LINKA 23/7
someGRAPHICS logo PROJEKT 23

Šikana – Co to je, jak vzniká a jak jí čelit

VIDEA

Šikana – Co to je, jak vzniká a jak jí čelit

Co všechno je – a není – šikana

Šikana není jen „dětská hádka“ nebo „běžné pošťuchování“. Jde o cílené, opakované ubližování jedné osobě (nebo skupině) jinou osobou (nebo skupinou), která má převahu – ať už fyzickou, psychickou nebo sociální. Nejde jen o jednorázový incident, ale o dlouhodobý vzorec chování, který zanechává stopy na těle i na duši.

Jedním z klíčových rysů šikany je nerovnováha moci. Agresor bývá silnější, oblíbenější, nebo má nad obětí kontrolu jiným způsobem. Oběť se zpravidla neumí nebo nemůže bránit. Cílem agresora není řešení sporu, ale zraňování, ponížení nebo ovládnutí druhého člověka.

Důležité je rozlišovat mezi konfliktem a šikanou. Konflikt je běžnou součástí mezilidských vztahů – i mezi dětmi se lidé neshodnou, hádají, někdy si ublíží. Pokud je však vztah vyvážený, obě strany mají podobnou sílu, situaci lze zpravidla řešit domluvou. U šikany to neplatí – tam už jde o záměrné zneužití moci.

Někdy může šikana začínat nenápadně: vtípky, ignorování, poznámky na vzhled. Ale když je takové chování opakované, dlouhodobé a způsobuje bolest, už nejde o „legraci“. Děti ani dospělí by neměli být nuceni snášet urážky nebo násilí jen proto, že „to tak ve škole chodí“.

Naopak – ne každé škádlení je šikana. Důležité je ptát se:

Když jsou odpovědi kladné, může jít o šikanu – a je důležité ji řešit včas. Ignorovat první známky znamená často nechat situaci zhoršit. Šikana má totiž tendenci růst – jako lavina, která může zasáhnout nejen oběť, ale i celou třídu, pracovní tým nebo komunitu.

Formy šikany

Šikana může mít různé podoby – některé jsou viditelné na první pohled, jiné se odehrávají skrytě a často zůstávají nepovšimnuté. Právě rozmanitost forem šikany je důvodem, proč bývá někdy těžké ji rozpoznat nebo brát vážně.

Fyzická šikana

To, co si většina lidí představí jako první: bití, kopání, strkání, tahání za vlasy, ničení osobních věcí, krádeže. Je přímá a snadno rozpoznatelná, ale také snadno bagatelizovaná („kluci se perou“). U dětí i dospělých může vést ke zraněním, strachu i vyhýbání se škole nebo práci.

Psychická (verbální) šikana

Zraňování skrze slova nebo neverbální signály: nadávky, ponižování, výsměch, urážky vzhledu, inteligence, původu, orientace či schopností. Patří sem i výhrůžky, šíření pomluv, manipulace nebo systematické snižování sebehodnoty oběti. Tato forma bývá dlouhodobá a může mít hlubší dopad než ta fyzická.

Kyberšikana

Novější forma, ale stále častější – urážky, výhrůžky, vydírání nebo zesměšňování přes internet a mobilní zařízení. Patří sem i šíření intimních fotek, vytváření falešných profilů nebo hromadné zesměšňující komentáře. Kyberšikana je obzvlášť nebezpečná, protože:

Sociální vyloučení (ostrakizace)

Jedna z nejzáludnějších forem – oběť není otevřeně napadána, ale systematicky ignorována, vynechávána z kolektivu, pomlouvána za zády, nikdo s ní nesdílí prostor, nikdo ji nepozve. Pocit neviditelnosti a nepřijetí může být velmi bolestivý a těžko uchopitelný pro okolí.

Šikana často kombinuje více forem najednou – například fyzické napadání doprovázené výsměchem a online urážkami. Nezáleží na tom, jestli se odehrává na chodbě školy, v kanceláři, nebo v soukromých zprávách – každá forma může mít vážné následky.

Důležité je všechny tyto formy brát vážně – i když na první pohled „nejde o nic velkého“. Právě drobné, ale opakované zásahy do důstojnosti mohou časem způsobit hluboké jizvy.

Jak šikana vzniká a proč přetrvává

Šikana nezačíná jako blesk z čistého nebe. Obvykle se rodí postupně – v atmosféře, kde se toleruje výsměch, přezírání nebo vylučování. Klíčovou roli hraje prostředí, které buď šikanu podporuje (i mlčením), nebo jí brání.

Dynamika skupin

V každém kolektivu se utváří určité vztahy – přátelství, spojenectví, rivality. Někdy se objeví potřeba jednoho člověka (nebo skupiny) získat převahu a upevnit si postavení – třeba tím, že si „vybere slabšího“. Pokud ostatní mlčí nebo dokonce přikyvují, vzniká nebezpečný prostor pro šikanu.

Strach z odlišnosti

Lidé, kteří jsou „jiní“ – vzhledem, původem, orientací, schopnostmi, diagnózou, chudobou nebo prostě jen tím, jak se chovají – se často stávají terčem útoků. Ne proto, že by s nimi bylo něco špatně, ale proto, že odlišnost budí nejistotu nebo odpor. Šikana pak slouží jako nástroj „ukáznění“ odlišnosti.

Role prostředí

Škola, rodina, pracovní kolektiv – to vše může šikaně buď bránit, nebo ji posilovat. Pokud dospělí bagatelizují konflikty, omlouvají agresory („on to tak nemyslí“), nebo ignorují první známky napětí, dávají tím signál: „Tohle je v pořádku.“ Totéž platí v online prostoru, kde často chybí dohled i následky.

Proč přetrvává?

Někdy je šikana dokonce institucionalizovaná – zamaskovaná jako „výchova“, „tradice“ nebo „zvyk“. To platí nejen pro školu, ale třeba i armádu, internáty nebo sportovní kluby.

Zastavit šikanu není jen o potrestání agresora. Je to otázka změny kultury – naučit se, že respekt a bezpečí nejsou slabost, ale základ zdravých vztahů.

Role: Agresor, oběť, přihlížející

V příbězích o šikaně často hledáme „toho zlého“ a „toho chudáka“. Realita je ale složitější – a každá z rolí v tomto trojúhelníku má své příčiny, dilemata i možnosti změny. Klíčem k řešení šikany není jen zastavit agresora, ale pochopit celý systém.

Agresor

Agresor nemusí být „zlý člověk“. Může jít o někoho, kdo sám zažil násilí, hledá uznání, ventiluje frustraci, nebo napodobuje chování dospělých. Někdy jde o děti, které chtějí být populární a šikanou si budují postavení. Často mají dobrý „čich“ na zranitelné – poznají, kdo se nebude bránit.

Typy agresorů:

Agresoři potřebují zodpovědnost, ale často i pomoc – šikana může být i jejich voláním o pozornost.

Oběť

Obětí se může stát kdokoli – i silný a chytrý člověk. Častěji to ale bývají ti, kdo jsou „jiní“ nebo méně chránění: introverti, děti s postižením, sociálně znevýhodnění, ti, kdo nemají přátele nebo podporu doma.

Oběti často trpí mlčky. Bojí se, že když promluví, bude to ještě horší. Často cítí vinu („asi si za to můžu“), stud nebo bezmoc. Zvenčí se může zdát, že „nic neřeší“, ale uvnitř často prožívají intenzivní bolest.

Přihlížející

Nejpočetnější skupina – a paradoxně ta, která má největší moc věci změnit. Přihlížející často mlčí:

Někdy se přidají k agresorovi – i jen smíchem, komentářem nebo lajkem. A tím dávají šikaně sílu.

Přitom i drobné kroky můžou mít velký dopad: sednout si vedle oběti, zastat se jí, upozornit dospělého, nebo prostě říct „tohle není v pohodě“.

Šikana je vždy vztahový problém. Neřeší se tím, že změníme jednoho člověka. Řeší se tehdy, když si všichni začneme všímat, mluvit, jednat – a přestaneme se bát být na straně dobra.

Dopady na duševní i fyzické zdraví

Šikana není jen „nepříjemnost“, kterou lze přejít mávnutím ruky. Je to dlouhodobé psychické a často i fyzické násilí, které může mít vážné a trvalé následky – zejména pokud není včas rozpoznáno a zastaveno. Týká se to nejen obětí, ale i agresorů a přihlížejících.

Psychické dopady na oběť

Děti a dospělí, kteří zažívají šikanu, mohou procházet hlubokým stresem, který ovlivňuje jejich sebevnímání, chování i celkovou životní dráhu. Mezi časté následky patří:

U dětí se tyto projevy často neobjevují přímo – mohou se například:

Tělesné projevy a psychosomatika

Dlouhodobý stres se projevuje i na těle. I když lékařská vyšetření často nic konkrétního neodhalí, oběť může trpět:

U dětí se často jedná o „školofobii“ – tělesné příznaky bez zjevné příčiny, které souvisejí s obavou ze školního prostředí.

Dopady na agresory

Ani ten, kdo šikanuje, z ní nevychází nezasažen. Pokud není jeho chování řešeno, může se u něj vyvíjet:

Bez včasné intervence se děti-agresoři mohou stát dospělými, kteří opakují toxické vzorce v práci, rodině i partnerských vztazích.

Dopady na přihlížející

Ani svědci šikany nejsou v bezpečí. Dlouhodobé mlčení a bezmoc může vést k:

V dospělosti se z těchto lidí mohou stát buď konformní mlčící většina, nebo naopak ti, kdo začnou hledat vynucenou kontrolu nad ostatními.

Zásah šikany sahá dál než jen k přímým aktérům. Zasahuje kolektiv, komunitu, atmosféru. Vytváří kulturu strachu a mlčení. Proto je důležité nepodceňovat „banální“ případy – a nečekat, až bude pozdě. Psychická bolest je skutečná, i když není vidět. A i malý čin může zachránit velkou část lidské důstojnosti.

Mýty o šikaně

O šikaně koluje mnoho mýtů – některé z nepochopení, jiné z neochoty problém vidět. Tyto omyly brání včasnému řešení, prohlubují utrpení obětí a ospravedlňují chování agresorů. Čím víc jim budeme rozumět, tím lépe můžeme šikanu zastavit.

Časté mýty o šikaně (a proč jsou nebezpečné)

1. „Musí se naučit bránit.“

Tento mýtus předpokládá, že oběť má nést odpovědnost za to, že se stala terčem. Ve skutečnosti jde o nerovný vztah, kde oběť často nemá sílu nebo prostředky k obraně. Říkat „braň se“ znamená říct: „je to tvoje chyba.“

2. „To jsou jen klukoviny.“

Bagatelizace fyzického násilí mezi dětmi (zejména chlapci) vytváří dojem, že je normální se prát nebo být surový. Ve skutečnosti se tím legitimizuje násilí a oběti zůstávají bez pomoci.

3. „Děti jsou kruté, to přejde.“

Ne, nepřejde. Dětská krutost není přirozený vývojový stupeň. Pokud není zastavena, zakoření se a přenáší dál – do dospívání i dospělosti.

4. „Jen si hrají.“

Některá „hraní“ jsou pro jednu stranu hra a pro druhou noční můra. Rozdíl je ve vnímání situace – pokud někdo trpí, nejde o hru.

5. „Musí si tím projít, zocelí ho to.“

Trauma nezoceluje – zanechává jizvy. Lidé nejsou ocel. Oběti šikany často nesou následky celý život.

6. „Tohle není šikana, to se jen nemají rádi.“

Šikana není o vzájemné nelibosti. Je to o moci, opakování a záměrném ubližování. Nelze ji zaměnit s běžným konfliktem.

7. „Kdyby to bylo vážné, tak to řekne.“

Oběti často mlčí – ze strachu, studu, nebo protože nevěří, že by jim někdo pomohl. Mlčení není důkazem, že se nic neděje.

8. „To se děje všude, s tím nic neuděláš.“

Normalizace šikany vede k rezignaci. Ano, šikana se vyskytuje často – ale právě proto ji nesmíme považovat za normální.

9. „Nejlepší je si toho nevšímat.“

Ignorování problému dává agresorům zelenou. Mlčení přihlížejících je často klíčovým důvodem, proč šikana pokračuje.

10. „Šikanovaný je divný, provokuje.“

Nikdo si nezaslouží být šikanován. Obětí se nestává někdo proto, že je „divný“, ale proto, že agresor zneužívá jeho zranitelnost.

11. „Musíme dát všem prostor se vyjádřit, i agresor má svůj pohled.“

I když je důležité pochopit motivaci, nemělo by to vést k relativizaci viny. Agresor má právo na pomoc, ne na ospravedlnění násilí.

12. „Tohle si musí vyřešit mezi sebou.“

Ne – šikana není soukromá věc. Je to problém celého kolektivu, který vyžaduje zásah dospělých nebo autorit.

13. „Když se přestěhuje/do jiné školy, bude mít klid.“

Útěk často není řešení. Neřeší příčinu, jen přesune problém jinam. Navíc může oběť nést pocity selhání a izolace.

Mýty o šikaně bývají zakořeněné hluboko – ve společnosti, ve školách, v rodinách. Prvním krokem ke změně je přestat je opakovat. Místo toho je třeba se ptát: Co mohu udělat, aby se někdo necítil méněcenný, opuštěný nebo ohrožený?

Šikana v popkultuře

Popkultura – filmy, knihy, seriály – často reflektuje společenské jevy, a šikana není výjimkou. Někdy ukazuje její devastující dopady realisticky, jindy sklouzává ke zjednodušením nebo stereotypům. Přesto může být silným nástrojem pro pochopení i otevření diskuze.

Filmy

Carrie (1976, 2013)

Příběh dívky s nadpřirozenými schopnostmi, která je dlouhodobě šikanována a nakonec exploduje v tragédii. Ukazuje, kam až může vést ponížení, výsměch a izolace. Stylizované, ale silné varování.

Wonder (2017)

Film o chlapci s kraniofaciální vadou, který čelí předsudkům a posměchu, ale také postupně získává respekt a přátelství. Citlivý pohled na to, jak odlišnost nemusí být překážkou.

13 Reasons Why (2017–2020)

Kontroverzní seriál o dívce, která spáchá sebevraždu a zanechá za sebou kazety s důvody. Téma šikany, zneužití, ignorance dospělých. Oceňován i kritizován – ale rozhodně otevřel debatu.

Mean Girls (2004)

Komedie o dívčích skupinkách a sociální hierarchii na střední škole. Přestože je odlehčená, dobře ilustruje jemnější formy šikany – pomluvy, ignoraci, manipulaci.

Knihy

„Šikanuje mě!“ (Z. Pospíšil)

Ilustrovaná kniha pro děti, která vysvětluje, co je šikana, jak ji poznat a co s ní dělat. Přístupná forma pro mladší čtenáře.

„Někdo se dívá“ (Jenny Han)

Mladá dívka čelí kyberšikaně a manipulaci. Silný příběh o ztrátě kontroly a boji o sebeúctu. Ukazuje, jak tenká je hranice mezi oblíbeností a nenávistí.

Harry Potter (J. K. Rowling)

Vedlejší postava Draca Malfoye představuje typického školního agresora. I když jde o fantasy, vztahová dynamika Bradavic připomíná běžné kolektivy – včetně mlčení dospělých.

Seriály a další média

Popkultura má sílu otevírat oči i stereotypy. Ne každý příběh je realistický, ale může být odrazovým můstkem k rozhovoru: „Viděl jsi to? Co bys dělal ty?“ Učit děti i dospělé vnímat příběhy jako podnět k empatii – to je jedna z cest, jak měnit svět kolem sebe.

Strategie prevence a pomoci

Šikana nevzniká ve vzduchoprázdnu – a rozhodně není neřešitelná. Klíčem k její prevenci i zvládání je všímavost, odvaha a spolupráce. Neexistuje univerzální návod, ale existují konkrétní kroky, které mohou pomoci obětem, zastavit agresory a změnit atmosféru kolektivu.

Co může dělat oběť

Co může dělat přihlížející

Co může dělat škola a vychovatelé

Co mohou dělat rodiče

Šikana je vztahový a systémový problém – a stejně tak vyžaduje vztahové a systémové řešení. Nikdo ji nesmí nést sám. Když se spojí oběť, přátelé, dospělí a instituce, lze změnit i prostředí, které se zdá neřešitelné. A někdy stačí málo – dát někomu najevo: „Vidím tě. Zasloužíš si bezpečí.“

Situace v ČR

Aktuální statistiky

Šikana zůstává v českých školách vážným problémem. Podle České školní inspekce řešilo v posledních třech letech šikanu:

Nejčastějšími formami jsou verbální šikana a kyberšikana. Kyberšikana se vyskytla na:

Dopady na žáky

Průzkum společnosti Scio z roku 2024 ukázal, že:

Šikana učitelů

Šikana se netýká jen žáků. Podle České školní inspekce byla šikana učitelů zaznamenána na:

Regionální rozdíly

Vyšší výskyt šikany byl zaznamenán v regionech s většími socioekonomickými potížemi, například v Moravskoslezském a Ústeckém kraji.

Prevence a intervence

Pozitivní je, že:

Šikana v českých školách je stále přítomná a vyžaduje systematický přístup k prevenci a řešení. Důležitá je spolupráce mezi žáky, učiteli, rodiči a odborníky.

Shrnutí a kontakty na pomocné organizace

Shrnutí

Šikana je závažný společenský problém, který může mít dlouhodobé dopady na oběti, agresory i přihlížející. V České republice se s ní setkává značná část školních zařízení, přičemž nejčastějšími formami jsou verbální šikana a kyberšikana. Prevence a efektivní řešení vyžadují spolupráci škol, rodičů, odborníků a celé společnosti.

Kontakty na pomocné organizace

Celostátní organizace
Regionální organizace

Pokud jste obětí šikany nebo máte podezření na její výskyt ve svém okolí, neváhejte se obrátit na některou z výše uvedených organizací. Pomoc je dostupná a může výrazně změnit situaci k lepšímu.

Použité zdroje