrát zásadní roli.
Většina lidí v šikaně není ani oběť, ani agresor. Jsou to svědci – a právě jejich reakce často rozhoduje o tom, jestli se šikana stane normou. Co znamená mlčení, proč se lidé bojí zasáhnout a jak může vypadat podpora bez hrdinství.
Šikana se často udržuje ne proto, že by ji všichni schvalovali, ale protože kolem ní existují jednoduché věty, které zní rozumně. Jaké mýty šikanu bagatelizují, proč jsou lákavé a co v realitě způsobují.
U šikany často nejde o to, že by dospělí nechtěli pomoct. Problém bývá v tom, jak šikanu chápeme: jako konflikt dvou dětí místo vztahového a kolektivního dění. Co se pak stává, proč některé zásahy situaci zhorší a proč je řešení spíš proces než jednorázová akce.
Šikana nekončí vždycky tím, že „se to nějak přežije“. Může měnit vztah k sobě, důvěru v lidi, schopnost cítit se bezpečně ve skupině i to, jak člověk reaguje na stres – někdy i dlouho poté, co okolí věří, že je po všem.
Mlčení oběti není důkaz, že se nic neděje. Často je to způsob přežití v prostředí, kde mluvit může situaci zhoršit. Co všechno mlčení znamená a proč je důležité ho nečíst jako souhlas.
Online útoky mění šikanu tím, že ji rozšiřují v čase i prostoru. Proč je kyberšikana tak vyčerpávající, jak se propojuje s děním ve třídě a proč nestačí říct „vypni to“.
Šikana nemusí být vidět, aby bolela. Jak funguje sociální vylučování, proč je těžké ho „dokázat“, jak se z drobností stává tlak a proč to není jen otázka citlivosti.
Šikana se často udržuje díky tomu, jak se k ní staví okolí. Jaké role se v ní objevují, proč se lidé přidávají nebo mlčí a proč může i „nicnedělání“ posilovat moc.
Šikana často nestojí na síle, ale na převaze, kterou dává skupina, role a prostředí. Co všechno může být „moc“, jak se pozná a proč mění obyčejnou nepříjemnost v past.