Název aplikace slyšíme poprvé. Dítě nám ukazuje zprávy a vysvětluje, co která reakce znamená. Zatím se v tom sotva orientujeme, ale něco už víme: bojí se zítřka ve třídě nebo mu někdo vyhrožuje. S pomocí můžeme začít právě u toho, čemu rozumíme.
Někdy stačí společně zjistit, jak věc funguje
Dítě si není jisté, kdo vidí jeho nový příspěvek. Můžeme s ním otevřít nastavení soukromí a oficiální nápovědu služby. Zjistíme, pro jaké publikum je příspěvek určen a jak nastavení změnit. Případný pokus s viditelností má smysl jen na neškodném obsahu, který neprozrazuje soukromí dítěte ani dalších lidí.
Jindy potřebujeme běžnou domácí domluvu: kdy telefon odložit, kdo může používat rodinné zařízení nebo jak se schvalují nákupy. Vyplatí se říct, jaký problém pravidlem řešíme, a ověřit, zda mu dítě rozumí. Jestli kvůli hře opakovaně nestíhá ráno vstát, budeme řešit večerní režim; pokud jde o nechtěnou platbu, potřebujeme řešit také nákup a nastavení plateb.
Když konflikt pokračuje ve škole, zapojme školu
Pokud ponižování ve třídním chatu pokračuje i po odložení telefonu, zablokování účtu samo nemusí změnit vztahy mezi spolužáky. Můžeme oslovit třídního učitele, školního metodika prevence, psychologa, pokud ve škole působí, nebo vedení školy. Dítěti pokud možno vysvětlíme, koho chceme zapojit a proč.
Při domluvě pomůže konkrétní cíl. Potřebujeme například zjistit, kdo bude dítěti k dispozici následující den, jak se bude řešit pokračující ponižování a kdy se dozvíme, co se změnilo. Citlivé podrobnosti sdělujme lidem, kteří je potřebují k pomoci. Ponižující zprávy a soukromé fotografie dál nerozesílejme do rodičovské skupiny.
U napadeného účtu nebo podvodu přizvěme další pomoc
Při ztrátě přístupu k účtu může pomoci oficiální podpora služby; se školním účtem správce školního systému. U podezřelé platby či zneužití platebních údajů Policie ČR doporučuje ihned kontaktovat banku nebo poskytovatele platební služby. Rychlý kontakt může pomoci omezit další škodu.
Nápovědu a podporu hledejme přes skutečný web nebo aplikaci dané služby. Při komunikaci předávejme jen údaje potřebné k řešení a ověřme, komu je sdělujeme. Vzdělávací materiály k zabezpečení počítačů, telefonů a účtů nabízí také NÚKIB v rozcestníku pro veřejnost.
Technické a vztahové potíže se přitom mohou překrývat. Obnovení přístupu k účtu například nevyřeší strach z člověka, který dítě vydírá. Podle situace proto potřebujeme současně zabezpečit účet, vyhledat pomoc policie a být dítěti nablízku.
Při bezprostředním nebezpečí volejme tísňovou linku
Když situace vyžaduje okamžitý zásah policie kvůli ohrožení života, zdraví, majetku nebo veřejného pořádku, volejme 158. Při zdravotní tísni volejme 155. Použít lze také jednotné evropské tísňové číslo 112. Řiďme se pokyny operátora.
Pokud nejde o právě probíhající tíseň, můžeme podezření na trestný čin oznámit na kterémkoli policejním oddělení. Připravme dostupné informace o tom, co se stalo a kdy. Je-li to bezpečné, zachovejme již dostupnou komunikaci a odkazy pro domluvu s policií. Další materiál nezískávejme pokračováním v rizikovém kontaktu a citlivý obsah dál nešiřme. Člověka, který může představovat nebezpečí, sami nekonfrontujme.
Poradenská linka může pomoci vybrat další krok
Dítě se nemusí umět přesně vyjádřit ani být připravené mluvit s rodičem. Linka bezpečí nabízí dětem a studentům do 26 let bezplatnou anonymní pomoc na čísle 116 111 nepřetržitě. Dostupný je také chat a e-mail; jejich podmínky jsou na webu služby.
Rodiče, učitelé a další dospělí jednající v zájmu dítěte mohou využít Rodičovskou linku 606 021 021. Nabízí krizovou pomoc a základní sociální poradenství, v případě potřeby také kontakty na další pracoviště. Provozní dobu a možnosti kontaktu přes chat či e-mail najdete na jejím webu.
S poradenskou službou můžeme probrat, co už víme, čeho se obáváme a koho dál oslovit. Při bezprostředním nebezpečí ale voláme tísňovou linku a na poradenský rozhovor nečekáme.
Domluvme, kdo udělá co a kdy se k tomu vrátíme
Evropská strategie BIK+ i zpráva UNICEF o nejlepším zájmu dítěte v digitální praxi počítají s odpovědností rodin, škol, firem a veřejných institucí i se zapojením dětí. V konkrétní situaci to znamená hledat člověka či službu, kteří mají možnost pomoci, a domluvit s nimi další postup.
Po oslovení školy se můžeme vrátit k tomu, jak se dítěti daří ve třídě. Po obnově účtu ověřit, jestli nepřicházejí další výhrůžky. S dítětem proberme, co má nyní udělat dospělý a na koho se může obrátit, kdyby se situace změnila. Znalost každé funkce nám možná bude chybět dál. Teď však dítě ví, že při řešení zůstáváme s ním.
