Formulář si člověk odnese domů, i když se dal vyplnit na místě. Pracovní pokyn přikývnutím potvrdí, ale pak sleduje, co dělají ostatní. Dopis nechá několik dní zavřený. Okolí může vidět nezájem, nepořádek nebo nespolupráci. Za tím vším však někdy stojí snaha, aby nikdo nepoznal, že psaný text je překážka.
Dospělý člověk si mohl léta budovat způsoby, jak situaci zvládnout bez přiznání: zapamatovat si trasu místo čtení názvů, požádat blízkého „jen o rychlou kontrolu“, vyhnout se školení nebo říct, že si dokument přečte později. Tyto strategie mohou být vynalézavé. Současně stojí mnoho energie a někdy selžou tam, kde na porozumění záleží: u pracovního pokynu, přípravy na vyšetření nebo termínu stanoveného úřadem.
Potíž se může objevit až u konkrétního textu
Člověk nemusí být buď „čtenář“, nebo „nečtenář“. Může rozumět krátké zprávě a ztratit se ve vícestránkovém dopise. Může přečíst známá slova, ale nerozpoznat, co je hlavní požadavek, co vysvětlení a co výjimka. Také rámec výzkumu PIAAC rozlišuje hledání informací, porozumění a posuzování textu. Digitální formulář navíc vyžaduje orientaci na obrazovce, práci s přílohami a rozhodování, kterému odkazu věřit.
Mezinárodní šetření dovedností dospělých PIAAC zjišťovalo v letech 2022 a 2023, jak lidé ve věku 16 až 65 let řeší standardizované úlohy. Ve výsledcích pro Česko dosáhlo 25 procent dospělých ve čtenářské gramotnosti úrovně 1 nebo nižší. Na úrovni 1 člověk pracuje zejména s krátkými texty a jasně uvedenou informací; pod ní zvládá nejvýše porozumění krátkým jednoduchým větám. Nízká úroveň v tomto šetření tedy neznamená, že člověk vůbec neumí číst. Ukazuje, že náročnější práce s textem může být překážkou pro značnou část dospělých.
Při čtení se uplatňuje školní zkušenost, jazyk, zdraví, únava i příležitosti tuto dovednost používat. Záleží také na podobě samotného textu. Stejný člověk může rozumět známému pracovnímu pokynu a mít potíže s úředním dopisem, zvlášť když ho čte ve stresu. Srozumitelnější vysvětlení lze nabídnout hned, bez požadavku, aby nejprve doložil příčinu svých obtíží.
Za odmítnutou pomocí může být strach z ponížení
Nízká čtenářská gramotnost bývá společensky spojována s představou lenosti nebo hlouposti. Člověk se proto nemusí bát jen textu, ale i toho, co si o něm druzí pomyslí. Pomoc potom odmítne, přestože ji potřebuje, nebo odejde dřív, než se ho někdo začne ptát.
Britská kvalitativní studie z roku 2013 zahrnula 29 dospělých z centra vzdělávání v Dundee, kteří už vyhledali pomoc s gramotností. Výzkumnice vedla 25 individuálních rozhovorů a následně dvě skupinové diskuse, do nichž přibyli čtyři další lidé. Účastníci popisovali, jak ve zdravotní péči skrývají potíže: odvolávají se na zapomenuté brýle, spoléhají na doprovod nebo odejdou, když mají vyplnit formulář. Někteří zkracovali i rozhovor, aby nebyli odhaleni. Malá vybraná skupina neukazuje, jak často se to děje v celé populaci. Její zkušenosti ale vysvětlují, proč může strach z ponížení vypadat jako nezájem.
Bezpečná pomoc nevyžaduje veřejné přiznání
Přímá otázka „Vy neumíte číst?“ může člověka zahnat ještě dál. Šetrnější je vytvořit běžnou nabídku, kterou může využít kdokoli: „Můžeme si společně projít, co po vás formulář chce,“ nebo „Ukážu vám hlavní kroky a pak si ověříme, zda jsem je vysvětlil srozumitelně.“ Odpovědnost za jasnost tím přebírá i ten, kdo informaci poskytuje.
Pomáhá sdělit nejdřív účel, potom konkrétní krok a termín. Dlouhý dokument lze doplnit krátkým shrnutím, příkladem nebo ústním vysvětlením. Důležitý je také čas: číst pod pohledem čekající fronty je jiná úloha než projít text v klidu. Pokud je nutné zachovat přesné právní či odborné znění, srozumitelné vysvětlení může stát vedle něj.
Ve zdravotnictví tuto odpovědnost zdůrazňuje i WHO: porozumění zdravotním informacím závisí také na tom, jak je služby poskytují. Potíže může mít i jinak dobrý čtenář, když slyší neznámé lékařské pojmy nebo se má rozhodovat ve strachu z vážné nemoci.
Na pracovišti je důležité chránit soukromí. Nabídka podpory před kolegy může člověka vystavit právě tomu hodnocení, kterého se obává. Vhodnější může být rozhovor stranou nebo ukázka postupu s člověkem, který ho má vysvětlit. Bezpečnostní pravidla musí zůstat úplná a srozumitelná. U praktického úkolu lze společně projít jednotlivé kroky a ověřit, že pracovník ví, jak je provést.
Ověření porozumění nemá podobu zkoušení. Na otázku „Rozumíte?“ lze snadno odpovědět ano. Místo ní lze říct: „Abych věděl, jestli jsem to vysvětlil dobře, můžete mi říct, co bude váš první krok?“ Stejný postup je možné používat se všemi, takže nikdo nemusí odhalovat osobní historii, aby dostal jasnou informaci.
Na srozumitelné vysvětlení nemusí člověk čekat
Podpora v učení má smysl i v dospělosti, pokud ji člověk chce a může ji získat bez ponížení. Nemusí však nejprve dosáhnout vysoké úrovně čtení, aby mohl využít zdravotní péči, ucházet se o práci nebo rozumět tomu, co po něm úřad žádá.
Obě cesty se doplňují: dospělý může procvičovat čtení a instituce může upravit formulář, lépe označit termín nebo nabídnout rozhovor. Pokrok v učení může trvat, zatímco na dnešní pracovní pokyn nebo dopis je potřeba reagovat už teď.
Respekt začíná u předpokladu, že dospělý už mnoho situací zvládl a má právo rozhodovat o sobě. Potřebovat podporu u textu z něj nedělá dítě. Může chtít vysvětlit jedinou větu, projít celý dokument nebo si další část zkusit sám. Dobrá pomoc se přizpůsobí tomu, co potřebuje, a ponechá mu rozhodnutí, komu o obtížích řekne.
